StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie DVOŘÁK Jan 7.8.1925-2.1.1998

Jan DVOŘÁK
Narození	7.8.1925
Místo narození	Brno
Úmrtí	2.1.1998
Místo úmrtí	Brno
Povolání	74- Architekt
Citace	Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 478-479
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67087

DVOŘÁK, Jan, * 7. 8. 1925 Brno, † 2. 1. 1998 Brno, architekt

Pocházel z rodiny středoškolského profesora. Po maturitě na Českém státním reformním reálném gymnáziu v Brně-Králově Poli studoval 1945–50 na odboru architektury a pozemního stavitelství VŠT v Brně a získal titul ing. 1950 se oženil s Ninou Čempalovovou, historičkou umění, a spolu vychovali syna Vladimíra, lékaře-gynekologa. Předpoklady pro tvůrčí práci získal D. jak u Vincence Makovského, tak u Bohuslava Fuchse ve vědecké aspirantuře (1951–53), kterou ukončil obhajobou kandidátské disertační práce Plastika v architektonickém prostoru. Sochařský talent rozvíjel v ateliéru prof. Karla Pokorného na AVU v Praze. Od 1954 působil v urbanistickém ateliéru arch. Jiřího Novotného v Praze, 1959 přešel do Krajského projektového ústavu (pozdější Stavoprojekt) v Brně, od 1964 pracoval v Kovoprojektě. 1969 se stal vedoucím ateliéru v Projektovém ústavu Českého svazu výrobních družstev v Brně, kde byl později jmenován hlavním architektem. 1987 odešel do důchodu.

D. se v brněnském prostředí prosadil už v 60. letech, navazoval na tradice tamní architektonické avantgardy a rozvíjel konstruktivní vybroušenost tvarů, funkcionalistické prosvětlení staveb a preciznost provedení všech článků budov. V 70. letech jako jeden z prvních začleňoval do projektů i postmoderní tendence. Příkladem spojení jasné konstrukce s dekorativní, sochařsky cítěnou atikou byl např. kulturní dům v Práčích na jižní Moravě (1972). S kolektivem specialistů a umělců nápaditě řešil interiéry a sadové úpravy exteriérů. Za D. vrcholné dílo byl pokládán areál výzkumných ústavů v Botanické ulici (1975–88, dnes Fakulta informatiky MU). Ústřední pavilon a boční obdélná křídla doložily svébytný architektonický rukopis: sochařsky hutné tvarování, vyváženost horizontálních a vertikálních článků, oživení průčelí systémem masivních pilastrů a prolomení hmoty bloků pásy oken. Obdobně koncipoval i objekt Výzkumného ústavu valivých ložisek v Hněvkovského ulici v Brně-Komárově (1970–82), pozoruhodný výškovými kontrasty budov, prostorovými průniky a použitím ušlechtilého materiálu. Zvláštní místo zaujala restaurace Myslivna v Pisárkách (1975–87), harmonicky zasazená do okolní přírody a domyšlená do všech detailů fasád a interiérů. D. přispěl k rozvoji architektury 20. století, kladl důraz na výtvarné poslání stavby, přesahující úzkou účelovost, a předznamenal tak některé tendence aktuální až v 90. letech 20. století.

Věnoval se i teorii urbanismu. Uvažoval např. o novém umístění komplexu univerzitních budov v Brně a zachování přírodního prostředí v blízkosti brněnských řek. Obrátil zřetel rovněž na památkovou péči, především na stavební obnovu památek brněnské meziválečné architektury, včetně vily Tugendhat. Přispíval 1950–70 do francouzské odborné revue L’architecture d’aujourd’hui, byl členem Svazu českých architektů, Obce architektů, Unie výtvarných umělců – Asociace interiérové tvorby a zakládajícím členem Nadace vily Tugendhat. 1989 obdržel cenu Krajského národního výboru v Brně za návrh a realizaci souboru výzkumných ústavů v Botanické ulici.

D: výběr: soutěžní návrhy: divadlo, Martin, Slovensko (1948); divadlo, Brno (1953); památník, Osvětim, Polsko (1954); budovy OSN, Ženeva, Švýcarsko (1956); divadlo, Ostrava (1957); památník na Playa Girón, Kuba (1964); urbanistické řešení nám. Manželů Curieových, Brno (1966, s M. Matiovským a M. Machalou); přístavba Staroměstské radnice, Praha (1988); návrhy, studie: Výzkumný ústav energetických zařízení, Brno, Cimburkova ul. (1972); pavilon Anthropos, Brno-Pisárky (1976); úprava Malinovského nám., Brno (1979); realizace: památník dělnických demonstrací, Brno, Radlas (1959); směrný územní plán Moravského Krumlova (1959); pošta Modrý lev, obytné domy, Brno, Křížová ul. (1961–1962); internát První brněnské strojírny, Brno-Komárov, Sladkého ul. (1961–1962); gymnázium, Prievidza, Slovensko (1961–62); sídliště Brno-jih (1962–1965, s M. Steinhauserem a M. Boreckým); rodinný dům, Znojmo-Hradiště (1964, s J. Špačkem); rekonstrukce radnice, Znojmo (1967–1968); kulturní dům, Práče (1970–1972, s týmž); Výzkumný ústav valivých ložisek, Brno-Komárov, Hněvkovského ul. (1970–1982, s týmž); restaurace Myslivna, Brno-Pisárky (1975–1987, s J. Špačkem, J. Borkovcem a V. Kunčíkovou); výrobní družstvo Snaha Brno, Lidická ul. (1974–1978, s M. Dvořákovou); vinárna U Zlatého meče, Brno, Mečová ul. (1971 až 1972, s M. Bařinkou); areál výzkumných ústavů, Brno, Botanická ul. (1975–1988, s F. Kratochvílou a V. Kunčíkovou); výrobní družstvo Novoplast, Sereď, Slovensko (1976–1980, spolupráce); kulturní dům, Hrušovany nad Jevišovkou (1976); kulturní dům, Třemošnice (1979–1981, s J. Špačkem); interiér restaurace U Jakuba, Brno, Jakubské nám. (1981); motorest Koliba a smuteční síň, Vrbno pod Pradědem (1986–89); kulturní dům, Dambořice (1986–1988, s J. Špačkem); rekonstrukce historického domu s restaurací U Zlaté studny, Praha, Karlova ul. (1986–1987, s J. Špačkem a V. Kunčíkovou); výtvarné řešení interiérů jaderné elektrárny, Dukovany (1988).

L: B. Gabrielová, Architekt J. D. (katalog výstavy), 1989; Kdo je kdo v Československu, 1994, s. 112; SČSVU 2, 1998, s. 155.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Kudělková