DURNOVO Nikolaj Nikolajevič ?23.10.1876-27.10.1937: Porovnání verzí

Z Personal
(DURNOVO_Nikolaj_Nikolajevič_4.11.1876-27.10.1937)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Nikolaj Nikolajevič DURNOVO
 
| jméno = Nikolaj Nikolajevič DURNOVO
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 4.11.1876
+
| datum narození = 23.10.(4. 11.)1876
| místo narození =  
+
| místo narození = Moskva (Rusko)
 
| datum úmrtí = 27.10.1937
 
| datum úmrtí = 27.10.1937
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = okolí Medvežjegorska (Rusko)
 
| povolání = 55- Jazykovědec
 
| povolání = 55- Jazykovědec
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Nikolaj Nikolajevič DURNOVO
+
}}
 +
'''DURNOVO, Nikolaj Nikolajevič''', ''* 23. 10. (4. 11.) 1876 Moskva (Rusko), † 27. 10. 1937 okolí Medvežjegorska (Rusko), jazykovědec, slavista''
 +
 
 +
Příslušník starého šlechtického rodu, absolvent moskevské
 +
univerzity (1899), kde byl žákem Filippa F. Fortunatova a Alexeje
 +
A. Šachmatova. Přednášel na moskevské a charkovské
 +
univerzitě, 1918–21 byl profesorem saratovské univerzity,
 +
poté působil v Moskvě, kde se ocitl ve svízelných existenčních
 +
podmínkách. Za přispění R. O. Jakobsona mu byl 1924
 +
umožněn čtyřměsíční studijní pobyt v Československu, návrat
 +
však odsunul až do 1928 vzhledem k nevyřešené otázce stálého
 +
zaměstnání. D. byl v Praze a Brně v úzkém kontaktu se členy
 +
Pražského lingvistického kroužku, zejména s Jakobsonem
 +
a Nikolajem S. Trubeckým. Jakobson mu vymohl finanční
 +
pomoc ze strany československého ministerstva zahraničí,
 +
zprostředkoval studijní cestu na Podkarpatskou Rus za účelem
 +
studia ukrajinských dialektů a v jarním semestru 1926 přednáškový
 +
kurs z dějin ruského jazyka na brněnské Masarykově
 +
univerzitě. D. publikoval v časopise ''Slavia'', spolupracoval
 +
s ''Masarykovým slovníkem naučným''. Po návratu do SSSR našel
 +
pracovní uplatnění 1928–30 v Minsku. Od 1924 byl dopisujícím
 +
členem Akademie věd SSSR, od 1930 členem Běloruské
 +
akademie věd. V souvislosti s ideologickou kampaní, rozpoutanou proti němu v Minsku, která vedla k jeho vyloučení
 +
z Běloruské akademie věd, odjel do Moskvy, kde však znovu
 +
nenašel stálé zaměstnání. 1933 byl zatčen v souvislosti s tzv.
 +
případem slavistů, odsouzen k deseti letům ztráty svobody
 +
a odeslán do Soloveckého tábora zvláštního určení. V říjnu
 +
1937 byl podruhé odsouzen a zastřelen. Zahynuli i oba jeho
 +
synové, Andrej a Jevgenij.
 +
 
 +
D. vědecký zájem se zaměřoval na dějiny ruského jazyka a slovanských
 +
jazyků, na ruskou dialektologii, současný ruský
 +
jazyk, teorii gramatiky a staroruskou literaturu. Je autorem
 +
klasifikace ruských dialektů. Výsledkem výzkumu dějin ruského
 +
jazyka a ruských dialektů se stala kniha ''Úvod do dějin''
 +
''ruského jazyka'', vydaná za jeho pobytu v Československu Masarykovou univerzitou v Brně, znovu vyšla 1969 v Moskvě. D.
 +
se jako jeden z prvních lingvistů nové generace začal profesionálně
 +
zabývat synchronní morfologií ruštiny. Sestavil první
 +
ruský slovník lingvistických termínů. Řada jeho prací, mezi
 +
nimi druhý díl ''Úvodu do dějin ruského jazyka'' a gramatika srbochorvatského jazyka, zůstala nevydána a jejich rukopisy jsou ztraceny.
 +
 
 +
'''D:''' Očerk istorii russkogo jazyka, Moskva – Leningrad 1924; Grammatičeskij
 +
slovar’, Moskva 1924; Vvedenije v istoriju russkogo jazyka,
 +
Moskva 1927; Vvedenije v istoriju russkogo jazyka, Moskva 1969 (kde podrobná
 +
bibliografie); Izbrannyje raboty po istorii russkogo jazyka, Moskva
 +
2000.
 +
 
