DURDÍKOVÁ Lída 1.4.1899-8.3.1955: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Lída DURDÍKOVÁ
 
| jméno = Lída DURDÍKOVÁ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Durdikova Lida portret.jpg
 
| datum narození = 1.4.1899
 
| datum narození = 1.4.1899
 
| místo narození = Smíchov (Praha)
 
| místo narození = Smíchov (Praha)

Aktuální verze z 31. 1. 2020, 16:53

Lída DURDÍKOVÁ
Narození 1.4.1899
Místo narození Smíchov (Praha)
Úmrtí 8.3.1955
Místo úmrtí Paříž (Francie)
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 433-434
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78276

DURDÍKOVÁ, Lída (vl. jm. Ludmila), * 1. 4. 1899 Smíchov (Praha), † 8. 3. 1955 Paříž (Francie), spisovatelka

Rodina pocházela z Hradce Králové. Otec Václav D. byl vojenským lékařem, matka Paula Havlová dcerou klenotníka. D. měla sourozence Vlastu a Viléma. 1910 se rodina přestěhovala do Prahy, kde otec působil jako policejní a hasičský lékař. 1914 mu D. pomáhala ošetřovat raněné vojáky. Mezi 1917 a 1918 se seznámila s ředitelem Jedličkova ústavu F. Bakulem a začala se intenzivně zajímat o práci s tělesně postiženými dětmi. Bakuleho následovala i do nového působiště, do jím zřízeného ústavu pro postiženou mládež na Smíchově, kde pracovala jako sekretářka. V druhé polovině 1919 se vydala se čtyřmi invalidními chlapci na zájezdy s loutkovým divadlem po Čechách a Moravě, aby Bakulemu v jeho podnikání finančně vypomohla. Z účelových záznamů a komentářů, které v době první světové války pořizovala o své sociální práci s mládeží, se od 20. lety pozvolna rozvinula její literární činnost. Jako stálá přispěvatelka tiskla prózu v časopise Československého červeného kříže Radost (1924–26), v Národním osvobození (1924), překlady z němčiny a ruštiny zejména v Rozpravách Aventina (1928, studie o L. N. Tolstém od S. Zweiga a M. Gorkého), původní povídku O dětech a pro děti ve Večerníku Práva lidu (1929), překlad L. D. Trockého v Kvartu (1931), knižně vydala 1925 překlad A. M. Kollontajeva Cesta okřídleného Erosu. Ve třech psychologických impresionistických povídkách a básních v próze s autobiografickými nebo dokumentárními rysy (Šarkán, 1921, Tuláci, b. d., 1926 a Děti zhaslých očí, 1929, 1931 i ve francouzštině) se orientovala na tematiku života a prožitků tělesně postižené mládeže. Do 1930 se účastnila se sborem Bakulových zpěváčků zájezdů po republice a do zahraničí (Švýcarsko, Dánsko, Maďarsko, Německo, Francie aj.). 1931 vydala knižní překlad z ruštiny V. V. Ivanova Údolí Tba. 1931 se provdala za francouzského knihkupce, vydavatele a redaktora P. Fauchera (1898–1968), s nímž se seznámila při jeho pražské návštěvě Bakulova ústavu. 1932 se jí v Praze narodil syn François Faucher. 1933 odešla natrvalo s rodinou do Paříže. Literárně činná byla také ve Francii. Kontakty s vlastí udržovala i nadále. Vydávala svá díla (1934 povídka Zde se vraždí…) a 1936 navázala spolupráci s Ladislavem Hanusem na jím redigované knižnici České grafické unie Nové obzory. Ve Francii se s manželem autorsky téměř dvěma desítkami titulů podílela na knižnici pro mládež Père Castor. V poutavých, dějově dynamických umělecko-naučných knížkách se zaměřovala na život zvířat. Aplikovala přitom své poznatky z českého pojetí pedagogiky. Pro knižnici psala a jako Lida či Lida Durdikova podepisovala textovou část knížek, která doplněná připojenými omalovánkami, vystřihovánkami, skládankami, diagramy, tabulkami apod. poskytovala dětem možnost kreativního dotváření textu. Knižnice vycházela v Paříži průběžně od třicátých let, po smrti D. a jejího manžela v ní pod názvem Atelier du Père Castor pokračoval ještě v 90. letech 20. století její syn. Koncem třicátých let nalezla knižnice ohlas i v české podobě. Verzi obrázkových knížek redigovanou L. Hanusem vydávala Česká grafická unie 1939–41 pod názvem Album strýčka Kastora. Úspěch zaručil již první titul, oproti francouzskému originálu podstatně obsáhlejší, Včelí obec (1937, s F. Bakulem). Popularitu získaly i další, jako Čtverák malý veverčák (1939), Ušák-zajíček (1939), Skaf tuleň (1939) a Medvěd Chloupek (1941). V 50. letech se D. nakrátko vrátila k překladové činnosti, když do francouzštiny přetlumočila knížky Ladislava Havránka zaměřené na elementární výuku počtů, psaní a kreslení pro malé děti. D. byla ovlivněna hnutím Devětsil, mezi její celoživotní přátele patřili V. Nezval, F. Halas, J. Čep či Toyen.

L: in: Šarkán, 1921 (doslov F. Bakule); J. Knap, Ženská literární tvorba, in: Venkov 18. 3. 1930; J. Weil, Naše krajanka Lída, in: Literární noviny 10, 1937/38, č. 4; LČL 1, s. 1274–1275; M. Šubrtová, L’oeuvre littéraire de L. D.-Faucher et les débuts de la collection Albums du Père Castor, in: Europe centrale, carrefour des cultures dans la tradition littéraire, M. Novotná – C. Gauthier (ed.), 2010, s. 190–197.

P: Biografický archiv ÚČL Praha; rukopisy a korespondence v držení syna F. Fauchera.

Marcella Husová