DURYCH Josef 9.2.1898-5.6.1973: Porovnání verzí
(DURYCH_Josef_9.2.1898-5.6.1973) |
|||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 9.2.1898 | | datum narození = 9.2.1898 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Turnov |
| datum úmrtí = 5.6.1973 | | datum úmrtí = 5.6.1973 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Turnov |
− | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | + | | povolání = 75- Sochař nebo medailér<br />76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
− | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 439-440 |
+ | }} | ||
+ | '''DURYCH, Josef''', ''* 9. 2. 1898 Turnov, † 5. 6. 1973 Turnov, cizelér, sochař, grafik, malíř'' | ||
− | + | Pocházel ze starobylého turnovského rodu brusiče kamenů, | |
+ | děd a otec byli zlatníky. Z rodu pocházeli i Václav Michael | ||
+ | Fortunát D. (1735–1802), Václav Josef Věnceslav (1863 až | ||
+ | 1897), Jaroslav D. (1886–1962) a Bohuslav D. (1896–1969). | ||
+ | D. absolvoval 1917 turnovskou střední šperkařskou školu, studoval | ||
+ | na Uměleckoprůmyslové škole v Praze: modelování | ||
+ | a uměleckoprůmyslové zpracování kovů u J. Horejce, kreslení | ||
+ | a malbu u V. H. Brunnera. Po absolutoriu (1922) D. působil | ||
+ | jako dílenský učitel zlatnictví a kreslení na šperkařské škole | ||
+ | v Turnově, poté učil kreslení a výtvarnou výchovu na | ||
+ | průmyslové škole v Hradci Králové, během války (1939–44) | ||
+ | se vrátil do Turnova jako profesor modelování, cizelování | ||
+ | a tepání kovů a kreslení. Po válce byl pedagogem na Uměleckoprůmyslové | ||
+ | škole v Jablonci nad Nisou, kde zastával 1947 | ||
+ | až 1948 funkci ředitele. Z politických důvodů musel odejít | ||
+ | a nakonec působil na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. | ||
+ | |||
+ | Jako pedagog i umělec se věnoval zejména cizelérství. Vytvořil | ||
+ | řadu tepaných broží, prstenů, náramků z různých kovů, mís, | ||
+ | kovových mříží, svícnů, lustrů, odznaků a pamětních desek, | ||
+ | které vynikaly formální nápaditostí a kompoziční uměřeností | ||
+ | vzhledem k použitému materiálu. Celoživotně byl věren estetice art deco. Získal mnohá ocenění na uměleckých soutěžích domácích i v zahraničí (mj. na Mezinárodní výstavě dekorativního | ||
+ | umění v Paříži 1925). | ||
+ | |||
+ | D. se uplatnil i jako malíř, kreslíř a grafik. S výrazným smyslem pro detail se věnoval především technikám akvarelu, tempery a tuše. Byl autorem mnoha osobitých lavírovaných kreseb | ||
+ | z okolí Turnova a Českého ráje, malovaných i tištěných plakátů, podnikových značek a exlibris. Zvláště jeho jemné, lineárně | ||
+ | kreslené krajinné výseky z Českého ráje patřily spolu | ||
+ | s dřevořezbami P. Kotíka, dřevoryty K. Vika a litografiemi | ||
+ | L. Veleho k nejlepším výtvarným zpodobením Českého ráje | ||
+ | ve 20. století. Jeho tónované kresby zvýrazňovaly hlavní krajinný | ||
+ | motiv, v zadním světlém prostoru pak lineárně dotvářely | ||
+ | další krajinné výseky. Kresbami vyzdobil i alba k poctě J. Pekaře a J. V. Šimáka. V malbě temperou i akvarelem ztvárňoval náboženská témata (''Madona s děťátkem'', ''Maria'', ''Svatý biskup'' | ||
+ | ''Mikuláš''), figurální kompozice i kytice. | ||
+ | |||
+ | V užitém umění byl autorem četných diplomů a návrhů, např. | ||
+ | na sokolské prapory v Proseči pod Ještědem a v Liberci. Stal | ||
+ | se zakládajícím členem výtvarné organizace Turnovské dílo | ||
+ | (1926), jejíchž výstav se pravidelně zúčastňoval. Umělcova | ||
+ | výtvarná tvorba šperkařská, malířská i grafická je rozptýlena | ||
+ | ve Střední uměleckoprůmyslové škole a Muzeu Českého ráje | ||
+ | v Turnově a u soukromých sběratelů. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Toman 1, s. 182; SČSVU 2, s. 139; NEČVUD, s. 182–183; Liberecká | ||
+ | unie výtvarných umělců, 1994, passim; Zemřel J. D., in: Lidová demokracie, | ||
+ | 22. 6. 1973, s. 6; V. Mikolášek, Zapomenutý umělec J. D., in: Pojizerské listy 17. 7. 1991, s. 5; J. Petrušková, Nový turnovský pantheon, 2003, nestr.; 125 let Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné | ||