 +
'''L:''' M. G. Bulachov, Vostočnoslavjanskije jazykovedy. Biobibliografičeskij
 +
slovar’ 2, Minsk 1977, s. 184n.; M. A. Robinson – L. P. Petrovskij,
 +
N. N. D. i N. S. Trubeckoj. Problema jevrazijstva v kontekste „Dela slavistov“,
 +
in: Slavjanovedenije 28, 1992, s. 68n.; F. D. Ašnin – V. M. Alpatov,
 +
N. N. D., in: Izvestija Rossijskoj akademii nauk. Serija literatury i jazyka
 +
52, 1993, s. 54n.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/276705 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Jiří Vacek
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]
 
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]
  
 
[[Kategorie:1876]]
 
[[Kategorie:1876]]
 +
[[Kategorie:Moskva]]
 
[[Kategorie:1937]]
 
[[Kategorie:1937]]

Verze z 1. 10. 2018, 11:55

Nikolaj Nikolajevič DURNOVO
Narození 23.10.(4. 11.)1876
Místo narození Moskva (Rusko)
Úmrtí 27.10.1937
Místo úmrtí okolí Medvežjegorska (Rusko)
Povolání 55- Jazykovědec
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=61741

DURNOVO, Nikolaj Nikolajevič, * 23. 10. (4. 11.) 1876 Moskva (Rusko), † 27. 10. 1937 okolí Medvežjegorska (Rusko), jazykovědec, slavista

Příslušník starého šlechtického rodu, absolvent moskevské univerzity (1899), kde byl žákem Filippa F. Fortunatova a Alexeje A. Šachmatova. Přednášel na moskevské a charkovské univerzitě, 1918–21 byl profesorem saratovské univerzity, poté působil v Moskvě, kde se ocitl ve svízelných existenčních podmínkách. Za přispění R. O. Jakobsona mu byl 1924 umožněn čtyřměsíční studijní pobyt v Československu, návrat však odsunul až do 1928 vzhledem k nevyřešené otázce stálého zaměstnání. D. byl v Praze a Brně v úzkém kontaktu se členy Pražského lingvistického kroužku, zejména s Jakobsonem a Nikolajem S. Trubeckým. Jakobson mu vymohl finanční pomoc ze strany československého ministerstva zahraničí, zprostředkoval studijní cestu na Podkarpatskou Rus za účelem studia ukrajinských dialektů a v jarním semestru 1926 přednáškový kurs z dějin ruského jazyka na brněnské Masarykově univerzitě. D. publikoval v časopise Slavia, spolupracoval s Masarykovým slovníkem naučným. Po návratu do SSSR našel pracovní uplatnění 1928–30 v Minsku. Od 1924 byl dopisujícím členem Akademie věd SSSR, od 1930 členem Běloruské akademie věd. V souvislosti s ideologickou kampaní, rozpoutanou proti němu v Minsku, která vedla k jeho vyloučení z Běloruské akademie věd, odjel do Moskvy, kde však znovu nenašel stálé zaměstnání. 1933 byl zatčen v souvislosti s tzv. případem slavistů, odsouzen k deseti letům ztráty svobody a odeslán do Soloveckého tábora zvláštního určení. V říjnu 1937 byl podruhé odsouzen a zastřelen. Zahynuli i oba jeho synové, Andrej a Jevgenij.

D. vědecký zájem se zaměřoval na dějiny ruského jazyka a slovanských jazyků, na ruskou dialektologii, současný ruský jazyk, teorii gramatiky a staroruskou literaturu. Je autorem klasifikace ruských dialektů. Výsledkem výzkumu dějin ruského jazyka a ruských dialektů se stala kniha Úvod do dějin ruského jazyka, vydaná za jeho pobytu v Československu Masarykovou univerzitou v Brně, znovu vyšla 1969 v Moskvě. D. se jako jeden z prvních lingvistů nové generace začal profesionálně zabývat synchronní morfologií ruštiny. Sestavil první ruský slovník lingvistických termínů. Řada jeho prací, mezi nimi druhý díl Úvodu do dějin ruského jazyka a gramatika srbochorvatského jazyka, zůstala nevydána a jejich rukopisy jsou ztraceny.

D: Očerk istorii russkogo jazyka, Moskva – Leningrad 1924; Grammatičeskij slovar’, Moskva 1924; Vvedenije v istoriju russkogo jazyka, Moskva 1927; Vvedenije v istoriju russkogo jazyka, Moskva 1969 (kde podrobná bibliografie); Izbrannyje raboty po istorii russkogo jazyka, Moskva 2000.

L: M. G. Bulachov, Vostočnoslavjanskije jazykovedy. Biobibliografičeskij slovar’ 2, Minsk 1977, s. 184n.; M. A. Robinson – L. P. Petrovskij, N. N. D. i N. S. Trubeckoj. Problema jevrazijstva v kontekste „Dela slavistov“, in: Slavjanovedenije 28, 1992, s. 68n.; F. D. Ašnin – V. M. Alpatov, N. N. D., in: Izvestija Rossijskoj akademii nauk. Serija literatury i jazyka 52, 1993, s. 54n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Vacek