DVOŘÁK František 5.8.1908-22.12.1972: Porovnání verzí

Z Personal
(DVOŘÁK_František_A._5.8.1908-22.12.1972)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = František A. DVOŘÁK
+
| jméno = František DVOŘÁK
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 5.8.1908
 
| datum narození = 5.8.1908
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 22.12.1972
 
| datum úmrtí = 22.12.1972
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />61- Pedagog<br />82- Dramaturg, režisér nebo choreograf<br />
61- Pedagog
+
82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František A. DVOŘÁK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 476-477
 +
}}
 +
 
 +
'''DVOŘÁK, František,''' ''* 5. 8. 1908 Praha, † 22. 12. 1972 Praha, filmový scenárista, pedagog, žurnalista''
 +
 
 +
Středoškolské vzdělání si prohloubil studiem na pražské Filozofické
 +
fakultě UK a zakončil doktorátem 1936 (PhDr.). Stal
 +
se úředníkem, 1937–45 pracoval na Ústředním sociálním úřadu
 +
hlavního města Prahy. Po válce z místa odešel do nakladatelského
 +
družstva Nová osvěta, kde 1945–47 působil jako literární
 +
redaktor. 1946 debutoval jako neúspěšný epigon
 +
K. Čapka knížkou sedmi detektivních romanet čerpajících
 +
z doby okupace a válečné Prahy (příběhy konfidentů, slabochů
 +
a zrádců soustředěných kolem postavy policejního rady ve výslužbě
 +
Falguse) ''Zlomený peníz a jiné povídky''. Zapadl i pokus
 +
o divadelní hru s detektivní zápletkou z téhož roku o prázdninovém
 +
dobrodružství chlapců ''Pan Falgus zasahuje'', premiérově
 +
uvedený Divadlem mladých pionýrů. Neúspěch D. dosavadního
 +
snažení vyvážila rychlá kariéra dramaturga
 +
a scenáristy (1947–60) u Československého státního filmu
 +
ve spolupráci s jinými autory (Jiřím Friedem, Vladimírem Tůmou,
 +
M. V. Kratochvílem či Františkem Danielem). 1948 získal
 +
za ideové kvality dobově prestižní ohodnocení: Cenu země
 +
České za rok 1947 (1948) a Státní cenu za rok 1948 za námět
 +
a scénář k filmu podle dramatu J. Krejčíka ''Ves v pohraničí''
 +
(1947). Za námět a scénář k filmu ''Pan Habětín odchází'' (1949)
 +
obdržel Čestné uznání na Mezinárodním filmovém festivalu
 +
v Mariánských Lázních. S Jiřím Friedem adaptoval pro režiséra
 +
Jiřího Weisse román „dělnického prezidenta“ A. Zápotockého
 +
''Vstanou noví bojovníci'' (1950), za nějž rovněž získal
 +
vyznamenání: Státní cenu I. stupně za rok 1951 a stal se laureátem
 +
Státní ceny Klementa Gottwalda. Další ocenění obdržel
 +
až k padesátinám 1968: Vyznamenání Za vynikající práci
 +
a Cenu Víta Nejedlého pro rok 1968. Jako scenárista se podílel
 +
na filmech ''Křížová trojka'', 1948, ''Tentokrát o vánocích'',
 +
1958, ''Král Šumavy'', 1959, ''Ďáblova past'', 1961, samostatným
 +
autorem námětu a spoluautorem scénáře byl u komedií Bořivoje
 +
Zemana ''Pan Novák'', 1949 a Václava Kršky ''Poslední růže''
 +
''od Casanovy'', 1966. Od 1950 do konce života působil současně
 +
jako pedagog na katedře scenáristiky a dramaturgie pražské
 +
FAMU, od 1960 jako vedoucí katedry filmové a televizní dramaturgie.
 +
Dvakrát byl zvolen děkanem (1950–52, 1958–60).
 +
Pedagogicky vedl scénáře studentských snímků a Studia
 +
FAMU (''Strakův generál'', 1960, ''Zpěv, který nezemřel'', 1962,
 +
''Případ Varney'', 1962, ''Tátova škola'', 1963, ''Otevřené okno'', 1963,
 +
''Inventura'', 1963, ''Alcron'', 1963 a ''Gambit'', 1964). Jako pedagogický
 +
vedoucí pro scénář působil i u celovečerního filmu
 +
barrandovského Studia uměleckého filmu (snímek V. Borského
 +
''Jestřáb kontra Hrdlička'', 1953). Neúspěchem skončily pokusy
 +
o filmové herectví: šest let před smrtí se jako herec epizodista
 +
objevil ve dvou filmech (francouzský novinář v ''Délce''
 +
''polibku devadesát'', 1965 A. Moskalyka a číšník v podobenství
 +
J. Němce ''O slavnosti a hostech'', 1966). Okrajově spolupracoval
 +
s M. V. Kratochvílem a F. Danielem na knihách ''Žánry ve filmu''
 +
(1963) a ''ABC scenáristy'' (1964). Přispíval do periodik, koncem
 +
60. let se pokusil o uplatnění jako scenárista československé
 +
televize (''Záhořanský hon'' režiséra Bohumila Sobotky, 1968
 +
aj.). Užíval uměleckého křestního jména Alan (též Allan) a také
 +
podobu jména F. A. Dvořák.
 +
 
