DURNOVO Nikolaj Nikolajevič ?23.10.1876-27.10.1937: Porovnání verzí
(DURNOVO_Nikolaj_Nikolajevič_4.11.1876-27.10.1937) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Nikolaj Nikolajevič DURNOVO | | jméno = Nikolaj Nikolajevič DURNOVO | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 4.11.1876 | + | | datum narození = 23.10.(4. 11.)1876 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Moskva (Rusko) |
| datum úmrtí = 27.10.1937 | | datum úmrtí = 27.10.1937 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = okolí Medvežjegorska (Rusko) |
| povolání = 55- Jazykovědec | | povolání = 55- Jazykovědec | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''DURNOVO, Nikolaj Nikolajevič''', ''* 23. 10. (4. 11.) 1876 Moskva (Rusko), † 27. 10. 1937 okolí Medvežjegorska (Rusko), jazykovědec, slavista'' | ||
+ | |||
+ | Příslušník starého šlechtického rodu, absolvent moskevské | ||
+ | univerzity (1899), kde byl žákem Filippa F. Fortunatova a Alexeje | ||
+ | A. Šachmatova. Přednášel na moskevské a charkovské | ||
+ | univerzitě, 1918–21 byl profesorem saratovské univerzity, | ||
+ | poté působil v Moskvě, kde se ocitl ve svízelných existenčních | ||
+ | podmínkách. Za přispění R. O. Jakobsona mu byl 1924 | ||
+ | umožněn čtyřměsíční studijní pobyt v Československu, návrat | ||
+ | však odsunul až do 1928 vzhledem k nevyřešené otázce stálého | ||
+ | zaměstnání. D. byl v Praze a Brně v úzkém kontaktu se členy | ||
+ | Pražského lingvistického kroužku, zejména s Jakobsonem | ||
+ | a Nikolajem S. Trubeckým. Jakobson mu vymohl finanční | ||
+ | pomoc ze strany československého ministerstva zahraničí, | ||
+ | zprostředkoval studijní cestu na Podkarpatskou Rus za účelem | ||
+ | studia ukrajinských dialektů a v jarním semestru 1926 přednáškový | ||
+ | kurs z dějin ruského jazyka na brněnské Masarykově | ||
+ | univerzitě. D. publikoval v časopise ''Slavia'', spolupracoval | ||
+ | s ''Masarykovým slovníkem naučným''. Po návratu do SSSR našel | ||
+ | pracovní uplatnění 1928–30 v Minsku. Od 1924 byl dopisujícím | ||
+ | členem Akademie věd SSSR, od 1930 členem Běloruské | ||
+ | akademie věd. V souvislosti s ideologickou kampaní, rozpoutanou proti němu v Minsku, která vedla k jeho vyloučení | ||
+ | z Běloruské akademie věd, odjel do Moskvy, kde však znovu | ||
+ | nenašel stálé zaměstnání. 1933 byl zatčen v souvislosti s tzv. | ||
+ | případem slavistů, odsouzen k deseti letům ztráty svobody | ||
+ | a odeslán do Soloveckého tábora zvláštního určení. V říjnu | ||
+ | 1937 byl podruhé odsouzen a zastřelen. Zahynuli i oba jeho | ||
+ | synové, Andrej a Jevgenij. | ||
+ | |||
+ | D. vědecký zájem se zaměřoval na dějiny ruského jazyka a slovanských | ||
+ | jazyků, na ruskou dialektologii, současný ruský | ||
+ | jazyk, teorii gramatiky a staroruskou literaturu. Je autorem | ||
+ | klasifikace ruských dialektů. Výsledkem výzkumu dějin ruského | ||
+ | jazyka a ruských dialektů se stala kniha ''Úvod do dějin'' | ||
+ | ''ruského jazyka'', vydaná za jeho pobytu v Československu Masarykovou univerzitou v Brně, znovu vyšla 1969 v Moskvě. D. | ||
+ | se jako jeden z prvních lingvistů nové generace začal profesionálně | ||
+ | zabývat synchronní morfologií ruštiny. Sestavil první | ||
+ | ruský slovník lingvistických termínů. Řada jeho prací, mezi | ||
+ | nimi druhý díl ''Úvodu do dějin ruského jazyka'' a gramatika srbochorvatského jazyka, zůstala nevydána a jejich rukopisy jsou ztraceny. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Očerk istorii russkogo jazyka, Moskva – Leningrad 1924; Grammatičeskij | ||
+ | slovar’, Moskva 1924; Vvedenije v istoriju russkogo jazyka, | ||
+ | Moskva 1927; Vvedenije v istoriju russkogo jazyka, Moskva 1969 (kde podrobná | ||
+ | bibliografie); Izbrannyje raboty po istorii russkogo jazyka, Moskva | ||
+ | 2000. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' M. G. Bulachov, Vostočnoslavjanskije jazykovedy. Biobibliografičeskij | ||
