DVOŘÁK Josef 13.10.1901-4.4.1958: Porovnání verzí
(DVOŘÁK_Josef_13.10.1901-4.4.1958) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Josef DVOŘÁK | | jméno = Josef DVOŘÁK | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Dvorak Josef portret1.JPG |
| datum narození = 13.10.1901 | | datum narození = 13.10.1901 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Tábor |
| datum úmrtí = 4.4.1958 | | datum úmrtí = 4.4.1958 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
− | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
− | 65- Literární historik, kritik nebo teoretik | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 481-482 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''DVOŘÁK, Josef''' ''(též Jozef), * 13. 10. 1901 Tábor, † 4. 4. 1958 Praha, úředník, žurnalista, básník, publicista'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny železničáře Josefa D. (* 1874) a Kateřiny, | ||
+ | roz. Habětínkové (* 1879). Dětství prožil v rodišti a ve Veselí | ||
+ | nad Lužnicí. 1919 maturoval na reálce v Českých Budějovicích. | ||
+ | Zvolil si povolání učitele a 1921 nastoupil do Strážku | ||
+ | u Bystřice nad Pernštejnem, 1923 učil v Hamru u Veselí nad | ||
+ | Lužnicí. Pak odešel na Slovensko, kde 1923–25 studoval na | ||
+ | Filozofické fakultě Komenského univerzity v Bratislavě. Současně | ||
+ | byl úředníkem zemského úřadu pro péči o válečné poškozence | ||
+ | a 1924–38 vedl kulturní rubriku ''Robotníckych novín''. | ||
+ | 1925–38 přispíval causeriemi a články do avantgardních novin | ||
+ | a časopisů jako ''Slovenské hlasy'', ''Slovenský deník'', ''DAV'', ''Stan'', od | ||
+ | 1927 byl stálým spolupracovníkem ''Literárních novin'' a ''Lidových'' | ||
+ | ''novin''. Posléze psal do ''Národního osvobození'', ''Literárních'' | ||
+ | ''rozhledů'', ''Tvaru'', ''Rozhledů'', ''Činu'', ''Tvorby'', ''Zvonu'', ''Žijeme'', ''Kritického'' | ||
+ | ''měsíčníku'', ''Národní práce'', ''Práva lidu'', ''Nového života''. | ||
+ | Užíval pseudonym Jovan a šifry J. D., -jdv-, -sal. 1923–39 působil | ||
+ | na Ministerstvu školství a národní osvěty v Bratislavě jako | ||
+ | referent a účetní. 1925 se stal členem Společnosti pro kulturní | ||
+ | a hospodářské sblížení s novým Ruskem, literárního odboru Umělecké besedy slovenské, Syndikátu novinářů | ||
+ | a vstoupil do ČSSD, angažoval se jako funkcionář a kulturní | ||
+ | organizátor. S ní 1948 přešel do KSČ. Koncem 20. let podnikl | ||
+ | cestu po Skandinávii. Dojmy a vzpomínky zpracoval ve slovensky | ||
+ | psaných fejetonech ''K severu'' (1930). Literární dráhu | ||
+ | začínal jako básník. Sbírky ''Za domovem'' (1927), ''Balada o ohnivé'' | ||
+ | ''smrti'' (1932) a ''Cesta k lidem'' (1934) mu uznání nepřinesly. | ||
+ | Většího úspěchu dosáhl životopisnou prózou ''Severská balada'' | ||
+ | (1932) a jako pořadatel sborníkových a antologických děl: výboru | ||
+ | ze současné slovenské sociální poezie ''Výkriky'' (1932, | ||
+ | s F. M. Komzalou) a zejména novátorské antologie z poezie | ||
+ | mladých slovenských básníků po 1918 ''Tvář mladého Slovenska'' | ||
+ | (1933). Redigoval Ročenku ''Robotníckych novin'' (1937) a 1936 | ||
+ | až 1938 přispíval do orgánu literární skupiny socialistických | ||
+ | realistů v ČSR, čtvrtletníku U skupiny Blok. Jako novinář se | ||
+ | přátelil s řadou spisovatelů, hlavně slovenských, s P. Jilemnickým, | ||
+ | J. Sekerou a V. Clementisem. Po vzniku slovenského | ||
+ | státu zemi opustil a 1939 přesídlil do Prahy, kde se stal úředníkem | ||
+ | ministerstva školství. Za války se literárně věnoval | ||
+ | Skandinávii. Formou dokumentární studie podal komentovaný | ||
+ | životopisný materiál z tragického manželství R. Těsnohlídka | ||
+ | ''Dva mezi námi'' (1940), vydal sborník korespondencí | ||
+ | ''Čtení o Mahenovi a Těsnohlídkovi'' (1941). Cestopisem pro | ||
+ | mládež vyprávěným jako příběh dorůstajícího chlapce putujícího | ||
+ | vlakem, lodí i letadlem po Skandinávii ''Bloudění severem'' | ||
+ | (1941) obrátil ve 40. letech pozornost k literatuře pro děti | ||
+ | a mládež. Doménou se mu staly postavy vodníků a hastrmanů | ||
+ | a rozměrná originální vyprávění na pomezí pohádky a historické | ||
+ | povídky: ''Pět hastrmanů'' (1942), ''Od moří i řek'' (1943) | ||
