DVORSKÝ Bohumír 21.10.1902-11.1.1976: Porovnání verzí
(DVORSKÝ_Bohumír_21.10.1902-11.1.1976) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 21.10.1902 | | datum narození = 21.10.1902 | ||
− | | místo narození = Paskov | + | | místo narození = Paskov u Frýdku-Místku |
| datum úmrtí = 11.1.1976 | | datum úmrtí = 11.1.1976 | ||
− | | místo úmrtí = Olomouc | + | | místo úmrtí = Svatý Kopeček (Olomouc) |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 455 |
+ | }} | ||
+ | '''DVORSKÝ, Bohumír''', ''* 21. 10. 1902 Paskov u Frýdku-Místku, † 11. 1. 1976 Svatý Kopeček (Olomouc), malíř'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z osmi dětí ševce a dělníka ve vítkovické šamotce, výtvarné nadání zdědil po matce. Dětství prožil v Hrabůvce, kde | ||
+ | od třinácti let nádeničil v cihelně a pomáhal na stavbě silnice. | ||
+ | 1917–20 se vyučil knihařem ve firmě F. Stiebitz ve Vítkovicích, | ||
+ | 1920 složil tovaryšskou zkoušku a do 1923 pracoval jako knihařský | ||
+ | dělník. Od 1919 navštěvoval lidové večerní kursy střední | ||
+ | školy a večerní kursy kreslení i soukromé lekce u Otty Molitora | ||
+ | v Moravské Ostravě. 1924–30 studoval v krajinářské | ||
+ | speciálce prof. O. Nejedlého na AVU v Praze. Po absolutoriu | ||
+ | provozoval výletní restauraci ve Staré Bělé u Ostravy, aby získal | ||
+ | peníze na uměleckou tvorbu. 1931 se oženil s Emilií Vítkovou, | ||
+ | spolu vychovali dceru. Od 1933 žil v Bítově a 1939 se odstěhoval | ||
+ | do vily s ateliérem na Svatém Kopečku, kde dožil. | ||
+ | |||
+ | Jeho obrazy obohatily krajinomalbu o témata ze Slezska, | ||
+ | Hané, jižní i východní Moravy a Českého středohoří a D. se | ||
+ | vypracoval mezi osobité umělce 30.–60. let 20. století, ačkoliv | ||
+ | žil stranou uměleckých center. Zprvu přijal mařákovský | ||
+ | novoromantismus a impulsy svého učitele na AVU. Poznal realistické | ||
+ | obrazy C. Corota, G. Courbeta, P. Bonnarda, zaujali | ||
+ | ho francouzští impresionisté, neoimpresionisté a fauvisté | ||
+ | i V. Špála a R. Kremlička. Na Ostravsku maloval průmyslové | ||
+ | veduty, nebyl však malířem města, ale přírody. Přísnou architektonickou | ||
+ | skladebnost s modrozeleným studeným koloritem | ||
+ | po 1935 vystřídalo bezprostřednější a spontánnější, silně impresivní | ||
+ | vyjádření s protepleným barevným podáním. Vedle | ||
+ | intimnějších bonnardovských motivů osobitě a jedinečně | ||
+ | barevně transponoval výseky volné krajiny. Po intermezzu | ||
+ | 1950–53 pod diktátem kritiky a socialistického realismu se | ||
+ | vrátil k dřívějšímu stylu. V D. tvorbě klasických děl moderního | ||
+ | českého krajinářství měla význam panoramata měst (mj. | ||
+ | Praha, Brno, Ostrava, Olomouc), velké, jásavě barevné kytice, | ||
+ | zátiší s ovocem i krajinářská a figurální kresba. 1925–30 navštívil Rakousko, Itálii, Německo, Francii. Podnikl zahraniční | ||
+ | studijní cesty do Francie (1937, 1947, 1957), na Slovensko | ||
+ | (1953), do Rumunska a Ruska (1955), Číny (1956), Itálie | ||
+ | (1958, 1970), Bulharska (1961) a do Mnichova (1966). Byl | ||
+ | členem několika uměleckých sdružení (1956–61 předseda, | ||
+ | 1961–65 místopředseda a v období normalizace se podílel na | ||
+ | vedení Svazu českých výtvarných umělců). Posmrtně byly uspořádány | ||
+ | výstavy v Olomouci (1977/78), Brně (1977, 1992), | ||
+ | Hodoníně (1978), Ostravě (1993, 1995/96), na Svatém Kopečku (1993), v Karviné (1998) a v Hrabyni (2009). Je zastoupen ve sbírkách galerií Národní, Moravské, olomoucké, zlínské, | ||
