DUDÍK Beda 29.1.1815-18.1.1890: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Beda DUDÍK
 
| jméno = Beda DUDÍK
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Dudik Beda portret.jpg
 
| datum narození = 29.1.1815
 
| datum narození = 29.1.1815
 
| místo narození = Kojetín u Přerova
 
| místo narození = Kojetín u Přerova
Řádka 203: Řádka 203:
 
[[Kategorie:1890]]
 
[[Kategorie:1890]]
 
[[Kategorie:Rajhrad]]
 
[[Kategorie:Rajhrad]]
 +
 +
<gallery>
 +
Dudik Beda nahrobek.jpg|Náhrobek Bedy Dudíka na hřbitově v Rajhradu
 +
</gallery>

Aktuální verze z 26. 1. 2020, 10:25

Beda DUDÍK
Narození 29.1.1815
Místo narození Kojetín u Přerova
Úmrtí 18.1.1890
Místo úmrtí Rajhrad u Brna
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
53- Historik
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 417-419
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45966

DUDÍK, Beda (též DUDIK, vl. jm. Franz, František, Franziskus), * 29. 1. 1815 Kojetín u Přerova, † 18. 1. 1890 Rajhrad u Brna, řádový kněz, historik, archivář, pedagog

Nejstarší syn Vincence D. a Magdaleny, roz. Firmianové, bratr kněze Antonína D. (1824–1892). Navštěvoval piaristické gymnázium v Kroměříži, pak dvouletou filozofii v Brně, kde ho ovlivnil benediktin topograf Ř. Volný. 1836 vstoupil do benediktinského řádu v Rajhradě a přijal jméno Beda po anglickém teologovi a historikovi. Pokračoval ve studiu teologie na univerzitě v Olomouci, 1840 vysvěcen na kněze a promován doktorem filozofie. Po návratu do Brna na filozofický ústav převzal po Volném výuku klasické filologie a po dvou letech i dějepisu.

D. inklinoval k českému vlastenectví, zvláště k zrovnoprávnění českého jazyka s německým. Působili na něho profesor filozofie F. M. Klácel, jehož po suspendaci 1844 zastoupil, a A. V. Šembera, profesor českého jazyka a literatury na Stavovské akademii v Olomouci. Od 1846 D. konal přednášky o českém jazyku a literatuře. Od 1844 publikoval první články z historie ve vídeňském časopise Österreichische Blätter für Literatur und Kunst. 1845 otiskl první český příspěvek v Časopise Českého musea. Poměrně jasné pročeské cítění změnil revoluční rok 1848. Vydal sice příručku Mährens gegenwärtige Zustände vom Standpunkte der Statistik, memorandum pro širší vrstvy o stavu Moravy, jehož přílohou byl i návrh reformy školského systému, ale radikálnost doby, útoky brněnských Němců i části studentů proti němu spolu s jeho přesvědčením o nutnosti řádu a pořádku jej přiměly k návratu do kláštera. Tam se v izolaci věnoval intenzivní vědecké práci, na angažovanost v národně českém hnutí rezignoval. Napsal rozsáhlou práci, jíž připomněl 800. výročí založení kláštera v Rajhradě, jež připadlo na 1848. Zemský výbor ho pověřil zpracováním pramenů k dějinám Moravy, což ho přivedlo k průzkumu a popisu rukopisné sbírky guberniálního sekretáře J. P. Cerroniho (1850). Byl vyslán do Švédska, aby pátral po starých českých a moravských rukopisech a tiscích, odvlečených Švédy za třicetileté války. Poznatky z cesty vtělil do knihy Forschungen in Schweden für Mährens Geschichte (1852). Po desetiletí se pak snažil o to, aby alespoň část zjištěných materiálů byla vrácena do českých zemí. 1852–53 pokračoval v práci v Itálii, kde za osmiměsíčního pobytu v Monte Cassinu a zejména v Římě (Vatikánská knihovna) studoval sbírku rukopisů někdejší švédské královny Kristiny, obsahující i materiály české. Výsledky vydal v dvoudílné publikaci Iter Romanum (1855). Už 1853 zahájil ve Vídni pořádání centrálního archivu řádu německých rytířů, včetně kabinetu starožitností, mincí a řádových pečetí, jehož obsah 1858 přiblížil v publikaci Des Hohen Deutschen Ritterordens Münz-Sammlung in Wien. Za vídeňského pobytu se habilitoval pro obor středověkých pramenů. D. znalosti archivů ocenilo ministerstvo vnitra, pro něž 1856 vypracoval návrh na novou organizaci archivnictví. Jeho koncepce však nebyla přijata. Uznání se dočkal za práci o státoprávním postavení vévodství slezského na Moravě Des Herzogthums Troppau ehemalige Stellung zur Markgrafschaft Mähren (1857) pro moravský zemský výbor. 1859 byl jmenován moravským zemským historiografem pověřeným zpracovat dějiny země.

