DUDÍK Antonín 2.6.1824-12.3.1892: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Antonín DUDÍK
 
| jméno = Antonín DUDÍK
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Dudik Antonin portret.png
 
| datum narození = 2.6.1824
 
| datum narození = 2.6.1824
 
| místo narození = Kojetín u Přerova
 
| místo narození = Kojetín u Přerova

Aktuální verze z 25. 1. 2020, 15:51

Antonín DUDÍK
Narození 2.6.1824
Místo narození Kojetín u Přerova
Úmrtí 12.3.1892
Místo úmrtí Vyškov na Moravě
Povolání 61- Pedagog
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 416-417

DUDÍK, Antonín (též Anton), * 2. 6. 1824 Kojetín u Přerova, † 12. 3. 1892 Vyškov na Moravě, římskokatolický kněz, spisovatel, překladatel

Syn z početné rodiny perníkáře a voskaře Vincence D. a Magdaleny, roz. Firmianové z Němčic na Hané, bratr historika Bedy D. (1815–1890). Od 1837 studoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži, poslední rok v Brně, kde 1843–45 absolvoval i filozofii. 1845 vstoupil do rakouského cisterciáckého kláštera Heiligenkreuz, po ročním noviciátu jej opustil a odešel studovat bohosloví do Olomouce, kde poslouchal i přednášky o české řeči a literatuře J. Helceleta. Učili ho i F. M. Klácel, T. Bratránek a historik Ř. Volný, sblížil se s F. Sušilem. Působil od 1850 jako kaplan v Holešově, od 1852 v Kostelci u Holešova a od 1854 ve Velkém Týnci u Olomouce, od 1864 jako farář v Hrušce u Kojetína a od 1876 ve Vyškově, kde dosáhl hodnosti viceděkana a děkana. Kromě kněžské činnosti byl D. znám jako konzervativní český vlastenec. Za studií v Olomouci krátce pracoval jako knihovník seminární Slovanské knihovny (1849/50). Bojoval proti germanizaci, ve Vyškově přispěl k založení samostatné české obecné školy (1883). Na začátku 50. let zastával funkci jednatele Dědictví sv. Cyrila a Metoděje pro Olomoucko, 1861 podnítil založení vlastenecko-náboženského spolku Koruna soluňská, jenž usiloval především o obnovu chrámu na Velehradě. Vedle moralistních kázání, jako např. Hlavní příčinou znemravnělosti jest zneuctění dnů nedělních a svátečních (1878) a Šestero řečí postních o sebevraždě (1893), psal jednak romanticko-mravní a vlastenecky zaměřené povídky z Hané, mj. Tatíček Hynek a synové jeho (1869) či cyklus Epištoly k strýčkovi, jednak z náboženského prostředí vůbec, např. Zazděný G. čili Církev v klášteřích z nejstaršího období působení církve v českých zemích. K nejlepším patřila novela Maria z Góry s kritickým pohledem na prostředí ruských nevolníků. V cestopisu čerpal ze zkušeností bratra Bedy (Sever a jih). Přispíval do církevních periodik, např. Cyril a Metod (1849), Hlas (od 1859), Časopis katolického duchovenstva (1877–83), kalendář Moravan (1859–63) a Posvátná kazatelna (1879–93). Patrně hodlal zpracovat život a dílo barokního historika Moravy a hagiografa Jana Jiřího Ignáce Středovského (1679–1713), ale záměr uskutečnit nestihl.

D: Kázání na všecky neděle a svátky v roce církevním, jakož i některé příležitostné řeči, 1–3, 1856–58; Prawé dějiny Swatých mučeníků wýchodních, 1858 (překlad díla Acta SS. Martyrum Orientalium et Occidentalium z německého zpracování J. P. Zingerleho); Salve Regina. Proprava šestnáctero rozjímání na počest blahoslavené Panny Marie pro pobožnost májovou, 1869; Pětadvacítileté kněžské jubileum na Vele hradě dne 27., 28. a 29. Julia 1875, 1875; Tatíček Hynek a synové jeho, anebo: Bděte, neboť hodina – nejistá. Obrázky ze života pro život, 1876; Dějiny farnosti hrušecké, 1876; Sever a Jih. Cestopisné obrázky pro dospělejší mládež, 1879; Zazděný G., čili Církev v klášteřích, 1879; Východ. Obrázky cestopisné vydané na paměť pouti J. V. císaře Františka Josefa I. k hrobu Spasitele, 1880; Člověk, obraz poutníka, 1880; Blahopřání nejdůstojnějšímu, veleučenému pánu, panu Bedu Dudíkovi, 1883; Dějiny čtenářsko-zpěváckého spolku Haná ve Vyškově, 1889.

L: OSN 28, s. 298; MSN 2, s. 417; KSN 3, 1937, s. 527; LČL 1, s. 612 až 613 (kde soupis literatury); J. Ježek, A. D., in: Pastýř duchovní 9, 1889, s. 701; Hlas 13. 3. 1892; P. Vychodil (ed.), Z doby Sušilovy. Sbírka dopisů, 1895, s. 347–354; F. V. Autrata, Přehled písemnictví českého na Moravě v polovici našeho století (1830–1870), 1898, s. 24, 38, 42; M. Hýsek, Literární Morava v letech 1849–1885, 1911, s. 93; E. Masák, Dějiny Dědictví sv. Cyrila a Metoděje v Brně 1850–1930, 1932, passim; B. Bunža, A. D., spisovatel a buditel, in: Archa 23, 1935, s. 14–30; F. Müller, P. A. D., vlastenec z Hané, in: Duchovní pastýř 8, 1962, s. 156.

P: ZA Opava, pracoviště Olomouc, rodná matrika římskokatolické fary Kojetín, inv. č. 6 633, sign. Km VI 4, fol. 498; MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 13 309, římskokatolická fara Vyškov, matrika zemřelých pro Vyškov sv. XI, fol. 536.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Fišer