DURYCH Josef 9.2.1898-5.6.1973: Porovnání verzí

Z Personal
(DURYCH_Josef_9.2.1898-5.6.1973)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 9.2.1898
 
| datum narození = 9.2.1898
| místo narození =  
+
| místo narození = Turnov
 
| datum úmrtí = 5.6.1973
 
| datum úmrtí = 5.6.1973
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Turnov
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
+
| povolání = 75- Sochař nebo medailér<br />76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef DURYCH
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 439-440
 +
}}
 +
'''DURYCH, Josef''', ''* 9. 2. 1898 Turnov, † 5. 6. 1973 Turnov, cizelér, sochař, grafik, malíř''
  
== Literatura ==
+
Pocházel ze starobylého turnovského rodu brusiče kamenů,
 +
děd a otec byli zlatníky. Z rodu pocházeli i Václav Michael
 +
Fortunát D. (1735–1802), Václav Josef Věnceslav (1863 až
 +
1897), Jaroslav D. (1886–1962) a Bohuslav D. (1896–1969).
 +
D. absolvoval 1917 turnovskou střední šperkařskou školu, studoval
 +
na Uměleckoprůmyslové škole v Praze: modelování
 +
a uměleckoprůmyslové zpracování kovů u J. Horejce, kreslení
 +
a malbu u V. H. Brunnera. Po absolutoriu (1922) D. působil
 +
jako dílenský učitel zlatnictví a kreslení na šperkařské škole
 +
v Turnově, poté učil kreslení a výtvarnou výchovu na
 +
průmyslové škole v Hradci Králové, během války (1939–44)
 +
se vrátil do Turnova jako profesor modelování, cizelování
 +
a tepání kovů a kreslení. Po válce byl pedagogem na Uměleckoprůmyslové
 +
škole v Jablonci nad Nisou, kde zastával 1947
 +
až 1948 funkci ředitele. Z politických důvodů musel odejít
 +
a nakonec působil na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě.
 +
 
 +
Jako pedagog i umělec se věnoval zejména cizelérství. Vytvořil
 +
řadu tepaných broží, prstenů, náramků z různých kovů, mís,
 +
kovových mříží, svícnů, lustrů, odznaků a pamětních desek,
 +
které vynikaly formální nápaditostí a kompoziční uměřeností
 +
vzhledem k použitému materiálu. Celoživotně byl věren estetice art deco. Získal mnohá ocenění na uměleckých soutěžích domácích i v zahraničí (mj. na Mezinárodní výstavě dekorativního
 +
umění v Paříži 1925).
 +
 
 +
D. se uplatnil i jako malíř, kreslíř a grafik. S výrazným smyslem pro detail se věnoval především technikám akvarelu, tempery a tuše. Byl autorem mnoha osobitých lavírovaných kreseb
 +
z okolí Turnova a Českého ráje, malovaných i tištěných plakátů, podnikových značek a exlibris. Zvláště jeho jemné, lineárně
 +
kreslené krajinné výseky z Českého ráje patřily spolu
 +
s dřevořezbami P. Kotíka, dřevoryty K. Vika a litografiemi
 +
L. Veleho k nejlepším výtvarným zpodobením Českého ráje
 +
ve 20. století. Jeho tónované kresby zvýrazňovaly hlavní krajinný
 +
motiv, v zadním světlém prostoru pak lineárně dotvářely
 +
další krajinné výseky. Kresbami vyzdobil i alba k poctě J. Pekaře a J. V. Šimáka. V malbě temperou i akvarelem ztvárňoval náboženská témata (''Madona s děťátkem'', ''Maria'', ''Svatý biskup''
 +
''Mikuláš''), figurální kompozice i kytice.
 +
 
 +
V užitém umění byl autorem četných diplomů a návrhů, např.
 +
na sokolské prapory v Proseči pod Ještědem a v Liberci. Stal
 +
se zakládajícím členem výtvarné organizace Turnovské dílo
 +
(1926), jejíchž výstav se pravidelně zúčastňoval. Umělcova
 +
výtvarná tvorba šperkařská, malířská i grafická je rozptýlena
 +
ve Střední uměleckoprůmyslové škole a Muzeu Českého ráje
 +
v Turnově a u soukromých sběratelů.
 +
 
 +
'''L:''' Toman 1, s. 182; SČSVU 2, s. 139; NEČVUD, s. 182–183; Liberecká
 +
unie výtvarných umělců, 1994, passim; Zemřel J. D., in: Lidová demokracie,
 +
22. 6. 1973, s. 6; V. Mikolášek, Zapomenutý umělec J. D., in: Pojizerské listy 17. 7. 1991, s. 5; J. Petrušková, Nový turnovský pantheon, 2003, nestr.; 125 let Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné
 +
školy v Turnově. Almanach 1884–2009, 2009, s. 9, 49.
 +
 
 +
'''P:''' Muzeum Českého ráje v Turnově, osobní fond Karel Kinský, 2 s. strojopisu
 +
o J. D.
 +
 
 +
Vlastislav Hnízdo, Martin Kučera
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
Řádka 19: Řádka 70:
  
 
[[Kategorie:1898]]
 
[[Kategorie:1898]]
 +
[[Kategorie:Turnov]]
 
[[Kategorie:1973]]
 
[[Kategorie:1973]]
 +
[[Kategorie:Turnov]]

Aktuální verze z 6. 11. 2019, 18:30

Josef DURYCH
Narození 9.2.1898
Místo narození Turnov
Úmrtí 5.6.1973
Místo úmrtí Turnov
Povolání 75- Sochař nebo medailér
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 439-440
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48227

DURYCH, Josef, * 9. 2. 1898 Turnov, † 5. 6. 1973 Turnov, cizelér, sochař, grafik, malíř

Pocházel ze starobylého turnovského rodu brusiče kamenů, děd a otec byli zlatníky. Z rodu pocházeli i Václav Michael Fortunát D. (1735–1802), Václav Josef Věnceslav (1863 až 1897), Jaroslav D. (1886–1962) a Bohuslav D. (1896–1969). D. absolvoval 1917 turnovskou střední šperkařskou školu, studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze: modelování a uměleckoprůmyslové zpracování kovů u J. Horejce, kreslení a malbu u V. H. Brunnera. Po absolutoriu (1922) D. působil jako dílenský učitel zlatnictví a kreslení na šperkařské škole v Turnově, poté učil kreslení a výtvarnou výchovu na průmyslové škole v Hradci Králové, během války (1939–44) se vrátil do Turnova jako profesor modelování, cizelování a tepání kovů a kreslení. Po válce byl pedagogem na Uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou, kde zastával 1947 až 1948 funkci ředitele. Z politických důvodů musel odejít a nakonec působil na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě.

Jako pedagog i umělec se věnoval zejména cizelérství. Vytvořil řadu tepaných broží, prstenů, náramků z různých kovů, mís, kovových mříží, svícnů, lustrů, odznaků a pamětních desek, které vynikaly formální nápaditostí a kompoziční uměřeností vzhledem k použitému materiálu. Celoživotně byl věren estetice art deco. Získal mnohá ocenění na uměleckých soutěžích domácích i v zahraničí (mj. na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži 1925).

D. se uplatnil i jako malíř, kreslíř a grafik. S výrazným smyslem pro detail se věnoval především technikám akvarelu, tempery a tuše. Byl autorem mnoha osobitých lavírovaných kreseb z okolí Turnova a Českého ráje, malovaných i tištěných plakátů, podnikových značek a exlibris. Zvláště jeho jemné, lineárně kreslené krajinné výseky z Českého ráje patřily spolu s dřevořezbami P. Kotíka, dřevoryty K. Vika a litografiemi L. Veleho k nejlepším výtvarným zpodobením Českého ráje ve 20. století. Jeho tónované kresby zvýrazňovaly hlavní krajinný motiv, v zadním světlém prostoru pak lineárně dotvářely další krajinné výseky. Kresbami vyzdobil i alba k poctě J. Pekaře a J. V. Šimáka. V malbě temperou i akvarelem ztvárňoval náboženská témata (Madona s děťátkem, Maria, Svatý biskup Mikuláš), figurální kompozice i kytice.

V užitém umění byl autorem četných diplomů a návrhů, např. na sokolské prapory v Proseči pod Ještědem a v Liberci. Stal se zakládajícím členem výtvarné organizace Turnovské dílo (1926), jejíchž výstav se pravidelně zúčastňoval. Umělcova výtvarná tvorba šperkařská, malířská i grafická je rozptýlena ve Střední uměleckoprůmyslové škole a Muzeu Českého ráje v Turnově a u soukromých sběratelů.

L: Toman 1, s. 182; SČSVU 2, s. 139; NEČVUD, s. 182–183; Liberecká unie výtvarných umělců, 1994, passim; Zemřel J. D., in: Lidová demokracie, 22. 6. 1973, s. 6; V. Mikolášek, Zapomenutý umělec J. D., in: Pojizerské listy 17. 7. 1991, s. 5; J. Petrušková, Nový turnovský pantheon, 2003, nestr.; 125 let Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Turnově. Almanach 1884–2009, 2009, s. 9, 49.

P: Muzeum Českého ráje v Turnově, osobní fond Karel Kinský, 2 s. strojopisu o J. D.

Vlastislav Hnízdo, Martin Kučera