Verze z 26. 6. 2017, 15:56, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DVOŘÁK rodina výrobců hudebních nástrojů

Z Personal
DVOŘÁK rodina výrobců hudebních nástrojů
Narození 10. 8. 1825
Místo narození Unhošť u Kladna
Úmrtí 28.9.1890
Místo úmrtí Praha
Povolání 88- Umělecký řemeslník

DVOŘÁK, rodina výrobců hudebních nástrojů

Zakladatelem rodu pražských houslařů byl Jan Baptista D. (též Jan Křtitel, * 10. 8. 1825 Unhošť u Kladna, † 28. 9. 1890 Praha), syn Adama a Anny, roz. Šitrové, původem z rodiny zemědělce. Vyučil se u Jana Kulíka 1840–44. Pracoval v Pešti u Johanna Baptisty Schweitzera a Ferdinanda Patzelta, ve Vídni u Antonína Hofmanna a nakonec v Praze u Ignáce Sandnera, po jehož smrti (1847) převzal jeho dílnu v Husově ulici čp. 230 a o čtyři roky později se oženil s Marií, roz. Klímovou. Narodili se jim tři synové a dcera. Vyráběl zejména housle, violy, violoncella, kontrabasy, ale i kytary. Vzorem mu byly nástroje Stradivariho a Guarneriho del Gesù. Jeho žákem byl Thomas Zach a 1853 u něj nastoupil jako tovaryš Ferdinand August Vincenc Homolka.

Ve výrobě hudebních nástrojů poté pokračovali dva Janovi synové, které také vyučil, a to nejstarší Karel Boromejský D. (* 26. 10. 1856 Praha, † 28. 6. 1909 Zbraslav, nyní Praha) a nejmladší Jaroslav Antonín D. (* 19. 4. 1861 Praha, † 12. 6. 1921 Zbraslav, nyní Praha). Jan kvůli chronickému onemocnění ukončil činnost 1888. Dílnu převzal Karel Boromejský, který se vyučil 1872–76. Odešel z Prahy a do 1879 pracoval ve Vídni u Thomase Zacha (rovněž žáka jeho otce) a Davida Bittnera. Cestoval po Evropě, zdržel se u Sütterlina v Štrasburku a do 1882 působil v Paříži u H. Silvestra-Chrétiena, do 1885 tamtéž u Ganda a Bernardela. Práce Karla Boromejského, představitele pražské školy pracujícího podle modelů Stradivariho a Guarneriho del Gesù, byly proto výrazně ovlivněny francouzskou školou konce 19. století. V rodině neměl přímého pokračovatele. Jeho dcera z manželství s Josefou (* 19. 12. 1862) z rodiny Vojtěcha Kozáka, sládka na Malé Straně, a Kateřiny, roz. Pardubské, se výrobě nevěnovala, ale pečovala o otcovu početnou sbírku hudebních nástrojů. (Dnes část sbírky hudebních nástrojů Národního muzea – Českého muzea hudby v Praze. Muzeum pečuje i o arciloutnu z jeho dílny, která je, podobně jako jeho ostatní nástroje, projevem nejenom vynikající stavitelské techniky, ale i uměleckého nadání.)

Jeho bratr Jaroslav Antonín tak vysoké úrovně nedosáhl, nicméně i on se stal známým pražským houslařem. Vystudoval gymnázium, poté se stal žákem otce, u něhož pokračoval jako výrobce do 1885. Pak se osamostatnil a otevřel si vlastní dílnu v Praze, ve Spálené ulici č. 44. Pracoval podle vzoru Stradivariho a Guarneriho del Gesù, 1895 byl zvolen předsedou Společenstva houslařů. 1883 se oženil s Marií, roz. Klabanovou. Z manželství vzešly dvě děti, dcera Emilie (* 1885) a syn Karel Josef D. (* 19. 5. 1887 Praha, † 31. 8. 1947 Říčany u Prahy), který se stal posledním houslařem z tohoto rodu. Prameny se rozcházejí v tom, kdo byl jeho učitelem: otec, nebo strýc Karel Boromejský, jehož velmi ctil. Karel Josef pracoval v Linci u Eduarda Heidegera, u bratří Šámalů v Praze, u Antonína Pilaře v Berlíně, Georga Rauera ve Vídni a u Eugena Gärtnera ve Stuttgartu. Po návratu z první světové války se osamostatnil a do 1928 pracoval v Praze na Žižkově. Později se staral o dílnu v Husově ulici čp. 230 po strýci Karlu Boromejském a o dílnu po otci Jaroslavovi ve Spálené ulici č. 44 (dnes č. 14). Nakonec se 1946 přestěhoval do ulice Purkyňovy č. 2, posledního místa rodinné tradice. Jeho manželství zůstalo bezdětné. Vyráběl zejména housle a violoncella a pracoval podle modelů Stradivariho, Guarneriho a Lupota. Patřil také ke znalcům starých nástrojů.

L: E. Homolka, Životopisné zprávy o houslařích a loutnařích v Praze a okolí, 1896, s. 21; W. L. Lütgendorff, Die Geigen- und Lautenmacher, Frankfurt am Main 1913, s. 185–186; K. Jalovec, Čeští houslaři, 1959, s. 144; F. Skokan, Svět houslí, 1965, s. 147–150; R. Budiš, Housle v proměnách staletí, 1975, s. 37; F. Šrámek – V. Pilař, Umění houslařů, 1989, s. 98–101; OSN 8, s. 266; MSN 2, s. 467; HS 1, s. 285; BL 1, s. 289; www.ceskyhudebnislovnik.cz.

Peter Balog