Verze z 28. 3. 2017, 14:22, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku DVOŘÁČEK Jan 17.2.1808-3.4.1865 na DVOŘÁČEK Jan 17.2.1808-31.3.1865 bez založení přesměrování)

DVOŘÁČEK Jan Konrád 17.2.1808-31.3.1865

Z Personal
Jan Konrád DVOŘÁČEK
Narození 17.2.1808
Místo narození Tišnov
Úmrtí 31.3.1865
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 44- Právník
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46059

DVOŘÁČEK, Jan Konrád (též DWOŘZAČZEK, Johann), * 17. 2. 1808 Tišnov, † 31. 3. 1865 Vídeň (Rakousko), advokát, poslanec

Pocházel z rodiny řezníka. Studoval na gymnáziu v Brně a právní nauky v Praze, Lvově a ve Vídni, kde studia dokončil, byl promován a získal titul JUDr. Zprvu působil na vídeňské Tereziánské akademii. 1842 se zúčastnil vládní delegace do Petrohradu, jež měla vyjednat poštovní smlouvu mezi Rakouskem a Ruskem. Za podíl na jejím uzavření obdržel ruský řád sv. Anny třetí třídy. 1843 si ve Vídni otevřel advokátní kancelář. Zájmy klientů ho zaváděly do Ruska, Srbska a do Polska. Seznámil se se zákonodárstvím uvedených zemí a poznal společnost a jazyk. Angažoval se i v politice. 1848 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu za Vysoké Mýto, sněm se nesešel. Jako majitel statku Maříž na Dačicku byl 1848 zvolen i poslancem moravského zemského sněmu, kde agitoval za spojení Čech a Moravy a za společný postup jejich poslanců, požadoval rovnost českého a německého jazyka. Spoluzaložil a předsedal Česko-moravsko-slezské jednotě ve Vídni, zasazující se o rovnost národů žijících v habsburské monarchii.

D. byl po celý život uvědomělým Čechem ovlivněným již za gymnaziálních studií moravskými obrozenci D. Kinským, F. Trnkou a P. Žákem. Ve 30. letech 19. století se stal prokurátorem slovanského národa na vídeňské univerzitě, v letech 40. spoluorganizoval slovanské besedy a plesy. Před 1848 byl považován za vůdčí osobnost vídeňských Čechů. Jako aktivní účastník revoluce 1848–49 adresoval rodákům Přátelské psaní z Vídně do Tišnova, v němž komentoval a vysvětloval události, a spolupodepsal provolání Slovo k Moravanům. 1848 vedl deputaci, která odevzdala do rukou arciknížete Františka Karla děkovnou adresu císaři Ferdinandovi za udělení konstituce a svobody tisku. Podepsal první výzvu ke svolání Slovanského sjezdu v Praze, jehož byl účastníkem. Promluvil za vídeňské Čechy, požadoval spojení Čech, Moravy, Slezska a Slovenska a byl zvolen místopředsedou českoslovanské sekce. Po návratu do Vídně zřídil ve svém bytě Slovanskou čítárnu a při ní i redakci časopisu Vídeňský posel, který vycházel od 1848 (celkem 24 čísel redigovaných J. Pytlíkem, studentem polytechniky). D. se ujímal právních záležitostí vídeňských Čechů a patřil k mecenášům vídeňských menšinových škol a ústavů. Po obnově ústavnosti byl 1861 zvolen poslancem moravského zemského sněmu za venkovské okresy Olomouc, Prostějov a Plumlov. Ve Vídni spoluzaložil Slovanský pěvecký spolek (1862) a pracoval jako jeho první předseda, dále Slovanskou besedu (1865) a byl zvolen do jejího výboru. Byl pohřben na vídeňském hřbitově v Matzleinsdorfu. Tišnov mu 1892 odhalil D. pamětní desku na rodném domě a přilehlou ulici pojmenoval D. jménem. Datum úmrtí bývá uváděno také 1. nebo 8. 4.

L: RSN 2, s. 372; OSN 8, s. 265; MSN 2, s. 465; KSN 3, s. 569; V. Žáček, Slovanský sjezd v Praze 1848, 1958, zvl. s. 65–66, 230, 299; (i), Propagátor myšlenky slovanské vzájemnosti, in: Tišnovský kulturní zpravodaj, 1975, březen, s. 31; K. Fic, Tišnovské osobnosti. J. D., in: Tišnov fotorevue, 1996, č. 4 (květen), s. 44; K. Fic – J. Zacpal, Tišnovsko. Vlastivěda kraje od Pernštejna k Veveří, 1999, s. 185.

P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, č. 1920, římskokatolický farní úřad Tišnov, matrika narozených sv. II, oddíl pro Tišnov, fol. 140.

Zdeněk Fišer