Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DURNOVO Nikolaj Nikolajevič ?23.10.1876-27.10.1937

{{Infobox - osoba
| jméno = Nikolaj Nikolajevič DURNOVO
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození =  23.10.(4. 11.)1876
| místo narození = Moskva (Rusko)
| datum úmrtí = 27.10.1937
| místo úmrtí = okolí Medvežjegorska (Rusko)
| povolání = 55- Jazykovědec

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 437
}}
'''DURNOVO, Nikolaj Nikolajevič''', ''* 23. 10. (4. 11.) 1876 Moskva (Rusko), † 27. 10. 1937 okolí Medvežjegorska (Rusko), jazykovědec, slavista''

Příslušník starého šlechtického rodu, absolvent moskevské
univerzity (1899), kde byl žákem Filippa F. Fortunatova a Alexeje
A. Šachmatova. Přednášel na moskevské a charkovské
univerzitě, 1918–21 byl profesorem saratovské univerzity,
poté působil v Moskvě, kde se ocitl ve svízelných existenčních
podmínkách. Za přispění R. O. Jakobsona mu byl 1924
umožněn čtyřměsíční studijní pobyt v Československu, návrat
však odsunul až do 1928 vzhledem k nevyřešené otázce stálého
zaměstnání. D. byl v Praze a Brně v úzkém kontaktu se členy
Pražského lingvistického kroužku, zejména s Jakobsonem
a Nikolajem S. Trubeckým. Jakobson mu vymohl finanční
pomoc ze strany československého ministerstva zahraničí,
zprostředkoval studijní cestu na Podkarpatskou Rus za účelem
studia ukrajinských dialektů a v jarním semestru 1926 přednáškový
kurs z dějin ruského jazyka na brněnské Masarykově
univerzitě. D. publikoval v časopise ''Slavia'', spolupracoval
s ''Masarykovým slovníkem naučným''. Po návratu do SSSR našel
pracovní uplatnění 1928–30 v Minsku. Od 1924 byl dopisujícím
členem Akademie věd SSSR, od 1930 členem Běloruské
akademie věd. V souvislosti s ideologickou kampaní, rozpoutanou proti němu v Minsku, která vedla k jeho vyloučení
z Běloruské akademie věd, odjel do Moskvy, kde však znovu
nenašel stálé zaměstnání. 1933 byl zatčen v souvislosti s tzv.
případem slavistů, odsouzen k deseti letům ztráty svobody
a odeslán do Soloveckého tábora zvláštního určení. V říjnu
1937 byl podruhé odsouzen a zastřelen. Zahynuli i oba jeho
synové, Andrej a Jevgenij.

D. vědecký zájem se zaměřoval na dějiny ruského jazyka a slovanských
jazyků, na ruskou dialektologii, současný ruský
jazyk, teorii gramatiky a staroruskou literaturu. Je autorem
klasifikace ruských dialektů. Výsledkem výzkumu dějin ruského
jazyka a ruských dialektů se stala kniha ''Úvod do dějin''
''ruského jazyka'', vydaná za jeho pobytu v Československu Masarykovou univerzitou v Brně, znovu vyšla 1969 v Moskvě. D.
se jako jeden z prvních lingvistů nové generace začal profesionálně
zabývat synchronní morfologií ruštiny. Sestavil první
ruský slovník lingvistických termínů. Řada jeho prací, mezi
nimi druhý díl ''Úvodu do dějin ruského jazyka'' a gramatika srbochorvatského jazyka, zůstala nevydána a jejich rukopisy jsou ztraceny.

'''D:''' Očerk istorii russkogo jazyka, Moskva – Leningrad 1924; Grammatičeskij
slovar’, Moskva 1924; Vvedenije v istoriju russkogo jazyka,
Moskva 1927; Vvedenije v istoriju russkogo jazyka, Moskva 1969 (kde podrobná
bibliografie); Izbrannyje raboty po istorii russkogo jazyka, Moskva
2000.

'''L:''' M. G. Bulachov, Vostočnoslavjanskije jazykovedy. Biobibliografičeskij
slovar’ 2, Minsk 1977, s. 184n.; M. A. Robinson – L. P. Petrovskij,
N. N. D. i N. S. Trubeckoj. Problema jevrazijstva v kontekste „Dela slavistov“,
in: Slavjanovedenije 28, 1992, s. 68n.; F. D. Ašnin – V. M. Alpatov,
N. N. D., in: Izvestija Rossijskoj akademii nauk. Serija literatury i jazyka
52, 1993, s. 54n.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/276705 Bibliografie dějin Českých zemí]

Jiří Vacek

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]

[[Kategorie:1876]]
[[Kategorie:Moskva]]
[[Kategorie:1937]]