DVOŘÁČEK Jan Konrád 17.2.1808-31.3.1865: Porovnání verzí
(DVOŘÁČEK_Jan_17.2.1808-3.4.1865) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Jan DVOŘÁČEK | + | | jméno = Jan Konrád DVOŘÁČEK |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 17.2.1808 | | datum narození = 17.2.1808 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Tišnov |
− | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 31.3.1865 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 462 |
+ | }} | ||
+ | '''DVOŘÁČEK, Jan Konrád''' ''(též DWOŘZAČZEK, Johann), * 17. 2. 1808 Tišnov, † 31. 3. 1865 Vídeň (Rakousko), advokát, poslanec'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny řezníka. Studoval na gymnáziu v Brně | ||
+ | a právní nauky v Praze, Lvově a ve Vídni, kde studia dokončil, | ||
+ | byl promován a získal titul JUDr. Zprvu působil na vídeňské | ||
+ | Tereziánské akademii. 1842 se zúčastnil vládní delegace do | ||
+ | Petrohradu, jež měla vyjednat poštovní smlouvu mezi Rakouskem a Ruskem. Za podíl na jejím uzavření obdržel ruský | ||
+ | řád sv. Anny třetí třídy. 1843 si ve Vídni otevřel advokátní | ||
+ | kancelář. Zájmy klientů ho zaváděly do Ruska, Srbska a do | ||
+ | Polska. Seznámil se se zákonodárstvím uvedených zemí a poznal společnost a jazyk. Angažoval se i v politice. 1848 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu za Vysoké Mýto, | ||
+ | sněm se nesešel. Jako majitel statku Maříž na Dačicku byl | ||
+ | 1848 zvolen i poslancem moravského zemského sněmu, kde | ||
+ | agitoval za spojení Čech a Moravy a za společný postup jejich | ||
+ | poslanců, požadoval rovnost českého a německého jazyka. | ||
+ | Spoluzaložil a předsedal Česko-moravsko-slezské jednotě ve | ||
+ | Vídni, zasazující se o rovnost národů žijících v habsburské | ||
+ | monarchii. | ||
+ | |||
+ | D. byl po celý život uvědomělým Čechem ovlivněným již za | ||
+ | gymnaziálních studií moravskými obrozenci D. Kinským, | ||
+ | F. Trnkou a P. Žákem. Ve 30. letech 19. století se stal prokurátorem | ||
+ | slovanského národa na vídeňské univerzitě, v letech | ||
+ | 40. spoluorganizoval slovanské besedy a plesy. Před 1848 byl | ||
+ | považován za vůdčí osobnost vídeňských Čechů. Jako aktivní | ||
+ | účastník revoluce 1848–49 adresoval rodákům ''Přátelské psaní'' | ||
+ | ''z Vídně do Tišnova'', v němž komentoval a vysvětloval události, | ||
+ | a spolupodepsal provolání ''Slovo k Moravanům''. 1848 vedl deputaci, která odevzdala do rukou arciknížete Františka Karla | ||
+ | děkovnou adresu císaři Ferdinandovi za udělení konstituce | ||
+ | a svobody tisku. Podepsal první výzvu ke svolání Slovanského | ||
+ | sjezdu v Praze, jehož byl účastníkem. Promluvil za vídeňské | ||
+ | Čechy, požadoval spojení Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | ||
+ | a byl zvolen místopředsedou českoslovanské sekce. Po návratu | ||
+ | do Vídně zřídil ve svém bytě Slovanskou čítárnu a při ní i redakci | ||
+ | časopisu ''Vídeňský posel'', který vycházel od 1848 (celkem | ||
+ | 24 čísel redigovaných J. Pytlíkem, studentem polytechniky). | ||
+ | D. se ujímal právních záležitostí vídeňských Čechů a patřil | ||
+ | k mecenášům vídeňských menšinových škol a ústavů. Po obnově | ||
+ | ústavnosti byl 1861 zvolen poslancem moravského zemského | ||
+ | sněmu za venkovské okresy Olomouc, Prostějov a Plumlov. Ve Vídni spoluzaložil Slovanský pěvecký spolek (1862) | ||
+ | a pracoval jako jeho první předseda, dále Slovanskou besedu | ||
+ | (1865) a byl zvolen do jejího výboru. Byl pohřben na vídeňském | ||
+ | hřbitově v Matzleinsdorfu. Tišnov mu 1892 odhalil D. | ||
+ | pamětní desku na rodném domě a přilehlou ulici pojmenoval | ||
+ | D. jménem. Datum úmrtí bývá uváděno také 1. nebo 8. 4. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' RSN 2, s. 372; OSN 8, s. 265; MSN 2, s. 465; KSN 3, s. 569; V. Žáček, | ||
+ | Slovanský sjezd v Praze 1848, 1958, zvl. s. 65–66, 230, 299; (i), Propagátor | ||
+ | myšlenky slovanské vzájemnosti, in: Tišnovský kulturní zpravodaj, 1975, | ||
+ | březen, s. 31; K. Fic, Tišnovské osobnosti. J. D., in: Tišnov fotorevue, | ||
+ | 1996, č. 4 (květen), s. 44; K. Fic – J. Zacpal, Tišnovsko. Vlastivěda kraje | ||
