DURDÍK Pavel 26.5.1843-17.8.1903: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Pavel DURDÍK
 
| jméno = Pavel DURDÍK
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Durdik Pavel portret.png
 
| datum narození = 26.5.1843
 
| datum narození = 26.5.1843
 
| místo narození = Hořice
 
| místo narození = Hořice

Aktuální verze z 31. 1. 2020, 16:48

Pavel DURDÍK
Narození 26.5.1843
Místo narození Hořice
Úmrtí 17.8.1903
Místo úmrtí Jaroměř
Povolání 15- Lékaři
63- Spisovatel
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 432
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46005

DURDÍK, Pavel, * 26. 5. 1843 Hořice, † 17. 8. 1903 Jaroměř, překladatel, cestovatel, etnograf

Bratr Josefa (1837–1902), Aloise (1839–1906) a Petra D. (1845–1909). D. absolvoval 1861 královéhradecké gymnázium a v Praze medicínu (MUDr. 1867). Od 1868 pobýval v Rusku, nejprve jako lékař knížete Repnina v Jagotině u Kyjeva. Na moskevské univerzitě musel D. složit uznávací zkoušky. Později žil v Serpuchově u Moskvy jako ředitel nemocnice. Tehdy hodně publikoval (obvykle pod pseudonymem A. F. Balan) kritické články o germanizaci Ruska a slavjanofilství.

Po návratu z Ruska 1877 pobyl v Čechách jen krátce. Na výzvu V. Náprstka odešel do Haagu a vstoupil do služeb nizozemské koloniální správy. Koncem 1877 odcestoval poštovním parníkem z Evropy do Batavie (dnes Jakarta) na ostrově Jáva. Působil v Padangu na Sumatře, pak byl 1878 vyslán na severní Sumatru, kde se nizozemská armáda snažila zlomit odpor vládce v oblasti Atjehu (Acehu). D. ošetřoval raněné a nemocné tropickými chorobami, přitom se nakazil žlutou zimnicí. Po vyléčení se vrátil na bojiště, kde setrval půldruhého roku. 1880 odešel znovu do Padangu na střední Sumatře a načas se usadil na ostrově Nias. Se zdravím podlomeným malárií se 1883 vrátil do Čech.

Vydělané peníze umožnily D. vzdát se lékařské praxe a věnovat se překladům z nizozemské a především ruské literatury (přetlumočil mj. Gogolovy Hráče, Smrt Ivana Iljiče L. N. Tolstého, díla N. A. Ostrovského či I. S. Turgeněva), zpracoval zážitky a poznatky z Indonésie a dalších cest. Články přispíval do Osvěty, Světozoru, Lumíru, Zlaté Prahy. Žil se sestrou Marií v Praze a cestoval již jen málo (1885 Paříž, 1888 Švýcarsko, 1894 Španělsko). Pohřben byl v Praze na Olšanech. V literatuře se traduje chybné datum narození 23. 5.

D: Pět let na Sumatře, 1894; Příroda a zvířata na Sumatře, 1894; Zápasy s býky, 1895; U lidožroutů, 1897; Láska v tropech, 1901; Manželství v tropech a u nás, 1902.

L: OSN 8, s. 214; MSN 2, s. 443; J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 51–64; J. Wagner, Durdíkové Alois, Josef, Pavel a Petr, 1961; J. Byrtus, Zapomenutý český cestovatel, in: Lidé a země 12, 1963, s. 376–377; MČE 2, s. 230; LČL 1, s. 618–619 (s bibliografickým soupisem); J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 126 až 128; tíž, Čeští cestovatelé a mořeplavci, 2006, s. 67–69; Kdo byl kdo – čeští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 116; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 97; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, S. Brouček – R. Jeřábek (ed.), 2007, s. 47; J. Martínek, Geografové v českých zemích 1800–1945 (biografický slovník), 2008, s. 81–82.

P: Matrika narozených farního úřadu Hořice, sign. 47-8, 1840–59.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek