Biografický slovník
DUDEŠEK Karel 28.5.1910-22.2.1996
| Karel DUDEŠEK | |
 | |
| Narození | 28.5.1910 |
|---|---|
| Místo narození | Boršice u Buchlovic |
| Úmrtí | 22.2.1996 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | 88- Umělecký řemeslník |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85599 |
DUDEŠEK, Karel (též Karl), * 28. 5. 1910 Boršice u Buchlovic, † 22. 2. 1996 Vídeň (Rakousko), umělecký knihař, ilustrátor, pedagog
Vyučil se 1925–28 knihařem na Odborné škole knihařské v Uherském Hradišti. Pak absolvoval praxi v dílnách v Moravské Ostravě a v Kolíně. 1929–34 studoval na pražské Státní grafické škole ve speciálce knižní vazby u J. Solara. V Praze si založil vlastní ateliér a záhy se vypracoval mezi vyhledávané knihaře. Vytvořil si okruh stálých zákazníků. Vedle knižní vazby, kterou si navrhoval hlavně sám, vydával i příležitostné drobné tisky s vlastními ilustracemi. Po 1948 byl nucen dílnu uzavřít a pracoval jako člen sekce užitého umění Svazu československých výtvarných umělců. 1953 se oženil s knihařkou Evou, roz. Trnkovou. Dostal se do centra pozornosti StB kvůli přátelům, kteří za ním přicházeli do ateliéru. U příležitosti výstavy ve Vídni, kde žila jeho matka, emigroval a požádal o azyl (1958). Zpočátku pracoval v dílně knihaře H. Scheibeho, 1960 si založil ateliér, 1961 složil mistrovskou zkoušku, 1963 získal rakouské občanství, 1964 byl přijat do mistrovské třídy pro umělecké písmo a tvorbu knih na Hochschule für angewandte Kunst (Vysoká škola užitých umění). Samostatně vedl studio knižní vazby a učil až do 1975. Neměl přímé následovníky, samostatné knihaře, jeho žáci se zabývali tvorbou autorských knih a restaurováním vazeb. Zúčastnil se v rámci rakouské pomoci restaurování historických vazeb v knihovně ve Florencii po povodni 1966. Po odchodu do výslužby nadále vázal knihy pro přátele, příznivce a sběratele. 1982 mu vídeňská škola propůjčila titul profesora.
D. knižní vazby byly rozmanité po stránce materiálu i dekorace. Nejčastěji používal vazbu na hlubokou drážku, vazby hojně zdobil. Škála technik sahala od klasického zlacení a slepotisku přes řezání a puncování až k aplikaci barevných kůží na podklad. Na vazbu umisťoval drobné dekorativní předměty, na hřbet svislé plastické lišty, které nesly titul. Jako kaligraf ovládal písmo a jeho umístění na vazbě. Kromě kůží pracoval s pergamenem, různými druhy papíru a vázal i do hedvábí. Materiály se na vazbách, z nichž se některé inspirovaly barevností rodného Slovácka, střídaly v ušlechtilé harmonii a perfektním zpracování. D. dotvářel knihy ořízkami a precizně zpracovanými pouzdry. Zařadil se mezi významné osobnosti české i rakouské knižní vazby.
D. rozsáhlé dílo, shrnuly dvě velké vídeňské výstavy (1983 Museum für angewandte Kunst, 1991 Hochschule für angewandte Kunst). Po 1989 D. obnovil kontakty s vlastí a s přáteli knihaři, zúčastnil se Trienále knižní vazby v Praze a v Kroměříži (1992, 1995) a uspořádal výstavu svých vazeb ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti (1995). Podílel se na přípravě své retrospektivní výstavy v Moravské galerii v Brně (1996).
D: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze; Moravská galerie v Brně; Regionální muzeum v Teplicích; Museum für angewandte Kunst ve Vídni; soukromé sbírky v České republice a v Rakousku.
L: H. Egger, E. K. D. Bucheinbände 1926–1983, Wien 1983 (katalog výstavy); K. D. Bucheinbände, Wien 1991 (katalog výstavy); J. Symon – H. Karkanová, K. D. Knižní vazby, 1996 (katalog výstavy s životopisem a seznamem samostatných i kolektivních výstav a ocenění).
Hana Karkanová
