Biografický slovník
DVOŘÁK Vilém 29.4.1886-22.11.1937
| Vilém DVOŘÁK | |
 | |
| Narození | 29.4.1886 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 22.11.1937 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
75- Sochař nebo medailér 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 74- Architekt |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 493-494 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=52121 |
DVOŘÁK, Vilém, * 29. 4. 1886 Praha, † 22. 11. 1937 Praha, výtvarný teoretik, pedagog
Bratr sochaře Karla D. (1893–1950) a magistrátního úředníka Pavla D., manžela spisovatelky Heleny Dvořákové (1895 až 1970). Vystudoval estetiku, matematiku a fyziku na filozofické fakultě české univerzity v Praze (PhDr.). Začínal jako středoškolský profesor. 1920–35 byl tajemníkem Uměleckoprůmyslové školy, od 1922 současně učil nauku o slohu, od 1935 profesorem UMPRUM a docentem na odboru architektury ČVUT. 1920–33 redigoval revue Styl. První manželka Amálie († 1920) byla dcerou filozofa Fr. Krejčího.
Odbornou činnost zahájil studií o malíři O. Štáflovi (1909). Po první světové válce se D. téměř výlučně zabýval teoretickými otázkami architektury. Jeho estetickým východiskem se staly teorie F. X. Šaldy a H. Wölfflina, dále zakladatelů Vídeňské uměleckohistorické školy F. Wickhoffa a A. Riegla, francouzské sociologizující estetiky H. Taina, J. M. Guyaua a Ch. Lala. Na stránkách listu Čas a Šaldova časopisu Novina vystoupil 1910 s obhajobou modernismu vídeňského architekta O. Wagnera. 1911–14 jako člen Skupiny výtvarných umělců byl současníkem první české avantgardy a mluvčím názorů i umělecké praxe J. Kotěry. Po jejím zániku vstoupil do SVU Mánes a Společnosti architektů. Odmítl historické slohy i Muchovu secesi a proti nim kladl důraz na kázeň, řád a styl jako výsledek historického vývoje umění i společnosti a součást širších sociálně kulturních kontextů. Za skutečné výtvarné hodnoty pokládal díla neodvozená od literárních předloh, vynikající kvalitami čisté výtvarnosti, především prostorovou formou. Tím byl blízký kubistickému i počínajícímu abstraktnímu umění, polemizoval s futurismem a německou novou věcností. Mezi prvními vyzvedl specifika české kubistické architektury. K puristické, funkcionalistické a konstruktivistické architektuře měl výhrady, stavěl se proti vyvozování formy z účelu, konstrukce a materiálu, vyzvedal naopak hledání formy a tvaru z imanentních výtvarných zdrojů. Proti údajnému mechanismu meziválečné avantgardy preferoval tzv. organické pojetí architektonického vývoje jako součásti tradice a kontinuity, čímž se vzdálil nastupující generaci. Početná byla D. časopisecká a novinová publicistika, mj. se zabýval odkazem V. H. Brunnera a památníky obětem války.
D: Památníky obětí války a našeho osvobození, V. D. (ed.), 1920; K historickému a slohovému vývoji vazby knižní v době renesance a baroka, 1926; Účel, konstrukce a materiál v teorii moderní architektury, 1927; K architektuře a výtvarné práci, 1931; Teoretikové soudobé architektury, 1931; O některých otázkách teoretické a praktické estetiky v moderním umění 1, 1933.
L: MSN 2, s. 469; J. Pečírka, Dr. V. D. zemřel, in: Styl 21, 1938, s. 13 až 14; NEČVUD, s. 187 (kde další literatura).
P: LA PNP Praha (společný fond s bratrem Karlem D.).
Martin Kučera
