DVOŘÁK František 5.8.1908-22.12.1972: Porovnání verzí
(DVOŘÁK_František_A._5.8.1908-22.12.1972) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = František | + | | jméno = František DVOŘÁK |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.8.1908 | | datum narození = 5.8.1908 | ||
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 22.12.1972 | | datum úmrtí = 22.12.1972 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />61- Pedagog<br />82- Dramaturg, režisér nebo choreograf<br /> |
− | 61- Pedagog | + | |
− | 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | + | |
− | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 476-477 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''DVOŘÁK, František,''' ''* 5. 8. 1908 Praha, † 22. 12. 1972 Praha, filmový scenárista, pedagog, žurnalista'' | ||
+ | |||
+ | Středoškolské vzdělání si prohloubil studiem na pražské Filozofické | ||
+ | fakultě UK a zakončil doktorátem 1936 (PhDr.). Stal | ||
+ | se úředníkem, 1937–45 pracoval na Ústředním sociálním úřadu | ||
+ | hlavního města Prahy. Po válce z místa odešel do nakladatelského | ||
+ | družstva Nová osvěta, kde 1945–47 působil jako literární | ||
+ | redaktor. 1946 debutoval jako neúspěšný epigon | ||
+ | K. Čapka knížkou sedmi detektivních romanet čerpajících | ||
+ | z doby okupace a válečné Prahy (příběhy konfidentů, slabochů | ||
+ | a zrádců soustředěných kolem postavy policejního rady ve výslužbě | ||
+ | Falguse) ''Zlomený peníz a jiné povídky''. Zapadl i pokus | ||
+ | o divadelní hru s detektivní zápletkou z téhož roku o prázdninovém | ||
+ | dobrodružství chlapců ''Pan Falgus zasahuje'', premiérově | ||
+ | uvedený Divadlem mladých pionýrů. Neúspěch D. dosavadního | ||
+ | snažení vyvážila rychlá kariéra dramaturga | ||
+ | a scenáristy (1947–60) u Československého státního filmu | ||
+ | ve spolupráci s jinými autory (Jiřím Friedem, Vladimírem Tůmou, | ||
+ | M. V. Kratochvílem či Františkem Danielem). 1948 získal | ||
+ | za ideové kvality dobově prestižní ohodnocení: Cenu země | ||
+ | České za rok 1947 (1948) a Státní cenu za rok 1948 za námět | ||
+ | a scénář k filmu podle dramatu J. Krejčíka ''Ves v pohraničí'' | ||
+ | (1947). Za námět a scénář k filmu ''Pan Habětín odchází'' (1949) | ||
+ | obdržel Čestné uznání na Mezinárodním filmovém festivalu | ||
+ | v Mariánských Lázních. S Jiřím Friedem adaptoval pro režiséra | ||
+ | Jiřího Weisse román „dělnického prezidenta“ A. Zápotockého | ||
+ | ''Vstanou noví bojovníci'' (1950), za nějž rovněž získal | ||
+ | vyznamenání: Státní cenu I. stupně za rok 1951 a stal se laureátem | ||
+ | Státní ceny Klementa Gottwalda. Další ocenění obdržel | ||
+ | až k padesátinám 1968: Vyznamenání Za vynikající práci | ||
+ | a Cenu Víta Nejedlého pro rok 1968. Jako scenárista se podílel | ||
+ | na filmech ''Křížová trojka'', 1948, ''Tentokrát o vánocích'', | ||
+ | 1958, ''Král Šumavy'', 1959, ''Ďáblova past'', 1961, samostatným | ||
+ | autorem námětu a spoluautorem scénáře byl u komedií Bořivoje | ||
+ | Zemana ''Pan Novák'', 1949 a Václava Kršky ''Poslední růže'' | ||
+ | ''od Casanovy'', 1966. Od 1950 do konce života působil současně | ||
+ | jako pedagog na katedře scenáristiky a dramaturgie pražské | ||
+ | FAMU, od 1960 jako vedoucí katedry filmové a televizní dramaturgie. | ||
+ | Dvakrát byl zvolen děkanem (1950–52, 1958–60). | ||
+ | Pedagogicky vedl scénáře studentských snímků a Studia | ||
+ | FAMU (''Strakův generál'', 1960, ''Zpěv, který nezemřel'', 1962, | ||
+ | ''Případ Varney'', 1962, ''Tátova škola'', 1963, ''Otevřené okno'', 1963, | ||
+ | ''Inventura'', 1963, ''Alcron'', 1963 a ''Gambit'', 1964). Jako pedagogický | ||
+ | vedoucí pro scénář působil i u celovečerního filmu | ||
+ | barrandovského Studia uměleckého filmu (snímek V. Borského | ||
+ | ''Jestřáb kontra Hrdlička'', 1953). Neúspěchem skončily pokusy | ||
+ | o filmové herectví: šest let před smrtí se jako herec epizodista | ||
+ | objevil ve dvou filmech (francouzský novinář v ''Délce'' | ||
+ | ''polibku devadesát'', 1965 A. Moskalyka a číšník v podobenství | ||
+ | J. Němce ''O slavnosti a hostech'', 1966). Okrajově spolupracoval | ||
+ | s M. V. Kratochvílem a F. Danielem na knihách ''Žánry ve filmu'' | ||
+ | (1963) a ''ABC scenáristy'' (1964). Přispíval do periodik, koncem | ||
+ | 60. let se pokusil o uplatnění jako scenárista československé | ||
+ | televize (''Záhořanský hon'' režiséra Bohumila Sobotky, 1968 | ||
+ | aj.). Užíval uměleckého křestního jména Alan (též Allan) a také | ||
