DVOŘÁK Antonín 13.12.1850-28.5.1918: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Antonín DVOŘÁK
 
| jméno = Antonín DVOŘÁK
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Dvorak Antonin portret2.jpg
 
| datum narození = 13.12.1850
 
| datum narození = 13.12.1850
 
| místo narození = Průhonice u Prahy
 
| místo narození = Průhonice u Prahy
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 469-470
 
}}
 
}}
  
'''Dvořák, Antonín,''' ''* 13. 12. 1850 Průhonice u Prahy, † 28. 5. 1918 Praha, stavitel''
+
'''DVOŘÁK, Antonín,''' ''* 13. 12. 1850 Průhonice u Prahy, † 28. 5. 1918 Praha, stavitel''
  
 
Jeho školení není známo, od 1884 členem SIA. Působil především
 
Jeho školení není známo, od 1884 členem SIA. Působil především
Řádka 54: Řádka 55:
 
[[Kategorie:1918]]
 
[[Kategorie:1918]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
<gallery>
 +
Dvorak Antonin manzelka1.jpg|Antonín Dvořák s manželkou
 +
</gallery>

Aktuální verze z 9. 2. 2020, 10:51

Antonín DVOŘÁK
Narození 13.12.1850
Místo narození Průhonice u Prahy
Úmrtí 28.5.1918
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 469-470
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136451

DVOŘÁK, Antonín, * 13. 12. 1850 Průhonice u Prahy, † 28. 5. 1918 Praha, stavitel

Jeho školení není známo, od 1884 členem SIA. Působil především na Královských Vinohradech (Praha): prvně doložen při stavbě domu čp. 175 v dnešní Francouzské ulici (1883), později hodně spolupracoval na projektech A. Turka (škola v Perunově ul., nájemní domy čp. 1249–50 v Korunní třídě, domy v Polské ulici aj.). Spolu s A. Turkem a K. Fischerem 1895 založil v Libčicích-Letkách firmu na výrobu speciálních cihel, projektování a stavbu komínů (dva u cukrovaru v Mělníce o výšce 58 a 59 m byly zbořeny v listopadu 2008; u čokoládovny ve Velimi apod.), kterou ale brzy převzal Fischer jako jediný vlastník. Továrna, později označovaná jako bratři Fischerové, existovala až do počátku 21. století. 1897–1900 vystavěl D. spolu s K. Fischerem novorenesanční budovu univerzitního botanického ústavu čp. 1965/II v Praze ve Viničné ulici. Literatura mu, resp. jeho firmě, přičítá i několik dalších realizací (např. na Novém Městě pražském – čp. 260, 1890, dům pro spolek Betanie v Soukenické ulici čp. 1193/II) včetně rodinné letní vily v Senohrabech u Prahy.

D. byl též aktivním členem evangelické církve (kurátorem sboru na Vinohradech). Jako stavitel se také podílel na zbudování činžovního domu na Korunní čp. 1440, kde je dodnes evangelická modlitebna (kolaudace 1907). S manželkou, pocházející z Michle (Praha), měl tři dcery. Z nich Růžena se provdala za lékaře-gynekologa Adolfa Lukla (1874–1974), s nímž měla tři děti – syna lékaře-internistu Pavla Lukla, dcery Naději, která se stala manželkou filozofa a teologa Josefa Lukla Hromádky, a Evu, provd. Pellarovou, psycholožku.

L: Architekti, s. 150–151; http://www.fabriky.cz/kominy/schornsteinbau. htm; Zprávy SIA 19, 1884, s. 150; J. E. Svoboda – Z. Lukeš – E. Havlová, Praha 1891–1918, 1997, s. 123, 219; R. Baťková a kol., Umělecké Památky Prahy – Nové Město a Vyšehrad, 1998, s. 120, 275, 592, 691; nekrolog in: Stavitelské listy 14, 1918, s. 55.

Jiří Sehnal