Biografický slovník
DUDYCH Karel 19.1.1904-19.7.1969: Porovnání verzí
(DUDYCH_Karel_19.1.1904-19.7.1969) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 19.1.1904 | | datum narození = 19.1.1904 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Holice |
| datum úmrtí = 19.7.1969 | | datum úmrtí = 19.7.1969 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 74- Architekt | | povolání = 74- Architekt | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DUDYCH, Karel''', ''* 19. 1. 1904 Holice, † 19. 7. 1969 Praha, architekt, malíř'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny starosty města. 1921–26 studoval na pražské | ||
| + | Uměleckoprůmyslové škole kreslení u J. Bendy a architekturu | ||
| + | u P. Janáka, 1926–29 v typografické škole Ústavu pro zvelebování řemesel, 1929–30 absolvoval speciální školu UMPRUM | ||
| + | pro dekorativní architekturu u P. Janáka. Byl mnohostranný, | ||
| + | vyšel z Janákova funkcionalismu a dospěl ke klasicizujícímu | ||
| + | pojetí. Navrhoval uměleckořemeslná díla z kamene, kovu | ||
| + | a dřeva, vnitřní úpravu divadelních prostor, dekorativní výzdobu pražského kina Metro na Národní třídě, pasířské a zámečnické detaily, nábytek a neonové reklamní nápisy, kde | ||
| + | uplatňoval nové typy písma. Studijně navštívil venkov Podkarpatské | ||
| + | Rusi a Slovenska, odkud zpracoval podklady pro | ||
| + | Slovenský památkový úřad v Bratislavě. 1931–33 vedl školu | ||
| + | uměleckých řemesel Slovenského ústavu pro zvelebování řemesel v Martině. 1933 odcestoval do Alžírska, kde projektoval | ||
| + | obytné budovy. 1934–35 vykonal cestu napříč Evropou od | ||
| + | Sovětského svazu do Francie, ve Štrasburku navrhl blok nájemních | ||
| + | domů. Po návratu se usadil v Praze, projektoval místnost | ||
| + | pro tzv. pátečníky ve vile K. Čapka, 1937 si otevřel vlastní | ||
| + | kancelář. Do 1950 navrhoval budovy (nájemní domy na Pankráci a na Rybníčku v Praze, tam experimentoval s keramickými plochami, jesle, dětský domov a radnici v Holicích, vilu | ||
| + | malíře B. Dvorského na Svatém Kopečku u Olomouce) a podílel se na realizaci pomníků (bojovníků za svobodu a E. Holuba v rodišti). Po osvobození se začal zajímat o urbanistické | ||
| + | plány měst, 1950–52 byl projektantem, 1952–57 vedoucím | ||
| + | architektem Státního ústavu pro výstavbu hlavního města | ||
| + | Prahy. Od 1957 působil jako výtvarník ve svobodném povolání. | ||
| + | Vypracoval velkorysou koncepci grafického atlasu pražské | ||
| + | zeleně, který nedokončil. Dvacet parků a zahrad zpracoval na | ||
| + | ojedinělých grafických listech, v nichž zakreslil jednotlivé | ||
| + | stromy a keře. Jako malíř soustředil zprvu pozornost na sociální | ||
| + | témata, ve 40. letech přenesl svůj zájem na krajinu. Dosáhl | ||
| + | osobitého koloristického lyrismu v oleji, akvarelu, tempeře, | ||
| + | kvaši i grafice, později se věnoval studiím rostlin, stromů | ||
| + | a listů. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. Koželka, Vzpomínka na akad. arch. K. D., in: Domov, 1969, č. 6, | ||
| + | s. 63; Holický Slavín: K. D., in: Holické listy 5, 2009, č. 1, s. 4; Toman 1, | ||
| + | s. 179; SČSVU 2, s. 126. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
[[Kategorie:1904]] | [[Kategorie:1904]] | ||
| + | [[Kategorie:Holice]] | ||
[[Kategorie:1969]] | [[Kategorie:1969]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 11. 3. 2017, 18:33
| Karel DUDYCH | |
 | |
| Narození | 19.1.1904 |
|---|---|
| Místo narození | Holice |
| Úmrtí | 19.7.1969 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 74- Architekt |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67080 |
DUDYCH, Karel, * 19. 1. 1904 Holice, † 19. 7. 1969 Praha, architekt, malíř
Pocházel z rodiny starosty města. 1921–26 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole kreslení u J. Bendy a architekturu u P. Janáka, 1926–29 v typografické škole Ústavu pro zvelebování řemesel, 1929–30 absolvoval speciální školu UMPRUM pro dekorativní architekturu u P. Janáka. Byl mnohostranný, vyšel z Janákova funkcionalismu a dospěl ke klasicizujícímu pojetí. Navrhoval uměleckořemeslná díla z kamene, kovu a dřeva, vnitřní úpravu divadelních prostor, dekorativní výzdobu pražského kina Metro na Národní třídě, pasířské a zámečnické detaily, nábytek a neonové reklamní nápisy, kde uplatňoval nové typy písma. Studijně navštívil venkov Podkarpatské Rusi a Slovenska, odkud zpracoval podklady pro Slovenský památkový úřad v Bratislavě. 1931–33 vedl školu uměleckých řemesel Slovenského ústavu pro zvelebování řemesel v Martině. 1933 odcestoval do Alžírska, kde projektoval obytné budovy. 1934–35 vykonal cestu napříč Evropou od Sovětského svazu do Francie, ve Štrasburku navrhl blok nájemních domů. Po návratu se usadil v Praze, projektoval místnost pro tzv. pátečníky ve vile K. Čapka, 1937 si otevřel vlastní kancelář. Do 1950 navrhoval budovy (nájemní domy na Pankráci a na Rybníčku v Praze, tam experimentoval s keramickými plochami, jesle, dětský domov a radnici v Holicích, vilu malíře B. Dvorského na Svatém Kopečku u Olomouce) a podílel se na realizaci pomníků (bojovníků za svobodu a E. Holuba v rodišti). Po osvobození se začal zajímat o urbanistické plány měst, 1950–52 byl projektantem, 1952–57 vedoucím architektem Státního ústavu pro výstavbu hlavního města Prahy. Od 1957 působil jako výtvarník ve svobodném povolání. Vypracoval velkorysou koncepci grafického atlasu pražské zeleně, který nedokončil. Dvacet parků a zahrad zpracoval na ojedinělých grafických listech, v nichž zakreslil jednotlivé stromy a keře. Jako malíř soustředil zprvu pozornost na sociální témata, ve 40. letech přenesl svůj zájem na krajinu. Dosáhl osobitého koloristického lyrismu v oleji, akvarelu, tempeře, kvaši i grafice, později se věnoval studiím rostlin, stromů a listů.
L: J. Koželka, Vzpomínka na akad. arch. K. D., in: Domov, 1969, č. 6, s. 63; Holický Slavín: K. D., in: Holické listy 5, 2009, č. 1, s. 4; Toman 1, s. 179; SČSVU 2, s. 126.
Martin Kučera