+ | podobu jména F. A. Dvořák. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–56, 1957, s. 91 až | ||
+ | 92; MČE 2, s. 240; J. Kunc, Česká literární bibliografie, 1945–1963 1, | ||
+ | 1963, s. 201; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 520; FP 1, s. 94–96; Knapík, s. 76; Tomeš 1, s. 276; | ||
+ | www.csfd.cz. | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | [[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1908]] | [[Kategorie:1908]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1972]] | [[Kategorie:1972]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 9. 2. 2020, 11:47
František DVOŘÁK | |
Narození | 5.8.1908 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 22.12.1972 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
63- Spisovatel 61- Pedagog 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf |
Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 476-477 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46085 |
DVOŘÁK, František, * 5. 8. 1908 Praha, † 22. 12. 1972 Praha, filmový scenárista, pedagog, žurnalista
Středoškolské vzdělání si prohloubil studiem na pražské Filozofické fakultě UK a zakončil doktorátem 1936 (PhDr.). Stal se úředníkem, 1937–45 pracoval na Ústředním sociálním úřadu hlavního města Prahy. Po válce z místa odešel do nakladatelského družstva Nová osvěta, kde 1945–47 působil jako literární redaktor. 1946 debutoval jako neúspěšný epigon K. Čapka knížkou sedmi detektivních romanet čerpajících z doby okupace a válečné Prahy (příběhy konfidentů, slabochů a zrádců soustředěných kolem postavy policejního rady ve výslužbě Falguse) Zlomený peníz a jiné povídky. Zapadl i pokus o divadelní hru s detektivní zápletkou z téhož roku o prázdninovém dobrodružství chlapců Pan Falgus zasahuje, premiérově uvedený Divadlem mladých pionýrů. Neúspěch D. dosavadního snažení vyvážila rychlá kariéra dramaturga a scenáristy (1947–60) u Československého státního filmu ve spolupráci s jinými autory (Jiřím Friedem, Vladimírem Tůmou, M. V. Kratochvílem či Františkem Danielem). 1948 získal za ideové kvality dobově prestižní ohodnocení: Cenu země České za rok 1947 (1948) a Státní cenu za rok 1948 za námět a scénář k filmu podle dramatu J. Krejčíka Ves v pohraničí (1947). Za námět a scénář k filmu Pan Habětín odchází (1949) obdržel Čestné uznání na Mezinárodním filmovém festivalu v Mariánských Lázních. S Jiřím Friedem adaptoval pro režiséra Jiřího Weisse román „dělnického prezidenta“ A. Zápotockého Vstanou noví bojovníci (1950), za nějž rovněž získal vyznamenání: Státní cenu I. stupně za rok 1951 a stal se laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda. Další ocenění obdržel až k padesátinám 1968: Vyznamenání Za vynikající práci a Cenu Víta Nejedlého pro rok 1968. Jako scenárista se podílel na filmech Křížová trojka, 1948, Tentokrát o vánocích, 1958, Král Šumavy, 1959, Ďáblova past, 1961, samostatným autorem námětu a spoluautorem scénáře byl u komedií Bořivoje Zemana Pan Novák, 1949 a Václava Kršky Poslední růže od Casanovy, 1966. Od 1950 do konce života působil současně jako pedagog na katedře scenáristiky a dramaturgie pražské FAMU, od 1960 jako vedoucí katedry filmové a televizní dramaturgie. Dvakrát byl zvolen děkanem (1950–52, 1958–60). Pedagogicky vedl scénáře studentských snímků a Studia FAMU (Strakův generál, 1960, Zpěv, který nezemřel, 1962, Případ Varney, 1962, Tátova škola, 1963, Otevřené okno, 1963, Inventura, 1963, Alcron, 1963 a Gambit, 1964). Jako pedagogický vedoucí pro scénář působil i u celovečerního filmu barrandovského Studia uměleckého filmu (snímek V. Borského Jestřáb kontra Hrdlička, 1953). Neúspěchem skončily pokusy o filmové herectví: šest let před smrtí se jako herec epizodista objevil ve dvou filmech (francouzský novinář v Délce polibku devadesát, 1965 A. Moskalyka a číšník v podobenství J. Němce O slavnosti a hostech, 1966). Okrajově spolupracoval s M. V. Kratochvílem a F. Danielem na knihách Žánry ve filmu (1963) a ABC scenáristy (1964). Přispíval do periodik, koncem 60. let se pokusil o uplatnění jako scenárista československé televize (Záhořanský hon režiséra Bohumila Sobotky, 1968 aj.). Užíval uměleckého křestního jména Alan (též Allan) a také podobu jména F. A. Dvořák.
L: J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–56, 1957, s. 91 až 92; MČE 2, s. 240; J. Kunc, Česká literární bibliografie, 1945–1963 1, 1963, s. 201; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 520; FP 1, s. 94–96; Knapík, s. 76; Tomeš 1, s. 276; www.csfd.cz.
Marcella Husová