Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DURDÍK Petr 22.3.1845-25.5.1909

{{Infobox - osoba
| jméno = Petr DURDÍK
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 22.3.1845
| místo narození = Hořice
| datum úmrtí = 25.5.1909
| místo úmrtí = Smíchov (Praha)
| povolání = 61- Pedagog<br />55- Jazykovědec<br />64- Překladatel<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 432-433
}}
'''DURDÍK, Petr''', ''* 22. 3. 1845 Hořice, † 25. 5. 1909 Smíchov (Praha), pedagog, filolog, překladatel''

Z jeho čtrnácti sourozenců vynikli zejména bratři Josef (1837
až 1902), Alois (1839–1906) a Pavel (1843–1903). Také on
započal studia nejprve na gymnáziu v Hradci Králové. Dokončil je na biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích.
V Praze se věnoval na filozofické fakultě klasické filologii. Jako
suplent působil na různých gymnáziích. 1870 se stal řádným
středoškolským profesorem na Malé Straně v Praze. Zájem
o literaturu projevoval od 1872 jako přispěvatel beletristických
i odborných časopisů, publikoval pedagogické a filologické
studie a rozpravy i překlady beletrie v periodikách ''Národní listy'',
od 1874 ''Listy filologické'', od 1880 ''Světozor'', od 1873 ''Pedagogium'',
později ''Květy'', ''Osvěta'', ''Lumír''. 1873 získal doktorát
a zaměřil se na překlady z klasických jazyků, především na Euripida: 1878 vydal knižní překlad jeho dramatu ''Medeia'', 1883
Sofoklových ''Trachiňanek''. Ve ''Výroční zprávě malostranské školy''
''pro roky 1885 a 1894'' publikoval překlad Euripidových ''Foiničanek''.
1882–84 redigoval s Janem Maškem ediční řadu
Sbírka pedagogických spisů domácích i cizích, 1886 se podílel
na ''Encyklopedii pedagogické''. 1887 se prací ''Pedagogika pro české''
''školy vůbec, pro střední školy zvláště'' (2 sv., 1882 a 1883) habilitoval jako soukromý docent pedagogiky a od téhož roku působil
na české univerzitě, kde stejný obor přednášel. Významným
dílem se stala publikace ''Rousseau a Pestalozzi v poměru''
''svém ku Komenskému'' (1888). Pedagogikou se od 1888 zabýval
i jako odborný redaktor pro tuto tematiku v ''Ottově slovníku''
''naučném''. V 90. letech vydal překlad z ruštiny (L. N. Tolstoj,
''Sedmero povídek'', 1890), spisovateli věnoval rovněž práci
odborného charakteru ''Hrabě Tolstoj a vlastenectví'' (1897).
K posledním klasickým překladům patřilo Sofoklovo drama
''Filoktétos'' (1891). Téma školské výchovy a etiky z hlediska výchovného
završil D. spisem ovlivněným herbartovskou filozofií
''O základech mravnosti''. ''Pokus mravouky přirozené, zvláště''
''pro potřeby vychovatelské'' (1893). Po 1903 se vzdal pedagogické
činnosti a od 1907 se věnoval již jen práci redaktora ''Knihovny''
''Komenského''. 1906 ocenilo rodiště jeho přínos klasického
filologa odhalením pamětní desky od J. Kulhánka na rodném
domku.

'''L:''' OSN 28, s. 306, 1145; OSN 8, s. 214; MSN 2, s. 443; KSN 3, s. 546;
F. V. Vykoukal, Nové rovy, in: Osvěta 39, 1909, č. 9, s. 850; A. Jilemnický
– K. Vik, Kraj slavný kamenem, 1961, s. 188; J. Wagner, Durdíkové
Alois, Josef, Pavel a Petr, 1961; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české
a slovenské literatuře, 1973, s. 516; I. Tretera, Spor kolem habilitace P. D.,
in: AUC – Historia Universitatis Carolinae Pragensis 28, 1988, s. 349n.;
LČL 1, s. 619–620.

'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; SOA Zámrsk (matrika narozených, farní
úřad Hořice, sign. 47–8, čas. rozsah 1840–1851); LA PNP Praha (2 kartony).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/275692 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marcella Husová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]

[[Kategorie:1845]]
[[Kategorie:Hořice]]
[[Kategorie:1909]]
[[Kategorie:Praha]]