+ | slovar’ 2, Minsk 1977, s. 184n.; M. A. Robinson – L. P. Petrovskij, | ||
+ | N. N. D. i N. S. Trubeckoj. Problema jevrazijstva v kontekste „Dela slavistov“, | ||
+ | in: Slavjanovedenije 28, 1992, s. 68n.; F. D. Ašnin – V. M. Alpatov, | ||
+ | N. N. D., in: Izvestija Rossijskoj akademii nauk. Serija literatury i jazyka | ||
+ | 52, 1993, s. 54n. | ||
+ | |||
+ | Jiří Vacek | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:55- Jazykovědec]] | [[Kategorie:55- Jazykovědec]] | ||
[[Kategorie:1876]] | [[Kategorie:1876]] | ||
+ | [[Kategorie:Moskva]] | ||
[[Kategorie:1937]] | [[Kategorie:1937]] |
Verze z 21. 3. 2017, 17:22
Nikolaj Nikolajevič DURNOVO | |
Narození | 23.10.(4. 11.)1876 |
---|---|
Místo narození | Moskva (Rusko) |
Úmrtí | 27.10.1937 |
Místo úmrtí | okolí Medvežjegorska (Rusko) |
Povolání | 55- Jazykovědec |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=61741 |
DURNOVO, Nikolaj Nikolajevič, * 23. 10. (4. 11.) 1876 Moskva (Rusko), † 27. 10. 1937 okolí Medvežjegorska (Rusko), jazykovědec, slavista
Příslušník starého šlechtického rodu, absolvent moskevské univerzity (1899), kde byl žákem Filippa F. Fortunatova a Alexeje A. Šachmatova. Přednášel na moskevské a charkovské univerzitě, 1918–21 byl profesorem saratovské univerzity, poté působil v Moskvě, kde se ocitl ve svízelných existenčních podmínkách. Za přispění R. O. Jakobsona mu byl 1924 umožněn čtyřměsíční studijní pobyt v Československu, návrat však odsunul až do 1928 vzhledem k nevyřešené otázce stálého zaměstnání. D. byl v Praze a Brně v úzkém kontaktu se členy Pražského lingvistického kroužku, zejména s Jakobsonem a Nikolajem S. Trubeckým. Jakobson mu vymohl finanční pomoc ze strany československého ministerstva zahraničí, zprostředkoval studijní cestu na Podkarpatskou Rus za účelem studia ukrajinských dialektů a v jarním semestru 1926 přednáškový kurs z dějin ruského jazyka na brněnské Masarykově univerzitě. D. publikoval v časopise Slavia, spolupracoval s Masarykovým slovníkem naučným. Po návratu do SSSR našel pracovní uplatnění 1928–30 v Minsku. Od 1924 byl dopisujícím členem Akademie věd SSSR, od 1930 členem Běloruské akademie věd. V souvislosti s ideologickou kampaní, rozpoutanou proti němu v Minsku, která vedla k jeho vyloučení z Běloruské akademie věd, odjel do Moskvy, kde však znovu nenašel stálé zaměstnání. 1933 byl zatčen v souvislosti s tzv. případem slavistů, odsouzen k deseti letům ztráty svobody a odeslán do Soloveckého tábora zvláštního určení. V říjnu 1937 byl podruhé odsouzen a zastřelen. Zahynuli i oba jeho synové, Andrej a Jevgenij.
D. vědecký zájem se zaměřoval na dějiny ruského jazyka a slovanských jazyků, na ruskou dialektologii, současný ruský jazyk, teorii gramatiky a staroruskou literaturu. Je autorem klasifikace ruských dialektů. Výsledkem výzkumu dějin ruského jazyka a ruských dialektů se stala kniha Úvod do dějin ruského jazyka, vydaná za jeho pobytu v Československu Masarykovou univerzitou v Brně, znovu vyšla 1969 v Moskvě. D. se jako jeden z prvních lingvistů nové generace začal profesionálně zabývat synchronní morfologií ruštiny. Sestavil první ruský slovník lingvistických termínů. Řada jeho prací, mezi nimi druhý díl Úvodu do dějin ruského jazyka a gramatika srbochorvatského jazyka, zůstala nevydána a jejich rukopisy jsou ztraceny.
D: Očerk istorii russkogo jazyka, Moskva – Leningrad 1924; Grammatičeskij slovar’, Moskva 1924; Vvedenije v istoriju russkogo jazyka, Moskva 1927; Vvedenije v istoriju russkogo jazyka, Moskva 1969 (kde podrobná bibliografie); Izbrannyje raboty po istorii russkogo jazyka, Moskva 2000.
L: M. G. Bulachov, Vostočnoslavjanskije jazykovedy. Biobibliografičeskij slovar’ 2, Minsk 1977, s. 184n.; M. A. Robinson – L. P. Petrovskij, N. N. D. i N. S. Trubeckoj. Problema jevrazijstva v kontekste „Dela slavistov“, in: Slavjanovedenije 28, 1992, s. 68n.; F. D. Ašnin – V. M. Alpatov, N. N. D., in: Izvestija Rossijskoj akademii nauk. Serija literatury i jazyka 52, 1993, s. 54n.
Jiří Vacek