DUCHOSLAV Maxmilián 8.7.1888-?1934: Porovnání verzí

Z Personal
(DUCHOSLAV_Maxmilián_8.7.1888-0.0.0)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 8.7.1888
 
| datum narození = 8.7.1888
| místo narození = Cítov, o. Mělník
+
| místo narození = Cítov u Mělníka
| datum úmrtí = 0.0.0
+
| datum úmrtí = po 1933
 
| místo úmrtí =  
 
| místo úmrtí =  
 
| povolání = 74- Architekt
 
| povolání = 74- Architekt
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Maxmilián DUCHOSLAV
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 425
 +
}}
 +
'''DUCHOSLAV, Maxmilián''', ''* 8. 7. 1888 Cítov u Mělníka, † po 1933, inženýr, stavitel''
 +
 
 +
Údaje o D. vzdělání nejsou známy. Patrně byl členem Spolku
 +
československých inženýrů a architektů (SIA), jemuž přispěl
 +
1923 na stavbu spolkového domu. Od 1914 bojoval na frontách
 +
první světové války, v listopadu 1919 byl demobilizován.
 +
Pracoval na stavbách ve Velké Praze. Nejznámější realizací se
 +
stala výstavba (1921–22) rodinného domu čp. 1746/7 v dnešní ul. Pod Zvonařkou na Vinohradech, tzv. roubenky, připomínající české a moravské dřevěné lidové domy. Postavil i řadu
 +
domů ve Střešovicích (U Laboratoře 438/7, 436/11, a 437/9;
 +
Cukrovarnická čp. 432/9, 433/7 – vlastní dům, 434/5, 435/3;
 +
Východní čp. 440/2, 441/4, 442/6; Špálova čp. 443/4, 444/6,
 +
445/8, všechny 1922–23). Pro rodinu Divišovu 1925–26 zbudoval
 +
v téže čtvrti dům čp. 559/14 na nároží ulic U Laboratoře
 +
a Na Ořechovce (nynější řecké velvyslanectví), 1927 čp. 563/1
 +
v Cukrovarnické ulici, 1928 dům čp. 545/4 v ulici Malé. D.
 +
byl autorem výstavby architektonicky zajímavé, funkcionalistické rozvodny na Bohdalci (čp. 774; 1927) a nájemních domů čp. 878/64 a 879/62 v Terronské ulici v Bubenči. Teoreticky se věnoval i některým stavitelským metodám, např.
 +
letecké fotogrammetrii (je zaznamenán jako vydavatel a zřejmě
 +
i překladatel nizozemské příručky ''Fotogrammetrické vyměřování'',
 +
1924).
 +
 
 +
'''L:''' Časopis Českého svazu architektů 22, 1923, s. 162; R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu: proměny pražské architektury první poloviny
 +
dvacátého století, 1995, s. 504, 528, 535, 537; Architekti, s. 149.
 +
 
 +
'''P:''' NA Praha, fond policejní konskripce hl. m. Prahy.
 +
 
 +
Jiří Sehnal
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]
Řádka 15: Řádka 43:
 
[[Kategorie:1888]]
 
[[Kategorie:1888]]
 
[[Kategorie:Cítov]]
 
[[Kategorie:Cítov]]
 +
[[Kategorie:1934]]

Aktuální verze z 5. 11. 2019, 18:28

Maxmilián DUCHOSLAV
Narození 8.7.1888
Místo narození Cítov u Mělníka
Úmrtí po 1933
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 425
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136895

DUCHOSLAV, Maxmilián, * 8. 7. 1888 Cítov u Mělníka, † po 1933, inženýr, stavitel

Údaje o D. vzdělání nejsou známy. Patrně byl členem Spolku československých inženýrů a architektů (SIA), jemuž přispěl 1923 na stavbu spolkového domu. Od 1914 bojoval na frontách první světové války, v listopadu 1919 byl demobilizován. Pracoval na stavbách ve Velké Praze. Nejznámější realizací se stala výstavba (1921–22) rodinného domu čp. 1746/7 v dnešní ul. Pod Zvonařkou na Vinohradech, tzv. roubenky, připomínající české a moravské dřevěné lidové domy. Postavil i řadu domů ve Střešovicích (U Laboratoře 438/7, 436/11, a 437/9; Cukrovarnická čp. 432/9, 433/7 – vlastní dům, 434/5, 435/3; Východní čp. 440/2, 441/4, 442/6; Špálova čp. 443/4, 444/6, 445/8, všechny 1922–23). Pro rodinu Divišovu 1925–26 zbudoval v téže čtvrti dům čp. 559/14 na nároží ulic U Laboratoře a Na Ořechovce (nynější řecké velvyslanectví), 1927 čp. 563/1 v Cukrovarnické ulici, 1928 dům čp. 545/4 v ulici Malé. D. byl autorem výstavby architektonicky zajímavé, funkcionalistické rozvodny na Bohdalci (čp. 774; 1927) a nájemních domů čp. 878/64 a 879/62 v Terronské ulici v Bubenči. Teoreticky se věnoval i některým stavitelským metodám, např. letecké fotogrammetrii (je zaznamenán jako vydavatel a zřejmě i překladatel nizozemské příručky Fotogrammetrické vyměřování, 1924).

L: Časopis Českého svazu architektů 22, 1923, s. 162; R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu: proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století, 1995, s. 504, 528, 535, 537; Architekti, s. 149.

P: NA Praha, fond policejní konskripce hl. m. Prahy.

Jiří Sehnal