+ | od Pernštejna k Veveří, 1999, s. 185. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, č. 1920, římskokatolický farní | ||
+ | úřad Tišnov, matrika narozených sv. II, oddíl pro Tišnov, fol. 140. | ||
+ | |||
+ | Zdeněk Fišer | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
[[Kategorie:1808]] | [[Kategorie:1808]] | ||
+ | [[Kategorie:Tišnov]] | ||
[[Kategorie:1865]] | [[Kategorie:1865]] | ||
+ | [[Kategorie:Vídeň]] |
Aktuální verze z 6. 11. 2019, 19:56
Jan Konrád DVOŘÁČEK | |
Narození | 17.2.1808 |
---|---|
Místo narození | Tišnov |
Úmrtí | 31.3.1865 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání | 44- Právník |
Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 462 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46059 |
DVOŘÁČEK, Jan Konrád (též DWOŘZAČZEK, Johann), * 17. 2. 1808 Tišnov, † 31. 3. 1865 Vídeň (Rakousko), advokát, poslanec
Pocházel z rodiny řezníka. Studoval na gymnáziu v Brně a právní nauky v Praze, Lvově a ve Vídni, kde studia dokončil, byl promován a získal titul JUDr. Zprvu působil na vídeňské Tereziánské akademii. 1842 se zúčastnil vládní delegace do Petrohradu, jež měla vyjednat poštovní smlouvu mezi Rakouskem a Ruskem. Za podíl na jejím uzavření obdržel ruský řád sv. Anny třetí třídy. 1843 si ve Vídni otevřel advokátní kancelář. Zájmy klientů ho zaváděly do Ruska, Srbska a do Polska. Seznámil se se zákonodárstvím uvedených zemí a poznal společnost a jazyk. Angažoval se i v politice. 1848 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu za Vysoké Mýto, sněm se nesešel. Jako majitel statku Maříž na Dačicku byl 1848 zvolen i poslancem moravského zemského sněmu, kde agitoval za spojení Čech a Moravy a za společný postup jejich poslanců, požadoval rovnost českého a německého jazyka. Spoluzaložil a předsedal Česko-moravsko-slezské jednotě ve Vídni, zasazující se o rovnost národů žijících v habsburské monarchii.
D. byl po celý život uvědomělým Čechem ovlivněným již za gymnaziálních studií moravskými obrozenci D. Kinským, F. Trnkou a P. Žákem. Ve 30. letech 19. století se stal prokurátorem slovanského národa na vídeňské univerzitě, v letech 40. spoluorganizoval slovanské besedy a plesy. Před 1848 byl považován za vůdčí osobnost vídeňských Čechů. Jako aktivní účastník revoluce 1848–49 adresoval rodákům Přátelské psaní z Vídně do Tišnova, v němž komentoval a vysvětloval události, a spolupodepsal provolání Slovo k Moravanům. 1848 vedl deputaci, která odevzdala do rukou arciknížete Františka Karla děkovnou adresu císaři Ferdinandovi za udělení konstituce a svobody tisku. Podepsal první výzvu ke svolání Slovanského sjezdu v Praze, jehož byl účastníkem. Promluvil za vídeňské Čechy, požadoval spojení Čech, Moravy, Slezska a Slovenska a byl zvolen místopředsedou českoslovanské sekce. Po návratu do Vídně zřídil ve svém bytě Slovanskou čítárnu a při ní i redakci časopisu Vídeňský posel, který vycházel od 1848 (celkem 24 čísel redigovaných J. Pytlíkem, studentem polytechniky). D. se ujímal právních záležitostí vídeňských Čechů a patřil k mecenášům vídeňských menšinových škol a ústavů. Po obnově ústavnosti byl 1861 zvolen poslancem moravského zemského sněmu za venkovské okresy Olomouc, Prostějov a Plumlov. Ve Vídni spoluzaložil Slovanský pěvecký spolek (1862) a pracoval jako jeho první předseda, dále Slovanskou besedu (1865) a byl zvolen do jejího výboru. Byl pohřben na vídeňském hřbitově v Matzleinsdorfu. Tišnov mu 1892 odhalil D. pamětní desku na rodném domě a přilehlou ulici pojmenoval D. jménem. Datum úmrtí bývá uváděno také 1. nebo 8. 4.
L: RSN 2, s. 372; OSN 8, s. 265; MSN 2, s. 465; KSN 3, s. 569; V. Žáček, Slovanský sjezd v Praze 1848, 1958, zvl. s. 65–66, 230, 299; (i), Propagátor myšlenky slovanské vzájemnosti, in: Tišnovský kulturní zpravodaj, 1975, březen, s. 31; K. Fic, Tišnovské osobnosti. J. D., in: Tišnov fotorevue, 1996, č. 4 (květen), s. 44; K. Fic – J. Zacpal, Tišnovsko. Vlastivěda kraje od Pernštejna k Veveří, 1999, s. 185.
P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, č. 1920, římskokatolický farní úřad Tišnov, matrika narozených sv. II, oddíl pro Tišnov, fol. 140.
Zdeněk Fišer