DVOŘÁK Jiří 23.2.1927-27.1.1992: Porovnání verzí

Z Personal
(DVOŘÁK_Jiří_23.2.1927-27.1.1992)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 23.2.1927
 
| datum narození = 23.2.1927
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 27.1.1992
 
| datum úmrtí = 27.1.1992
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 2- Fyzik
 
| povolání = 2- Fyzik
 
3- Chemik nebo alchymista
 
3- Chemik nebo alchymista
Řádka 11: Řádka 11:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jiří DVOŘÁK
+
}}
  
== Literatura ==
+
'''DVOŘÁK, Jiří,''' ''* 23. 2. 1927 Praha, † 27. 1. 1992 Praha, chemik, pedagog''
 +
 
 +
Byl synem úředníka. Maturoval 1946 na klasickém gymnáziu
 +
v Praze a zapsal se na chemii na Přírodovědeckou fakultu
 +
(PřF) UK, 1950 složil státní zkoušku, 1952 obhájil disertační
 +
práci ''Polarografický výzkum proudových maxim'' (oponenti
 +
J. Heyrovský, R. Brdička) a složil rigorózní zkoušku. 1961 získal
 +
titul kandidáta chemických věd.
 +
 
 +
Od 1950 (resp. 1953) působil v Ústavu fyzikální chemie PřF
 +
UK jako asistent, odborný asistent, od 1957 vedl katedru fyzikální
 +
chemie. 1965 se habilitoval z fyzikální chemie na základě
 +
práce ''Termooxydace cyklopolydienů''. 1971 byl jmenován
 +
mimořádným profesorem. 1975 získal zlatý odznak za zásluhy
 +
o přírodovědeckou fakultu, byl 1979 jmenován řádným profesorem
 +
fyzikální chemie. 1973–80 zastával funkci proděkana.
 +
1989 byl odvolán z vedení katedry fyzikální chemie, 1991
 +
odešel do důchodu.
 +
 
 +
Přednášel a vedl cvičení pro studenty vyšších ročníků (např.
 +
metody makromolekulární chemie). Zabýval se elektrochemií,
 +
např. elektroforézou (s O. Grubnerem realizoval protiproudovou elektroforézu na papíře). Věnoval se i reakční kinetice
 +
makromolekulárních látek poté, co bylo zřízeno oddělení makromolekulární
 +
chemie při katedře fyzikální chemie. Absolvoval
 +
studijní zahraniční pobyty, např. na technice v nizozemském
 +
Eindhovenu (1971). Zasedal v komisi pro udělování
 +
vědeckých hodností, stal se členem redakce časopisu ''Collection''
 +
''of Czechoslovak Chemical Communications''. Napsal učební texty
 +
o elektrochemii a fyzikální chemii.
 +
 
 +
'''D:''' Termická destrukce polychloroprenu, 1961; Fysikální chemie II.: termodynamika
 +
(s V. Boháčkovou), 1962; III.: elektrochemie (s touž), 1962;
 +
IV.: reakční kinetika (s touž), 1963; Elektrochemie (s J. Korytou a V. Boháčkovou),
 +
1966 (další vyd. 1975, 1983, něm. 1975); Introduction to electrochemistry,
 +
1967; Příručka měření pH (s J. Číhalíkem a V. Sukem),
 +
1975; Základy fysikální chemie (člen kolektivu, ed. R. Brdička), 1977
 +
(německy Grundlagen der physikalischen Chemie, Berlin 1988); Jak psát
 +
o chemii (s K. Bláhou a M. Krausem), 1983.
 +
 
 +
'''L:''' J. Jindra, Dějiny elektrochemie v českých zemích 1882–1989, 2009,
 +
passim; J. Koryta, Profesor J. D. (1927–1992), in: Chemické listy 86, 1992,
 +
č. 4, s. 308.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv UK Praha, fond Přírodovědecká fakulta, osobní spis J. D.; Studijní
 +
programy PřF UK 1963–91.
 +
 
 +
Vít Šmerha
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
Řádka 19: Řádka 65:
 
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]]
 
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
 
[[Kategorie:1927]]
 
[[Kategorie:1927]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1992]]
 
[[Kategorie:1992]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 17. 3. 2017, 15:41

Jiří DVOŘÁK
Narození 23.2.1927
Místo narození Praha
Úmrtí 27.1.1992
Místo úmrtí Praha
Povolání

2- Fyzik 3- Chemik nebo alchymista

61- Pedagog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85835

DVOŘÁK, Jiří, * 23. 2. 1927 Praha, † 27. 1. 1992 Praha, chemik, pedagog

Byl synem úředníka. Maturoval 1946 na klasickém gymnáziu v Praze a zapsal se na chemii na Přírodovědeckou fakultu (PřF) UK, 1950 složil státní zkoušku, 1952 obhájil disertační práci Polarografický výzkum proudových maxim (oponenti J. Heyrovský, R. Brdička) a složil rigorózní zkoušku. 1961 získal titul kandidáta chemických věd.

Od 1950 (resp. 1953) působil v Ústavu fyzikální chemie PřF UK jako asistent, odborný asistent, od 1957 vedl katedru fyzikální chemie. 1965 se habilitoval z fyzikální chemie na základě práce Termooxydace cyklopolydienů. 1971 byl jmenován mimořádným profesorem. 1975 získal zlatý odznak za zásluhy o přírodovědeckou fakultu, byl 1979 jmenován řádným profesorem fyzikální chemie. 1973–80 zastával funkci proděkana. 1989 byl odvolán z vedení katedry fyzikální chemie, 1991 odešel do důchodu.

Přednášel a vedl cvičení pro studenty vyšších ročníků (např. metody makromolekulární chemie). Zabýval se elektrochemií, např. elektroforézou (s O. Grubnerem realizoval protiproudovou elektroforézu na papíře). Věnoval se i reakční kinetice makromolekulárních látek poté, co bylo zřízeno oddělení makromolekulární chemie při katedře fyzikální chemie. Absolvoval studijní zahraniční pobyty, např. na technice v nizozemském Eindhovenu (1971). Zasedal v komisi pro udělování vědeckých hodností, stal se členem redakce časopisu Collection of Czechoslovak Chemical Communications. Napsal učební texty o elektrochemii a fyzikální chemii.

D: Termická destrukce polychloroprenu, 1961; Fysikální chemie II.: termodynamika (s V. Boháčkovou), 1962; III.: elektrochemie (s touž), 1962; IV.: reakční kinetika (s touž), 1963; Elektrochemie (s J. Korytou a V. Boháčkovou), 1966 (další vyd. 1975, 1983, něm. 1975); Introduction to electrochemistry, 1967; Příručka měření pH (s J. Číhalíkem a V. Sukem), 1975; Základy fysikální chemie (člen kolektivu, ed. R. Brdička), 1977 (německy Grundlagen der physikalischen Chemie, Berlin 1988); Jak psát o chemii (s K. Bláhou a M. Krausem), 1983.

L: J. Jindra, Dějiny elektrochemie v českých zemích 1882–1989, 2009, passim; J. Koryta, Profesor J. D. (1927–1992), in: Chemické listy 86, 1992, č. 4, s. 308.

P: Archiv UK Praha, fond Přírodovědecká fakulta, osobní spis J. D.; Studijní programy PřF UK 1963–91.

Vít Šmerha