+ | a biliofilsky vydaná „karlínská balada“ ''Hastrmanice'' (1943). | ||
+ | Po válce pokračoval příběhem o vodníku z rudolfínské Prahy | ||
+ | ''Hastrman Ivan'' (1947). Po osvobození působil od jara 1945 | ||
+ | do konce 1946 jako přednosta tiskového referátu Úřadu předsednictva | ||
+ | vlády a 1947–48 redaktor listu ''Národní osvobození'', | ||
+ | jehož stálým přispěvatelem byl již od 1926. K slovenské tematice | ||
+ | se vrátil 1947 vydáním sborníku Slovenská politika včera | ||
+ | a dnes ze statí publikovaných v Národním osvobození a obsahujícím | ||
+ | vedle vlastních úvah a článků i autentické texty | ||
+ | dohod a nařízení. 1949 byl redaktorem ''Lidových novin'' v Brně, | ||
+ | od 1949 pracovníkem Novinářského studijního ústavu v Praze. | ||
+ | Téhož roku vstoupil i do Svazu československých novinářů. | ||
+ | Také v 50. letech se snažil propagovat vzájemnost Čechů | ||
+ | a Slováků. Vydal knihu vzpomínek na kolegu a vzájemnou | ||
+ | korespondenci ''Přátelské listy Petra Jilemnického'' (1954) a přispěl | ||
+ | k biografiím slovenských autorů, osvětlil některé problémy | ||
+ | jejich literární tvorby. Nejlepším D. dílem se stala povídková | ||
+ | próza pro mládež ''Hoši z ratejny'' (1955), v níž zachytil | ||
+ | život dětí v jihočeském venkovském městečku před první světovou | ||
+ | válkou v kontextu s dělnickým hnutím. Povídkami pro | ||
+ | mládež ''Hastrmani'' (1958) literární dráhu ukončil. Byl dvakrát | ||
+ | ženatý, poprvé s Viktorií Hornákovou, podruhé s Vlastimilou | ||
+ | Havránkovou (* 1907). Měl dceru a syna. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Živný (ed.), Bibliografický katalog, 1927; V. Foch – K. Randé (ed.), | ||
+ | Bibliografický katalog Československé republiky za rok 1938 a 1939; | ||
+ | Kunc 1, s. 135; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–56, | ||
+ | 1957, s. 92; Bibliografický katalog ČSR, 1959, č. 2, s. 40; Z. Heřman – | ||
+ | J. Brabec – V. Karfíková – V. Formánková, Čtyři studie o Františku Hrubínovi, | ||
+ | 1960, s. 210; E. Urx, Básnik v zástupe, Š. Drug (ed.), Bratislava | ||
+ | 1961, s. 431; J. Kunc, Kdy zemřeli? Přehled českých spisovatelů a publicistů | ||
+ | zemřelých od 1. 1. 1937 do 31. 12. 1962, 1962, s. 49; týž, Česká literární | ||
+ | bibliografie. 1945–1963 1, 1963, s. 602; Z. Mráz, Literatura jižních Čech | ||
+ | 1945–1965, 1967, s. 34, 63–64; MČE 2, s. 240; LČL 1, s. 635–636; J. Vopravil, | ||
+ | Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 520 až | ||
+ | 521; SBS 1, s. 533–534; BLS 2, s. 402. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; Slovenská národná knižnica Martin, Národný | ||
+ | biografický ústav. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/389490 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | [[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1901]] | [[Kategorie:1901]] | ||
+ | [[Kategorie:Tábor]] | ||
[[Kategorie:1958]] | [[Kategorie:1958]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 9. 2. 2020, 13:29
Josef DVOŘÁK | |
Narození | 13.10.1901 |
---|---|
Místo narození | Tábor |
Úmrtí | 4.4.1958 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
63- Spisovatel 65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 481-482 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46101 |
DVOŘÁK, Josef (též Jozef), * 13. 10. 1901 Tábor, † 4. 4. 1958 Praha, úředník, žurnalista, básník, publicista
Pocházel z rodiny železničáře Josefa D. (* 1874) a Kateřiny, roz. Habětínkové (* 1879). Dětství prožil v rodišti a ve Veselí nad Lužnicí. 1919 maturoval na reálce v Českých Budějovicích. Zvolil si povolání učitele a 1921 nastoupil do Strážku u Bystřice nad Pernštejnem, 1923 učil v Hamru u Veselí nad Lužnicí. Pak odešel na Slovensko, kde 1923–25 studoval na Filozofické fakultě Komenského univerzity v Bratislavě. Současně byl úředníkem zemského úřadu pro péči o válečné poškozence a 1924–38 vedl kulturní rubriku Robotníckych novín. 1925–38 přispíval causeriemi a články do avantgardních novin a časopisů jako Slovenské hlasy, Slovenský deník, DAV, Stan, od 1927 byl stálým spolupracovníkem Literárních novin a Lidových novin. Posléze psal do Národního osvobození, Literárních rozhledů, Tvaru, Rozhledů, Činu, Tvorby, Zvonu, Žijeme, Kritického měsíčníku, Národní práce, Práva lidu, Nového života. Užíval pseudonym Jovan a šifry J. D., -jdv-, -sal. 1923–39 působil na Ministerstvu školství a národní osvěty v Bratislavě jako referent a účetní. 