+ | ostravské ad. Byl vyznamenán cenou země Moravské | ||
+ | (1940), státní cenou (1957, 1974) a Řádem práce (1967) a byly | ||
+ | mu uděleny tituly zasloužilý (1962) i národní umělec (1971). | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Zimní krajina navečer, 1927; Z Bravantic, Krajina s domky, | ||
+ | 1935; Přede žněmi (Moravská brána), 1936; Zahrada v Bítově, 1939; Praha | ||
+ | ze Strahovského kláštera, 1942; Jarní krajina s balkonem, 1947; Jeseníky, | ||
+ | 1952; Rozbřesk jitra v třešňovém sadě, 1953; cyklus obrazů (a kreseb) | ||
+ | z Číny, 1956–57; Pavlovické vinohrady na podzim, 1967; Jaro na | ||
+ | Kopečku, 1973/74; ilustrace: J. Spáčil, Zázračná halena, 1944 (2. vyd. | ||
+ | 1945); V. Nezval, Celé Čechy (ed. M. a K. Blahynkovi), 1984; úvod ke | ||
+ | knize O. Nejedlý, Malířovy toulky po Evropě, Cejlonu a Indii, 1960, s. 7 | ||
+ | až 18. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Toman 1, s. 184–185 (kde neúplný soupis literatury); Toman D, s. 49; | ||
+ | Vollmer 1, s. 618; Kdo je kdo v Československu, 1969, s. 169 (s neúplným | ||
+ | soupisem výstav); Slezsko 10, s. 56–57; SČSVU 2, s. 149; DČVU 4/2, | ||
+ | s. 107, 111; 5, s. 368, 375, 384–385; Tomeš 1, s. 271; NEČVUD, s. 183 | ||
+ | až 184 (s neúplnými soupisy díla a výstav); J. M. Tomeš, B. D., 1958; H. | ||
+ | Knozová, B. D. Kresby, 1973; B. Smejkal, Národní umělec B. D. (21. října | ||
+ | 1902–11. ledna 1976), 1982; J. Kotalík, B. D. Pět kapitol o jeho životě | ||
+ | a obrazech, 1976; J. Baleka a kol., Současné české a slovenské umění, 1983, | ||
+ | s. 54–61 (se soupisy díla a výstav); O. F. Babler, Akad. mal. B. D., 1993; | ||
+ | E. Trnková, Handzel, D., Kristin, Sládek – obrazy, plastiky, kresby a grafika | ||
+ | ze sbírek Galerie výtvarných umění v Ostravě, 1993. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/270970 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Gustav Novotný, Pavla Wieweghová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
Řádka 20: | Řádka 90: | ||
[[Kategorie:1976]] | [[Kategorie:1976]] | ||
[[Kategorie:Olomouc]] | [[Kategorie:Olomouc]] | ||
+ | <gallery> | ||
+ | Dvorsky Bohumir Jaro.jpg|Jaro v Třebenicích, 1943 | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 7. 2. 2020, 10:49
Bohumír DVORSKÝ | |
Narození | 21.10.1902 |
---|---|
Místo narození | Paskov u Frýdku-Místku |
Úmrtí | 11.1.1976 |
Místo úmrtí | Svatý Kopeček (Olomouc) |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 455 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46047 |
DVORSKÝ, Bohumír, * 21. 10. 1902 Paskov u Frýdku-Místku, † 11. 1. 1976 Svatý Kopeček (Olomouc), malíř
Pocházel z osmi dětí ševce a dělníka ve vítkovické šamotce, výtvarné nadání zdědil po matce. Dětství prožil v Hrabůvce, kde od třinácti let nádeničil v cihelně a pomáhal na stavbě silnice. 1917–20 se vyučil knihařem ve firmě F. Stiebitz ve Vítkovicích, 1920 složil tovaryšskou zkoušku a do 1923 pracoval jako knihařský dělník. Od 1919 navštěvoval lidové večerní kursy střední školy a večerní kursy kreslení i soukromé lekce u Otty Molitora v Moravské Ostravě. 1924–30 studoval v krajinářské speciálce prof. O. Nejedlého na AVU v Praze. Po absolutoriu provozoval výletní restauraci ve Staré Bělé u Ostravy, aby získal peníze na uměleckou tvorbu. 1931 se oženil s Emilií Vítkovou, spolu vychovali dceru. Od 1933 žil v Bítově a 1939 se odstěhoval do vily s ateliérem na Svatém Kopečku, kde dožil.