Již 1860 vydal prvý svazek Mährens allgemeine Geschichte, zachycující dějiny do konce Velké Moravy. Pochyboval o Velehradu jako sídle arcibiskupa Metoděje a jeho ztotožnění s velkomoravským Veligradem. Česká společnost, jež připravovala oslavy tisíciletého příchodu slovanských věrozvěstů na Moravu, takovou myšlenku nepřijala a D. vědeckou skepsi považovala za absenci národního vědomí. Spor přerostl v nacionální a politické útoky na D. a zpochybnění jeho závěrů. V nich se zapáleně angažoval mladý archivář V. Brandl, jemuž kritika D. díla přinesla jmenování moravským zemským archivářem (1861).

D. v práci na dějinách Moravy vytrval. V celkem 12 svazcích je ukončil k roku 1350 (česká verze pod názvem Dějiny Moravy vycházela 1870–84). Prokázal vynikající znalost domácích i evropských pramenů, avšak psal rozvláčně, suchopárně, bez ohledu na čtenáře. Široce koncipované dílo zachycující politické, hospodářské, společenské a kulturní dějiny země bylo nad síly jednotlivce i soudobého poznání.

Navzdory nepochopení a dočasnému střetu s českou společností byl D. v 60. letech uznáván v rakouských politických i církevních kruzích. Za prusko-rakouské války byl jmenován oficiálním armádním zpravodajem z italské fronty a dopisoval do Wiener Zeitung (celkem 27 dopisů). 1869 jako historiograf a dvorní kaplan doprovázel výpravu rakouského císaře na otevření Suezského průplavu v Egyptě. Pro světovou výstavu ve Vídni (1873) připravil národopisnou expozici o Moravě včetně katalogu. 1878 ze Stockholmu přivezl několik desítek rukopisů, dnes uložených v MZA v Brně. Tehdy mu česká společnost projevila uznání. Po 1880 začaly D. činnost omezovat zdravotní problémy. Po záchvatu mrtvice 1888 už psát nemohl.

Byl členem vědeckých společností v několika zemích a nositelem 12 vyznamenání a medailí. Vatikán ho 1884 jmenoval čestným opatem zaniklého benediktinského kláštera v Třebíči. Byl pohřben na klášterním hřbitově v Rajhradě.

D. se zařadil k významným moravským historikům evropského rozhledu, který přispěl k rozvoji archivnictví, knihovnictví i ediční praxe a jeho edice církevních statut jsou ceněny dodnes. Byl mu bližší rakouský patriotismus než český romantický nacionalismus, většinu prací napsal německy. Připomíná jej pamětní deska v rodišti a jmenují se po něm ulice v Kojetíně, Brně a v Rajhradě.

