DUDA Wenzel 12.8.1779-23.4.1859: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Wenzel DUDA
 
| jméno = Wenzel DUDA
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Duda Wenzel Baumeister.jpg
 
| datum narození = 12.8.1779 (křest)
 
| datum narození = 12.8.1779 (křest)
 
| místo narození = Drhovle u Písku
 
| místo narození = Drhovle u Písku

Aktuální verze z 9. 7. 2021, 09:46

Wenzel DUDA
Narození 12.8.1779 (křest)
Místo narození Drhovle u Písku
Úmrtí 23.4.1859
Místo úmrtí Praha
Povolání 29- Stavař
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 415
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=52074

DUDA, Wenzel (též Václav), * 12. 8. 1779 (křest) Drhovle u Písku, † 23. 4. 1859 Praha, zednický mistr, stavitel

Syn zednického mistra Martina D., bratr políra Josefa D. Byl třikrát ženatý: s Marií Maxmiliánou, roz. Jankovou († 25. 3. 1826), Barborou († 26. 7. 1828) a Rosalií († 26. 1. 1836). Byl tchánem pražského stavitele Karla Duchoslava (1794–1868), manžela dcery Magdalény, a architekta Josefa Karla Maličkého (1810–1882), jenž se oženil s dcerou Annou. Stavitelem se D. podle magistrátního dekretu stal již 1822, avšak jeho první práce lze doložit až od 30. let 19. století.

Zpočátku zřejmě realizoval jen cizí projekty, např. přestavbu Trautmansdorfského paláce (čp. 180/IV) na Hradčanech na donucovací pracovnu, kde s K. Duchoslavem uskutečnili projekt vrchního stavebního ředitelství v Praze. Od 1831 stavěl nebo upravoval v Praze a Karlíně řadu měšťanských domů v pozdně klasicistním duchu (čp. 444/I, čp. 519 a 520/I, čp. 23/III, čp. 758/II, čp. 108/X, čp. 112/X, čp. 535/I, čp. 11/IV ad.). Ve 40. letech jeho stavební aktivita výrazně poklesla, stejně jako rozsah prováděných prací. 1844–45 vypracoval s J. Ripotou návrh na přestavbu Chotkova paláce (čp. 458/III). Mezi poslední realizace (1853) patřily domy v Karlíně (210/X a 211/X). Ve stavitelské praxi pokračoval i D. syn Václav (* 1833) z třetího manželství, který studoval pražskou techniku u prof. K. Wiesenfelda.

L: A. Podlaha, Materiálie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, in: PA 28, 1916, s. 95, 236; 29, 1917, s. 54 až 55, 203; Toman 1, s. 178–179; Praha národního obrození, 1980, s. 110; Zápisná kniha pražských stavitelů, I. Ebelová (ed.), 1996, s. 32; Architekti, s. 148.

Pavel Vlček