Jeho obrazy obohatily krajinomalbu o témata ze Slezska, Hané, jižní i východní Moravy a Českého středohoří a D. se vypracoval mezi osobité umělce 30.–60. let 20. století, ačkoliv žil stranou uměleckých center. Zprvu přijal mařákovský novoromantismus a impulsy svého učitele na AVU. Poznal realistické obrazy C. Corota, G. Courbeta, P. Bonnarda, zaujali ho francouzští impresionisté, neoimpresionisté a fauvisté i V. Špála a R. Kremlička. Na Ostravsku maloval průmyslové veduty, nebyl však malířem města, ale přírody. Přísnou architektonickou skladebnost s modrozeleným studeným koloritem po 1935 vystřídalo bezprostřednější a spontánnější, silně impresivní vyjádření s protepleným barevným podáním. Vedle intimnějších bonnardovských motivů osobitě a jedinečně barevně transponoval výseky volné krajiny. Po intermezzu 1950–53 pod diktátem kritiky a socialistického realismu se vrátil k dřívějšímu stylu. V D. tvorbě klasických děl moderního českého krajinářství měla význam panoramata měst (mj. Praha, Brno, Ostrava, Olomouc), velké, jásavě barevné kytice, zátiší s ovocem i krajinářská a figurální kresba. 1925–30 navštívil Rakousko, Itálii, Německo, Francii. Podnikl zahraniční studijní cesty do Francie (1937, 1947, 1957), na Slovensko (1953), do Rumunska a Ruska (1955), Číny (1956), Itálie (1958, 1970), Bulharska (1961) a do Mnichova (1966). Byl členem několika uměleckých sdružení (1956–61 předseda, 1961–65 místopředseda a v období normalizace se podílel na vedení Svazu českých výtvarných umělců). Posmrtně byly uspořádány výstavy v Olomouci (1977/78), Brně (1977, 1992), Hodoníně (1978), Ostravě (1993, 1995/96), na Svatém Kopečku (1993), v Karviné (1998) a v Hrabyni (2009). Je zastoupen ve sbírkách galerií Národní, Moravské, olomoucké, zlínské, ostravské ad. Byl vyznamenán cenou země Moravské (1940), státní cenou (1957, 1974) a Řádem práce (1967) a byly mu uděleny tituly zasloužilý (1962) i národní umělec (1971).
D: výběr: Zimní krajina navečer, 1927; Z Bravantic, Krajina s domky, 1935; Přede žněmi (Moravská brána), 1936; Zahrada v Bítově, 1939; Praha ze Strahovského kláštera, 1942; Jarní krajina s balkonem, 1947; Jeseníky, 1952; Rozbřesk jitra v třešňovém sadě, 1953; cyklus obrazů (a kreseb) z Číny, 1956–57; Pavlovické vinohrady na podzim, 1967; Jaro na Kopečku, 1973/74; ilustrace: J. Spáčil, Zázračná halena, 1944 (2. vyd. 1945); V. Nezval, Celé Čechy (ed. M. a K. Blahynkovi), 1984; úvod ke knize O. Nejedlý, Malířovy toulky po Evropě, Cejlonu a Indii, 1960, s. 7 až 18.
L: Toman 1, s. 184–185 (kde neúplný soupis literatury); Toman D, s. 49; Vollmer 1, s. 618; Kdo je kdo v Československu, 1969, s. 169 (s neúplným soupisem výstav); Slezsko 10, s. 56–57; SČSVU 2, s. 149; DČVU 4/2, s. 107, 111; 5, s. 368, 375, 384–385; Tomeš 1, s. 271; NEČVUD, s. 183 až 184 (s neúplnými soupisy díla a výstav); J. M. Tomeš, B. D., 1958; H. Knozová, B. D. Kresby, 1973; B. Smejkal, Národní umělec B. D. (21. října 1902–11. ledna 1976), 1982; J. Kotalík, B. D. Pět kapitol o jeho životě a obrazech, 1976; J. Baleka a kol., Současné české a slovenské umění, 1983, s. 54–61 (se soupisy díla a výstav); O. F. Babler, Akad. mal. B. D., 1993; E. Trnková, Handzel, D., Kristin, Sládek – obrazy, plastiky, kresby a grafika ze sbírek Galerie výtvarných umění v Ostravě, 1993.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Gustav Novotný, Pavla Wieweghová