+ | školy v Turnově. Almanach 1884–2009, 2009, s. 9, 49. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Muzeum Českého ráje v Turnově, osobní fond Karel Kinský, 2 s. strojopisu | ||
+ | o J. D. | ||
+ | |||
+ | Vlastislav Hnízdo, Martin Kučera | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádka 19: | Řádka 70: | ||
[[Kategorie:1898]] | [[Kategorie:1898]] | ||
+ | [[Kategorie:Turnov]] | ||
[[Kategorie:1973]] | [[Kategorie:1973]] | ||
+ | [[Kategorie:Turnov]] |
Aktuální verze z 6. 11. 2019, 18:30
Josef DURYCH | |
Narození | 9.2.1898 |
---|---|
Místo narození | Turnov |
Úmrtí | 5.6.1973 |
Místo úmrtí | Turnov |
Povolání |
75- Sochař nebo medailér 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 439-440 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48227 |
DURYCH, Josef, * 9. 2. 1898 Turnov, † 5. 6. 1973 Turnov, cizelér, sochař, grafik, malíř
Pocházel ze starobylého turnovského rodu brusiče kamenů, děd a otec byli zlatníky. Z rodu pocházeli i Václav Michael Fortunát D. (1735–1802), Václav Josef Věnceslav (1863 až 1897), Jaroslav D. (1886–1962) a Bohuslav D. (1896–1969). D. absolvoval 1917 turnovskou střední šperkařskou školu, studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze: modelování a uměleckoprůmyslové zpracování kovů u J. Horejce, kreslení a malbu u V. H. Brunnera. Po absolutoriu (1922) D. působil jako dílenský učitel zlatnictví a kreslení na šperkařské škole v Turnově, poté učil kreslení a výtvarnou výchovu na průmyslové škole v Hradci Králové, během války (1939–44) se vrátil do Turnova jako profesor modelování, cizelování a tepání kovů a kreslení. Po válce byl pedagogem na Uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou, kde zastával 1947 až 1948 funkci ředitele. Z politických důvodů musel odejít a nakonec působil na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě.
Jako pedagog i umělec se věnoval zejména cizelérství. Vytvořil řadu tepaných broží, prstenů, náramků z různých kovů, mís, kovových mříží, svícnů, lustrů, odznaků a pamětních desek, které vynikaly formální nápaditostí a kompoziční uměřeností vzhledem k použitému materiálu. Celoživotně byl věren estetice art deco. Získal mnohá ocenění na uměleckých soutěžích domácích i v zahraničí (mj. na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži 1925).
D. se uplatnil i jako malíř, kreslíř a grafik. S výrazným smyslem pro detail se věnoval především technikám akvarelu, tempery a tuše. Byl autorem mnoha osobitých lavírovaných kreseb z okolí Turnova a Českého ráje, malovaných i tištěných plakátů, podnikových značek a exlibris. Zvláště jeho jemné, lineárně kreslené krajinné výseky z Českého ráje patřily spolu s dřevořezbami P. Kotíka, dřevoryty K. Vika a litografiemi L. Veleho k nejlepším výtvarným zpodobením Českého ráje ve 20. století. Jeho tónované kresby zvýrazňovaly hlavní krajinný motiv, v zadním světlém prostoru pak lineárně dotvářely další krajinné výseky. Kresbami vyzdobil i alba k poctě J. Pekaře a J. V. Šimáka. V malbě temperou i akvarelem ztvárňoval náboženská témata (Madona s děťátkem, Maria, Svatý biskup Mikuláš), figurální kompozice i kytice.
V užitém umění byl autorem četných diplomů a návrhů, např. na sokolské prapory v Proseči pod Ještědem a v Liberci. Stal se zakládajícím členem výtvarné organizace Turnovské dílo (1926), jejíchž výstav se pravidelně zúčastňoval. Umělcova výtvarná tvorba šperkařská, malířská i grafická je rozptýlena ve Střední uměleckoprůmyslové škole a Muzeu Českého ráje v Turnově a u soukromých sběratelů.
L: Toman 1, s. 182; SČSVU 2, s. 139; NEČVUD, s. 182–183; Liberecká unie výtvarných umělců, 1994, passim; Zemřel J. D., in: Lidová demokracie, 22. 6. 1973, s. 6; V. Mikolášek, Zapomenutý umělec J. D., in: Pojizerské listy 17. 7. 1991, s. 5; J. Petrušková, Nový turnovský pantheon, 2003, nestr.; 125 let Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Turnově. Almanach 1884–2009, 2009, s. 9, 49.
P: Muzeum Českého ráje v Turnově, osobní fond Karel Kinský, 2 s. strojopisu o J. D.
Vlastislav Hnízdo, Martin Kučera