Biografický slovník
DVOŘÁK Jaroslav 26.6.1894-6.11.1963: Porovnání verzí
(DVOŘÁK_Jaroslav_26.6.1894-6.11.1963) |
|||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | + | '''DVOŘÁK, Jaroslav,''' ''* 26. 6. 1894 Brno, † 6. 11. 1963 Praha, právník, překladatel, kulturní pracovník'' | |
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny historika a profesora na gymnáziu Rudolfa | ||
| + | D. a Josefíny, roz. Holubové, měl sestru spisovatelku Miladu | ||
| + | Matulovou (1895–1986) a bratra Mojmíra, který se věnoval | ||
| + | obchodu. 1912 maturoval D. na gymnáziu v Zábřehu | ||
| + | a 1912–20 studoval na české právnické fakultě v Praze. Odešel | ||
| + | na Slovensko, 1921–22 působil jako okresní náčelník na Myjavě, | ||
| + | potom provozoval advokátní praxi: 1922–24 koncipient | ||
| + | v kancelářích J. Krna, I. Dérera ad., od 1924 samostatný advokát | ||
| + | v Bratislavě. Zajímal se o hudbu a divadlo, byl spoluzakladatelem | ||
| + | Umělecké besedy slovenské, 1926–45 tajemníkem | ||
| + | jejího výtvarného odboru. 1945 se s manželkou, spisovatelkou | ||
| + | Zuzkou Zguriškou (1900–1984), a dvěma syny přestěhoval | ||
| + | do Prahy, kde zpočátku vykonával funkci prezidiálního šéfa | ||
| + | předsednictva vlády ČSR, od 1947 působil jako vedoucí oddělení | ||
| + | ministerstva zahraničních věcí, 1954 odešel na odpočinek. | ||
| + | |||
| + | Po 1945 patřil k významným propagátorům slovenské kultury | ||
| + | v Čechách, zprostředkovatelům česko-slovenských kulturních | ||
| + | kontaktů. Po 1954 se věnoval překladům slovenské moderní | ||
| + | literatury do češtiny. Soustředil se na povídkovou, románovou | ||
| + | a dramatickou tvorbu I. Stodoly, F. Hečka, J. Jesenského, | ||
| + | J. Palárika, J. Gregora-Tajovského, Ľ. Smrčka, Ľ. Zúbka, | ||
| + | J. Chalupky, P. Karvaše, D. Tatarky, ale především své ženy. | ||
| + | Publikoval i antologie slovenského humoru a satiry. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' překlady, výběr: I. Stodola, Jožko Púčik a jeho kariéra, 1953; F. Hečko, | ||
| + | Moskva, Leningrad, Jasná Poljana, 1954; týž, Dřevěná dědina, 1954; J. Jesenský, | ||
| + | Demokrati, 1955; týž, Sluneční lázeň, 1955; J. Palárik, Smíření | ||
| + | aneb dobrodružství při obžinkách, 1955; Z. Zguriška, Městečko na prodej, | ||
| + | 1955; J. Gregor-Tajovský, Ženský zákon, 1956; P. Karvaš, Čert nespí, | ||
| + | 1956; Z. Zguriška, Metropole pod slámou, 1957; Ľ. Smrčok, Prasklý krajáč, | ||
| + | 1957; F. Hečko, Červené víno, 1958; P. Karvaš, Čertovo kopýtko, | ||
| + | 1958; D. Tatarka, Rozmluvy bez konce, 1959; Ľ. Zúbek, Skrytý pramen, | ||
| + | 1959; J. Jesenský, Čtverylka a jiné povídky, 1960; Z. Zguriška, Bičianka | ||
| + | z Doliny, 1960; táž, Vítr v horách, 1962; táž, Rozmarný kolotoč, 1963; | ||
| + | J. Chalupka, Kocourkovo, 1965; Satyr hraje na gajdy, 1956. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Z. Zguriška, Strminou liet, Bratislava 1972, s. 76–79 a passim; BLS 2, | ||
