Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DVORSKÝ Bohumír 21.10.1902-11.1.1976

{{Infobox - osoba
| jméno = Bohumír DVORSKÝ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 21.10.1902
| místo narození = Paskov u Frýdku-Místku
| datum úmrtí = 11.1.1976
| místo úmrtí = Svatý Kopeček (Olomouc)
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 455
}}
'''DVORSKÝ, Bohumír''', ''* 21. 10. 1902 Paskov u Frýdku-Místku, † 11. 1. 1976 Svatý Kopeček (Olomouc), malíř''

Pocházel z osmi dětí ševce a dělníka ve vítkovické šamotce, výtvarné nadání zdědil po matce. Dětství prožil v Hrabůvce, kde
od třinácti let nádeničil v cihelně a pomáhal na stavbě silnice.
1917–20 se vyučil knihařem ve firmě F. Stiebitz ve Vítkovicích,
1920 složil tovaryšskou zkoušku a do 1923 pracoval jako knihařský
dělník. Od 1919 navštěvoval lidové večerní kursy střední
školy a večerní kursy kreslení i soukromé lekce u Otty Molitora
v Moravské Ostravě. 1924–30 studoval v krajinářské
speciálce prof. O. Nejedlého na AVU v Praze. Po absolutoriu
provozoval výletní restauraci ve Staré Bělé u Ostravy, aby získal
peníze na uměleckou tvorbu. 1931 se oženil s Emilií Vítkovou,
spolu vychovali dceru. Od 1933 žil v Bítově a 1939 se odstěhoval
do vily s ateliérem na Svatém Kopečku, kde dožil.

Jeho obrazy obohatily krajinomalbu o témata ze Slezska,
Hané, jižní i východní Moravy a Českého středohoří a D. se
vypracoval mezi osobité umělce 30.–60. let 20. století, ačkoliv
žil stranou uměleckých center. Zprvu přijal mařákovský
novoromantismus a impulsy svého učitele na AVU. Poznal realistické
obrazy C. Corota, G. Courbeta, P. Bonnarda, zaujali
ho francouzští impresionisté, neoimpresionisté a fauvisté
i V. Špála a R. Kremlička. Na Ostravsku maloval průmyslové
veduty, nebyl však malířem města, ale přírody. Přísnou architektonickou
skladebnost s modrozeleným studeným koloritem
po 1935 vystřídalo bezprostřednější a spontánnější, silně impresivní
vyjádření s protepleným barevným podáním. Vedle
intimnějších bonnardovských motivů osobitě a jedinečně
barevně transponoval výseky volné krajiny. Po intermezzu
1950–53 pod diktátem kritiky a socialistického realismu se
vrátil k dřívějšímu stylu. V D. tvorbě klasických děl moderního
českého krajinářství měla význam panoramata měst (mj.
Praha, Brno, Ostrava, Olomouc), velké, jásavě barevné kytice,
zátiší s ovocem i krajinářská a figurální kresba. 1925–30 navštívil Rakousko, Itálii, Německo, Francii. Podnikl zahraniční
studijní cesty do Francie (1937, 1947, 1957), na Slovensko
(1953), do Rumunska a Ruska (1955), Číny (1956), Itálie
(1958, 1970), Bulharska (1961) a do Mnichova (1966). Byl
členem několika uměleckých sdružení (1956–61 předseda,
1961–65 místopředseda a v období normalizace se podílel na
vedení Svazu českých výtvarných umělců). Posmrtně byly uspořádány
výstavy v Olomouci (1977/78), Brně (1977, 1992),
Hodoníně (1978), Ostravě (1993, 1995/96), na Svatém Kopečku (1993), v Karviné (1998) a v Hrabyni (2009). Je zastoupen ve sbírkách galerií Národní, Moravské, olomoucké, zlínské,
ostravské ad. Byl vyznamenán cenou země Moravské
(1940), státní cenou (1957, 1974) a Řádem práce (1967) a byly
mu uděleny tituly zasloužilý (1962) i národní umělec (1971).

'''D:''' výběr: Zimní krajina navečer, 1927; Z Bravantic, Krajina s domky,
1935; Přede žněmi (Moravská brána), 1936; Zahrada v Bítově, 1939; Praha
ze Strahovského kláštera, 1942; Jarní krajina s balkonem, 1947; Jeseníky,
1952; Rozbřesk jitra v třešňovém sadě, 1953; cyklus obrazů (a kreseb)
z Číny, 1956–57; Pavlovické vinohrady na podzim, 1967; Jaro na
Kopečku, 1973/74; ilustrace: J. Spáčil, Zázračná halena, 1944 (2. vyd.
1945); V. Nezval, Celé Čechy (ed. M. a K. Blahynkovi), 1984; úvod ke
knize O. Nejedlý, Malířovy toulky po Evropě, Cejlonu a Indii, 1960, s. 7
až 18.

'''L:''' Toman 1, s. 184–185 (kde neúplný soupis literatury); Toman D, s. 49;
Vollmer 1, s. 618; Kdo je kdo v Československu, 1969, s. 169 (s neúplným
soupisem výstav); Slezsko 10, s. 56–57; SČSVU 2, s. 149; DČVU 4/2,
s. 107, 111; 5, s. 368, 375, 384–385; Tomeš 1, s. 271; NEČVUD, s. 183
až 184 (s neúplnými soupisy díla a výstav); J. M. Tomeš, B. D., 1958; H.
Knozová, B. D. Kresby, 1973; B. Smejkal, Národní umělec B. D. (21. října
1902–11. ledna 1976), 1982; J. Kotalík, B. D. Pět kapitol o jeho životě
a obrazech, 1976; J. Baleka a kol., Současné české a slovenské umění, 1983,
s. 54–61 (se soupisy díla a výstav); O. F. Babler, Akad. mal. B. D., 1993;
E. Trnková, Handzel, D., Kristin, Sládek – obrazy, plastiky, kresby a grafika
ze sbírek Galerie výtvarných umění v Ostravě, 1993.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/270970 Bibliografie dějin Českých zemí]

Gustav Novotný, Pavla Wieweghová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]

[[Kategorie:1902]]
[[Kategorie:Paskov]]
[[Kategorie:1976]]
[[Kategorie:Olomouc]]
<gallery>
Dvorsky Bohumir Jaro.jpg|Jaro v Třebenicích, 1943
</gallery>