DVOŘÁK Antonín 13.12.1850-28.5.1918: Porovnání verzí
(DVOŘÁK_Antonín_13.12.1850-28.5.1918) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.12.1850 | | datum narození = 13.12.1850 | ||
− | | místo narození = Průhonice | + | | místo narození = Průhonice u Prahy |
| datum úmrtí = 28.5.1918 | | datum úmrtí = 28.5.1918 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''Dvořák, Antonín,''' ''* 13. 12. 1850 Průhonice u Prahy, † 28. 5. 1918 Praha, stavitel'' | ||
+ | |||
+ | Jeho školení není známo, od 1884 členem SIA. Působil především | ||
+ | na Královských Vinohradech (Praha): prvně doložen při | ||
+ | stavbě domu čp. 175 v dnešní Francouzské ulici (1883), později hodně spolupracoval na projektech A. Turka (škola v Perunově | ||
+ | ul., nájemní domy čp. 1249–50 v Korunní třídě, domy | ||
+ | v Polské ulici aj.). Spolu s A. Turkem a K. Fischerem 1895 | ||
+ | založil v Libčicích-Letkách firmu na výrobu speciálních cihel, | ||
+ | projektování a stavbu komínů (dva u cukrovaru v Mělníce | ||
+ | o výšce 58 a 59 m byly zbořeny v listopadu 2008; u čokoládovny | ||
+ | ve Velimi apod.), kterou ale brzy převzal Fischer jako | ||
+ | jediný vlastník. Továrna, později označovaná jako bratři Fischerové, existovala až do počátku 21. století. 1897–1900 vystavěl | ||
+ | D. spolu s K. Fischerem novorenesanční budovu univerzitního | ||
+ | botanického ústavu čp. 1965/II v Praze ve Viničné | ||
+ | ulici. Literatura mu, resp. jeho firmě, přičítá i několik dalších | ||
+ | realizací (např. na Novém Městě pražském – čp. 260, 1890, | ||
+ | dům pro spolek Betanie v Soukenické ulici čp. 1193/II) včetně | ||
+ | rodinné letní vily v Senohrabech u Prahy. | ||
+ | |||
+ | D. byl též aktivním členem evangelické církve (kurátorem sboru | ||
+ | na Vinohradech). Jako stavitel se také podílel na zbudování | ||
+ | činžovního domu na Korunní čp. 1440, kde je dodnes evangelická | ||
+ | modlitebna (kolaudace 1907). S manželkou, pocházející | ||
+ | z Michle (Praha), měl tři dcery. Z nich Růžena se provdala | ||
+ | za lékaře-gynekologa Adolfa Lukla (1874–1974), s nímž měla | ||
+ | tři děti – syna lékaře-internistu Pavla Lukla, dcery Naději, která | ||
+ | se stala manželkou filozofa a teologa Josefa Lukla Hromádky, | ||
+ | a Evu, provd. Pellarovou, psycholožku. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Architekti, s. 150–151; http://www.fabriky.cz/kominy/schornsteinbau. | ||
+ | htm; Zprávy SIA 19, 1884, s. 150; J. E. Svoboda – Z. Lukeš – E. Havlová, | ||
+ | Praha 1891–1918, 1997, s. 123, 219; R. Baťková a kol., Umělecké | ||
+ | Památky Prahy – Nové Město a Vyšehrad, 1998, s. 120, 275, 592, 691; | ||
+ | nekrolog in: Stavitelské listy 14, 1918, s. 55. | ||
+ | |||
+ | Jiří Sehnal | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1850]] | [[Kategorie:1850]] | ||
[[Kategorie:Průhonice]] | [[Kategorie:Průhonice]] | ||
[[Kategorie:1918]] | [[Kategorie:1918]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 8. 3. 2017, 17:18
Antonín DVOŘÁK | |
Narození | 13.12.1850 |
---|---|
Místo narození | Průhonice u Prahy |
Úmrtí | 28.5.1918 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 74- Architekt |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136451 |
Dvořák, Antonín, * 13. 12. 1850 Průhonice u Prahy, † 28. 5. 1918 Praha, stavitel
Jeho školení není známo, od 1884 členem SIA. Působil především na Královských Vinohradech (Praha): prvně doložen při stavbě domu čp. 175 v dnešní Francouzské ulici (1883), později hodně spolupracoval na projektech A. Turka (škola v Perunově ul., nájemní domy čp. 1249–50 v Korunní třídě, domy v Polské ulici aj.). Spolu s A. Turkem a K. Fischerem 1895 založil v Libčicích-Letkách firmu na výrobu speciálních cihel, projektování a stavbu komínů (dva u cukrovaru v Mělníce o výšce 58 a 59 m byly zbořeny v listopadu 2008; u čokoládovny ve Velimi apod.), kterou ale brzy převzal Fischer jako jediný vlastník. Továrna, později označovaná jako bratři Fischerové, existovala až do počátku 21. století. 1897–1900 vystavěl D. spolu s K. Fischerem novorenesanční budovu univerzitního botanického ústavu čp. 1965/II v Praze ve Viničné ulici. Literatura mu, resp. jeho firmě, přičítá i několik dalších realizací (např. na Novém Městě pražském – čp. 260, 1890, dům pro spolek Betanie v Soukenické ulici čp. 1193/II) včetně rodinné letní vily v Senohrabech u Prahy.
D. byl též aktivním členem evangelické církve (kurátorem sboru na Vinohradech). Jako stavitel se také podílel na zbudování činžovního domu na Korunní čp. 1440, kde je dodnes evangelická modlitebna (kolaudace 1907). S manželkou, pocházející z Michle (Praha), měl tři dcery. Z nich Růžena se provdala za lékaře-gynekologa Adolfa Lukla (1874–1974), s nímž měla tři děti – syna lékaře-internistu Pavla Lukla, dcery Naději, která se stala manželkou filozofa a teologa Josefa Lukla Hromádky, a Evu, provd. Pellarovou, psycholožku.
L: Architekti, s. 150–151; http://www.fabriky.cz/kominy/schornsteinbau. htm; Zprávy SIA 19, 1884, s. 150; J. E. Svoboda – Z. Lukeš – E. Havlová, Praha 1891–1918, 1997, s. 123, 219; R. Baťková a kol., Umělecké Památky Prahy – Nové Město a Vyšehrad, 1998, s. 120, 275, 592, 691; nekrolog in: Stavitelské listy 14, 1918, s. 55.
Jiří Sehnal