StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie DURAS Oldřich 30.10.1882-5.1.1957

Oldřich DURAS
Narození	30.10.1882
Místo narození	Humny (č. o. Pchery) u Slaného
Úmrtí	5.1.1957
Místo úmrtí	Praha
Povolání	72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45998

DURAS, Oldřich, * 30. 10. 1882 Humny (č. o. Pchery) u Slaného, † 5. 1. 1957 Praha, šachista

Pocházel z rodu zmiňovaného v Čechách od 15. století. Jako sedláci byli v pozdějších stoletích Durasové usedlí na Slánsku, Kralupsku, Kladensku a Berounsku. Otec musel opustit hospodářství a přestěhovat se do Prahy, kde se živil jako obchodní zástupce. Sestra Božena (1866–1961) byla herečkou. D. nedokončil studium na gymnáziu v Truhlářské ulici; středoškolské vzdělání získal na obchodní škole.

Oblíbil si šachy a docházel do Českého spolku šachovního v kavárně Union na rohu Perštýna a Národní třídy. Prosadil se mezi přední hráče klubu a reprezentoval jej proti jiným pražským družstvům i v individuálních turnajích (mezi D. soupeře patřil mj. básník a politik V. Dyk). 1905, 1909, 1911 zvítězil v soutěži o mistra Čech. Nastupoval k simultánkám a dosahoval úspěchů i ve hře naslepo. Jeho partie, bohaté na líbivé kombinace, vycházely na stránkách Šachových listů, Národních listů a časopisu Sport a hry, často s komentářem. Šachovou teorii obohatil ve španělské hře a ve hře čtyř jezdců. V tisku se objevovaly D. komponované šachové úlohy.

V zahraničí se prosadil 1903 v nizozemském Hilversumu, kde v mezinárodní konkurenci získal druhou cenu. Hrál na turnajích v Oostende a Norimberku (1906), ve Vídni (1907, 2. místo a 1908, 2.–3. místo), Karlových Varech (1907), v Praze (1908, 1.–2.) a ve Vratislavi (1912, dělené první místo). Hrál se světovými hráči, včetně budoucích mistrů světa J. R. Capablankou a A. Aljochinem. Vynikal houževnatostí a vytrvalostí. 1901–14 sehrál 529 partií a jeho celková úspěšnost byla 69,1 % (na mezinárodním poli 61,4 %). Na svém vrcholu 1912 mezi světovými hráči figuroval přibližně na 4.–6. místě. 1950 mu Mezinárodní šachová federace (FIDE) přiznala titul mezinárodního velmistra.

Dlouhé turné absolvoval 1913 po Rusku (hrál mj. v Lodži, Varšavě, Petrohradu a v Moskvě) a po USA. Poslední turnaj v Mannheimu přerušila první světová válka, 1915 D. narukoval k vozatajstvu. Po převratu 1918 se stal úředníkem ministerstva národní obrany, 1939 odešel do důchodu. Neúčastnil se už dalších turnajů, pouze 1922–31 vedl šachovou hlídku v Českém slově a působil jako člen redakční rady časopisu Československý šach. K šedesátinám mu byl 1942 uspořádán turnaj za účasti předních hráčů, v čele s mistrem světa Aljochinem. Jeho jméno dnes nese šachový klub v Brně-Králově Poli.

D: Šachy, 1904.

L: nekrolog in: Československý šach 51, 1957, č. 2, s. 17–22; OSND 2/1, s. 293; MSN 2, s. 442; KSN 3, s. 546; A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR 1, 1934, s. 80; MČE 2, s. 230; ČBS, s. 123; Tomeš 1, s. 266–267; Československý šach 6, 1932, č. 10–11; K. Zmatlík, Vzpomínáme (K šedesátinám O. D.), in: Šach 4, 1942, č. 11, s. 149–155; F. J. Prokop, D. vítězí, 1944; J. Louma – J. Podgorný – E. Richter, O. D., velký mistr šachové kombinace, 1954; J. Veselý – J. Kalendovský – B. Formánek, Malá encyklopedie šachu, 1989, s. 81–83; Z. Tietze, O. D., in: Slánský obzor 1997, č. 5, s. 122–129; V. Fiala, O. D. Život a dílo 1, 2008.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloslav Martínek