1925 se stal členem Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení s novým Ruskem, literárního odboru Umělecké besedy slovenské, Syndikátu novinářů a vstoupil do ČSSD, angažoval se jako funkcionář a kulturní organizátor. S ní 1948 přešel do KSČ. Koncem 20. let podnikl cestu po Skandinávii. Dojmy a vzpomínky zpracoval ve slovensky psaných fejetonech K severu (1930). Literární dráhu začínal jako básník. Sbírky Za domovem (1927), Balada o ohnivé smrti (1932) a Cesta k lidem (1934) mu uznání nepřinesly. Většího úspěchu dosáhl životopisnou prózou Severská balada (1932) a jako pořadatel sborníkových a antologických děl: výboru ze současné slovenské sociální poezie Výkriky (1932, s F. M. Komzalou) a zejména novátorské antologie z poezie mladých slovenských básníků po 1918 Tvář mladého Slovenska (1933). Redigoval Ročenku Robotníckych novin (1937) a 1936 až 1938 přispíval do orgánu literární skupiny socialistických realistů v ČSR, čtvrtletníku U skupiny Blok. Jako novinář se přátelil s řadou spisovatelů, hlavně slovenských, s P. Jilemnickým, J. Sekerou a V. Clementisem. Po vzniku slovenského státu zemi opustil a 1939 přesídlil do Prahy, kde se stal úředníkem ministerstva školství. Za války se literárně věnoval Skandinávii. Formou dokumentární studie podal komentovaný životopisný materiál z tragického manželství R. Těsnohlídka Dva mezi námi (1940), vydal sborník korespondencí Čtení o Mahenovi a Těsnohlídkovi (1941). Cestopisem pro mládež vyprávěným jako příběh dorůstajícího chlapce putujícího vlakem, lodí i letadlem po Skandinávii Bloudění severem (1941) obrátil ve 40. letech pozornost k literatuře pro děti a mládež. Doménou se mu staly postavy vodníků a hastrmanů a rozměrná originální vyprávění na pomezí pohádky a historické povídky: Pět hastrmanů (1942), Od moří i řek (1943) a biliofilsky vydaná „karlínská balada“ Hastrmanice (1943). Po válce pokračoval příběhem o vodníku z rudolfínské Prahy Hastrman Ivan (1947). Po osvobození působil od jara 1945 do konce 1946 jako přednosta tiskového referátu Úřadu předsednictva vlády a 1947–48 redaktor listu Národní osvobození, jehož stálým přispěvatelem byl již od 1926. K slovenské tematice se vrátil 1947 vydáním sborníku Slovenská politika včera a dnes ze statí publikovaných v Národním osvobození a obsahujícím vedle vlastních úvah a článků i autentické texty dohod a nařízení. 1949 byl redaktorem Lidových novin v Brně, od 1949 pracovníkem Novinářského studijního ústavu v Praze. Téhož roku vstoupil i do Svazu československých novinářů. Také v 50. letech se snažil propagovat vzájemnost Čechů a Slováků. Vydal knihu vzpomínek na kolegu a vzájemnou korespondenci Přátelské listy Petra Jilemnického (1954) a přispěl k biografiím slovenských autorů, osvětlil některé problémy jejich literární tvorby. Nejlepším D. dílem se stala povídková próza pro mládež Hoši z ratejny (1955), v níž zachytil život dětí v jihočeském venkovském městečku před první světovou válkou v kontextu s dělnickým hnutím. Povídkami pro mládež Hastrmani (1958) literární dráhu ukončil. Byl dvakrát ženatý, poprvé s Viktorií Hornákovou, podruhé s Vlastimilou Havránkovou (* 1907). Měl dceru a syna.
L: J. Živný (ed.), Bibliografický katalog, 1927; V. Foch – K. Randé (ed.), Bibliografický katalog Československé republiky za rok 1938 a 1939; Kunc 1, s. 135; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–56, 1957, s. 92; Bibliografický katalog ČSR, 1959, č. 2, s. 40; Z. Heřman – J. Brabec – V. Karfíková – V. Formánková, Čtyři studie o Františku Hrubínovi, 1960, s. 210; E. Urx, Básnik v zástupe, Š. Drug (ed.), Bratislava 1961, s. 431; J. Kunc, Kdy zemřeli? Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých od 1. 1. 1937 do 31. 12. 1962, 1962, s. 49; týž, Česká literární bibliografie. 1945–1963 1, 1963, s. 602; Z. Mráz, Literatura jižních Čech 1945–1965, 1967, s. 34, 63–64; MČE 2, s. 240; LČL 1, s. 635–636; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 520 až 521; SBS 1, s. 533–534; BLS 2, s. 402.
P: Biografický archiv ÚČL Praha; Slovenská národná knižnica Martin, Národný biografický ústav.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marcella Husová