D: E. Ryšavá, B. D. 1818–1890, in: Historiografie Moravy a Slezska 1, 2001, s. 91–93 (kde neúplný soupis prací); výběr: Smlouva, kteráž se stala mezi císařem Rudolfem a Matyášem arciknížetem rakouským v ležení polním mezi Štěrboholy a Dolními Měcholupy léta 1608, in: ČNM 19, 1845, s. 292–308; Geschichte des Benediktinerstiftes Raigern 1–2, 1849, 1868; J. P. Cerroni’s Handschriften-Sammlung, 1850; Chronik der Stadt Olmütz über die Jahre 1619 und 1620, 1851; Auszüge aus päpstlichen Regesten für Österreichs Geschichte, in: Archiv für österreichische Geschichte 15, 1856, s. 185–238; Waldstein von seiner Enthebung bis zur abermaligen Uebernahme des Armee-Ober-Commando, vom 13. August 1630 bis 13. April 1632, Wien 1858; Antwort auf V. Brandl’s Welehrad, 1860; Mährens allgemeine Geschichte 1–12, 1860–88 (česky Dějiny Moravy 1 až 9, 1870–84); Waldsteins Correspondenz, Wien 1866; Handschriften der fürstlich Dietrichstein’schen Bibliothek zu Nikolsburg in Mähren, Wien 1868; Statuten des Metropoliten von Prag Arnost von Pardubitz für den Bischof und das Capitel von Olmütz um das Jahr 1349, Wien 1869; Bibliothek und Archiv im fürsterzbischöflichen Schlosse zu Kremsier, Wien 1870; Erinnerungen aus dem Feldzuge 1866 in Italien, Wien 1870; Die Kaiser-Reise nach dem Orient, Wien 1870; Dějiny knihtiskařství na Moravě od vzniku jeho až do roku 1621, in: ČMM 7, 1875, s. 103–138; Correspondenz Kaisers Ferdinand II. und seiner erlauchten Familie mit P. Martinus Becanus und P. Wilhelm Lamormaini, kaiserl. Beichtvätern S. J., in: Archiv für österreichische Geschichte 54, 1876, s. 219–350; Karl’s von Zierotin böhmische Bibliothek in Breslau, 1877; Historische Forschungen in der Kaiserlichen Öffentlichen Bibliothek zu St. Petersburg, Wien 1879; Schweden in Böhmen und Mähren 1640–1650, Wien 1879; Auszüge für Mährens allgemeine Geschichte aus den Regesten der Päpste Benedikt XII. (1334 vom December bis April 1342), Clemens VI. (1342 bis Ende 1352), 1885.