 +
'''L:''' J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–56, 1957, s. 91 až
 +
92; MČE 2, s. 240; J. Kunc, Česká literární bibliografie, 1945–1963 1,
 +
1963, s. 201; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 520; FP 1, s. 94–96; Knapík, s. 76; Tomeš 1, s. 276;
 +
www.csfd.cz.
 +
 
 +
Marcella Husová
  
== Literatura ==
 
  MČE II, 240; KK I, 171; Tomeš I, 275;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]]
 
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]]
 
 
[[Kategorie:1908]]
 
[[Kategorie:1908]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 9. 2. 2020, 11:47

František DVOŘÁK
Narození 5.8.1908
Místo narození Praha
Úmrtí 22.12.1972
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
61- Pedagog
82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 476-477
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46085

DVOŘÁK, František, * 5. 8. 1908 Praha, † 22. 12. 1972 Praha, filmový scenárista, pedagog, žurnalista

Středoškolské vzdělání si prohloubil studiem na pražské Filozofické fakultě UK a zakončil doktorátem 1936 (PhDr.). Stal se úředníkem, 1937–45 pracoval na Ústředním sociálním úřadu hlavního města Prahy. Po válce z místa odešel do nakladatelského družstva Nová osvěta, kde 1945–47 působil jako literární redaktor. 1946 debutoval jako neúspěšný epigon K. Čapka knížkou sedmi detektivních romanet čerpajících z doby okupace a válečné Prahy (příběhy konfidentů, slabochů a zrádců soustředěných kolem postavy policejního rady ve výslužbě Falguse) Zlomený peníz a jiné povídky. Zapadl i pokus o divadelní hru s detektivní zápletkou z téhož roku o prázdninovém dobrodružství chlapců Pan Falgus zasahuje, premiérově uvedený Divadlem mladých pionýrů. Neúspěch D. dosavadního snažení vyvážila rychlá kariéra dramaturga a scenáristy (1947–60) u Československého státního filmu ve spolupráci s jinými autory (Jiřím Friedem, Vladimírem Tůmou, M. V. Kratochvílem či Františkem Danielem). 1948 získal za ideové kvality dobově prestižní ohodnocení: Cenu země České za rok 1947 (1948) a Státní cenu za rok 1948 za námět a scénář k filmu podle dramatu J. Krejčíka Ves v pohraničí (1947). Za námět a scénář k filmu Pan Habětín odchází (1949) obdržel Čestné uznání na Mezinárodním filmovém festivalu v Mariánských Lázních. S Jiřím Friedem adaptoval pro režiséra Jiřího Weisse román „dělnického prezidenta“ A. Zápotockého Vstanou noví bojovníci (1950), za nějž rovněž získal vyznamenání: Státní cenu I. stupně za rok 1951 a stal se laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda. Další ocenění obdržel až k padesátinám 1968: Vyznamenání Za vynikající práci a Cenu Víta Nejedlého pro rok 1968. Jako scenárista se podílel na filmech Křížová trojka, 1948, Tentokrát o vánocích, 1958, Král Šumavy, 1959, Ďáblova past, 1961, samostatným autorem námětu a spoluautorem scénáře byl u komedií Bořivoje Zemana Pan Novák, 1949 a Václava Kršky Poslední růže od Casanovy, 1966. Od 1950 do konce života působil současně jako pedagog na katedře scenáristiky a dramaturgie pražské FAMU, od 1960 jako vedoucí katedry filmové a televizní dramaturgie. Dvakrát byl zvolen děkanem (1950–52, 1958–60). Pedagogicky vedl scénáře studentských snímků a Studia FAMU (Strakův generál, 1960, Zpěv, který nezemřel, 1962, Případ Varney, 1962, Tátova škola, 1963, Otevřené okno, 1963, Inventura, 1963, Alcron, 1963 a Gambit, 1964). Jako pedagogický vedoucí pro scénář působil i u celovečerního filmu barrandovského Studia uměleckého filmu (snímek V. Borského Jestřáb kontra Hrdlička, 1953). Neúspěchem skončily pokusy o filmové herectví: šest let před smrtí se jako herec epizodista objevil ve dvou filmech (francouzský novinář v Délce polibku devadesát, 1965 A. Moskalyka a číšník v podobenství J. Němce O slavnosti a hostech, 1966). Okrajově spolupracoval s M. V. Kratochvílem a F. Danielem na knihách Žánry ve filmu (1963) a ABC scenáristy (1964). Přispíval do periodik, koncem 60. let se pokusil o uplatnění jako scenárista československé televize (Záhořanský hon režiséra Bohumila Sobotky, 1968 aj.). Užíval uměleckého křestního jména Alan (též Allan) a také podobu jména F. A. Dvořák.

L: J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–56, 1957, s. 91 až 92; MČE 2, s. 240; J. Kunc, Česká literární bibliografie, 1945–1963 1, 1963, s. 201; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 520; FP 1, s. 94–96; Knapík, s. 76; Tomeš 1, s. 276; www.csfd.cz.

Marcella Husová