| + | s. 401–402; Tomeš 1, s. 276. | ||
| + | |||
| + | Alena Táborecká | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1894]] | [[Kategorie:1894]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] | ||
[[Kategorie:1963]] | [[Kategorie:1963]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 17. 3. 2017, 16:24
| Jaroslav DVOŘÁK | |
 | |
| Narození | 26.6.1894 |
|---|---|
| Místo narození | Brno |
| Úmrtí | 6.11.1963 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
44- Právník 64- Překladatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47410 |
DVOŘÁK, Jaroslav, * 26. 6. 1894 Brno, † 6. 11. 1963 Praha, právník, překladatel, kulturní pracovník
Pocházel z rodiny historika a profesora na gymnáziu Rudolfa D. a Josefíny, roz. Holubové, měl sestru spisovatelku Miladu Matulovou (1895–1986) a bratra Mojmíra, který se věnoval obchodu. 1912 maturoval D. na gymnáziu v Zábřehu a 1912–20 studoval na české právnické fakultě v Praze. Odešel na Slovensko, 1921–22 působil jako okresní náčelník na Myjavě, potom provozoval advokátní praxi: 1922–24 koncipient v kancelářích J. Krna, I. Dérera ad., od 1924 samostatný advokát v Bratislavě. Zajímal se o hudbu a divadlo, byl spoluzakladatelem Umělecké besedy slovenské, 1926–45 tajemníkem jejího výtvarného odboru. 1945 se s manželkou, spisovatelkou Zuzkou Zguriškou (1900–1984), a dvěma syny přestěhoval do Prahy, kde zpočátku vykonával funkci prezidiálního šéfa předsednictva vlády ČSR, od 1947 působil jako vedoucí oddělení ministerstva zahraničních věcí, 1954 odešel na odpočinek.
Po 1945 patřil k významným propagátorům slovenské kultury v Čechách, zprostředkovatelům česko-slovenských kulturních kontaktů. Po 1954 se věnoval překladům slovenské moderní literatury do češtiny. Soustředil se na povídkovou, románovou a dramatickou tvorbu I. Stodoly, F. Hečka, J. Jesenského, J. Palárika, J. Gregora-Tajovského, Ľ. Smrčka, Ľ. Zúbka, J. Chalupky, P. Karvaše, D. Tatarky, ale především své ženy. Publikoval i antologie slovenského humoru a satiry.
D: překlady, výběr: I. Stodola, Jožko Púčik a jeho kariéra, 1953; F. Hečko, Moskva, Leningrad, Jasná Poljana, 1954; týž, Dřevěná dědina, 1954; J. Jesenský, Demokrati, 1955; týž, Sluneční lázeň, 1955; J. Palárik, Smíření aneb dobrodružství při obžinkách, 1955; Z. Zguriška, Městečko na prodej, 1955; J. Gregor-Tajovský, Ženský zákon, 1956; P. Karvaš, Čert nespí, 1956; Z. Zguriška, Metropole pod slámou, 1957; Ľ. Smrčok, Prasklý krajáč, 1957; F. Hečko, Červené víno, 1958; P. Karvaš, Čertovo kopýtko, 1958; D. Tatarka, Rozmluvy bez konce, 1959; Ľ. Zúbek, Skrytý pramen, 1959; J. Jesenský, Čtverylka a jiné povídky, 1960; Z. Zguriška, Bičianka z Doliny, 1960; táž, Vítr v horách, 1962; táž, Rozmarný kolotoč, 1963; J. Chalupka, Kocourkovo, 1965; Satyr hraje na gajdy, 1956.
L: Z. Zguriška, Strminou liet, Bratislava 1972, s. 76–79 a passim; BLS 2, s. 401–402; Tomeš 1, s. 276.
Alena Táborecká