L: Wurzbach 3, s. 385–387; RSN 2, s. 325; OSN 8, s. 110–111; MSN 2, s. 417–418; Kutnar, s. 308–310; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 153–154; Světozor 4. 10. 1878, s. 493, 499–501; J. Neruda, B. D., in: Humoristické listy 20, 1878, č. 37, s. 1–2; M. Kinker, Der mährische Landeshistoriograph Dr. B. D. O. S. B., 1890; M. Hýsek, Literární Morava v letech 1849–1881, 1911, s. 76–77; V. J. Pokorný, Švédské a římské dopisy D., in: Archa 10, 1922, č. 7–9, příl. Archiv literární, č. 18, s. 329–344; týž, B. D. o událostech r. 1848, in: Hlídka 43, 1926, s. 441–447, 489–493; R. Holinka, B. D., in: Praporec 2, 1940, č. 1, s. 1–8; Průvodce po Státním archivu v Brně, 1954, passim; J. Radimský, Snahy B. D. o reorganizaci rakouského archivnictví, in: SPFFBU C 7, 1960, s. 171–179; E. Ryšavá, Zásluhy moravského historika B. D. o vrácení českých rukopisů ze Švédska roku 1878, in: Sborník Národního muzea v Praze, řada C – literární historie 16, 1971, č. 2, s. 97–105; P. Zaoral, B. D. a rukopisné bádání, in: Studie o rukopisech 11, 1972, s. 83–97; E. Ryšavá, B. D. a jeho práce o dějinách moravského knihtisku, in: Knihovna 10, 1977, s. 257–306; táž, Ke dvěma výročím moravského historiografa B. D., in: ČMM 109, 1990, s. 225–233; táž, B. D. – moravský Palacký, in: Zpravodaj Muzea Kroměřížska 1990, č. 1, s. 35 až 38; J. Kaláb, U slavnostní příležitosti odhalení pamětní desky k 100. výročí úmrtí P. B. D., OSB, opata rajhradského, rodáka z Kojetína, moravského historiografa, 1990; V. Burian, Moravský historiograf B. D., in: Duchovní pastýř 1990, s. 13–16; týž, Moravský historiograf dr. B. D. a numismatika, in: Zprávy brněnské pobočky České numismatické společnosti (leden) 1990, č. 74, s. 324–327; týž, Patera moravského historiografa B. D., in: VVM 42, 1990, s. 25–42; týž, Moravský historiograf B. D. a Olomouc, in: Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci 1991, č. 266, s. 1–9; E. Ryšavá, První knihovědná práce B. D. Rukopis přednášky „Leitfaden zum Studium der Bibliothekswissenschaft“, in: Jižní Morava 27, 1991 (sv. 30), s. 43–62; táž, B. D. 1818–1890, in: Historiografie Moravy a Slezska 1, 2001, s. 83–94; R. Mahel, B. D. a jeho vrcholná práce o dějinách Moravy, in: Archivní ročenka SOkA Kroměříž 7, 2001, s. 70–89; E. Ryšavá, Moravský historiograf válečným zpravodajem (B. D. na jižní frontě v Itálii roku 1866), in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis Facultas philosophica. Moravica 3, 2005, s. 77–85; táž, Dr. B. D. – vzpomínky na válečné tažení v Itálii 1866, in: Bellum 1866. Časopis Komitétu pro udržování památek z války roku 1866 15, 2006, č. 1, s. 126–150, č. 2, s. 107–129; 16, 2007, č. 1, s. 123–142, č. 2, s. 104–125; R. Mahel, K archivní a ediční činnosti moravského historiografa B. D., in: Archivní sborník SOkA Kroměříž 11, 2005, s. 62–95; týž, „Bylať to úloha nesnadná… psáti dějiny země.“ Obraz Přemyslovců v díle B. D., in: tamtéž 12, 2006, s. 42–59; týž, „První česko-moravský konkordát.“ Fragment D. textu ke sporu pražského biskupa Ondřeje II. s králem Přemyslem I., in: tamtéž 13, 2007, s. 18–35; týž, Za poznáním napříč Evropou (Cestovní pasy a průvodní listy z pozůstalosti moravského historiografa B. D.), in: tamtéž 14, 2008, s. 33–39; týž, „Študující mládeži a všem milým krajanům…“ První podání českých dějin F. B. D. v jeho rukopisu k dějinám české literatury z roku 1848, in: VVM 60, 2008, s. 269–278, 345–358; týž, Vliv Aloise Vojtěcha Šembery na D. přednášky českého jazyka v Brně v letech 1845 až 1848, in: Střední Morava 15, 2009, č. 29, s. 85–91; J. Hanzalová, Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v České republice, 1997, s. 112–113.

P: ZA Opava, pracoviště Olomouc, římskokatolická fara Kojetín, rodná matrika, inv. č. 6 633, sign. Km VI 6, fol. 389; MZA Brno, fond E 67, sbírka matrik, kniha č. 1705, římskokatolická fara Rajhrad u Brna, matrika zemřelých pro Rajhrad sv. VIII, fol. 311; tamtéž, fond E 6 Benediktini Rajhrad, tamtéž, fond G 12 Cerroniho sbírka; SOkA Kroměříž, fond Be 188 Piaristické gymnázium; Moravská zemská knihovna v Brně, oddělení rukopisů a starých tisků.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Fišer, Gustav Novotný