DVORSKÝ Bohumír 21.10.1902-11.1.1976: Porovnání verzí

Z Personal
(DVORSKÝ_Bohumír_21.10.1902-11.1.1976)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 21.10.1902
 
| datum narození = 21.10.1902
| místo narození = Paskov
+
| místo narození = Paskov u Frýdku-Místku
 
| datum úmrtí = 11.1.1976
 
| datum úmrtí = 11.1.1976
| místo úmrtí = Olomouc
+
| místo úmrtí = Svatý Kopeček (Olomouc)
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Bohumír DVORSKÝ
+
}}
 +
'''DVORSKÝ, Bohumír''', ''* 21. 10. 1902 Paskov u Frýdku-Místku, † 11. 1. 1976 Svatý Kopeček (Olomouc), malíř''
 +
 
 +
Pocházel z osmi dětí ševce a dělníka ve vítkovické šamotce, výtvarné nadání zdědil po matce. Dětství prožil v Hrabůvce, kde
 +
od třinácti let nádeničil v cihelně a pomáhal na stavbě silnice.
 +
1917–20 se vyučil knihařem ve firmě F. Stiebitz ve Vítkovicích,
 +
1920 složil tovaryšskou zkoušku a do 1923 pracoval jako knihařský
 +
dělník. Od 1919 navštěvoval lidové večerní kursy střední
 +
školy a večerní kursy kreslení i soukromé lekce u Otty Molitora
 +
v Moravské Ostravě. 1924–30 studoval v krajinářské
 +
speciálce prof. O. Nejedlého na AVU v Praze. Po absolutoriu
 +
provozoval výletní restauraci ve Staré Bělé u Ostravy, aby získal
 +
peníze na uměleckou tvorbu. 1931 se oženil s Emilií Vítkovou,
 +
spolu vychovali dceru. Od 1933 žil v Bítově a 1939 se odstěhoval
 +
do vily s ateliérem na Svatém Kopečku, kde dožil.
 +
 
 +
Jeho obrazy obohatily krajinomalbu o témata ze Slezska,
 +
Hané, jižní i východní Moravy a Českého středohoří a D. se
 +
vypracoval mezi osobité umělce 30.–60. let 20. století, ačkoliv
 +
žil stranou uměleckých center. Zprvu přijal mařákovský
 +
novoromantismus a impulsy svého učitele na AVU. Poznal realistické
 +
obrazy C. Corota, G. Courbeta, P. Bonnarda, zaujali
 +
ho francouzští impresionisté, neoimpresionisté a fauvisté
 +
i V. Špála a R. Kremlička. Na Ostravsku maloval průmyslové
 +
veduty, nebyl však malířem města, ale přírody. Přísnou architektonickou
 +
skladebnost s modrozeleným studeným koloritem
 +
po 1935 vystřídalo bezprostřednější a spontánnější, silně impresivní
 +
vyjádření s protepleným barevným podáním. Vedle
 +
intimnějších bonnardovských motivů osobitě a jedinečně
 +
barevně transponoval výseky volné krajiny. Po intermezzu
 +
1950–53 pod diktátem kritiky a socialistického realismu se
 +
vrátil k dřívějšímu stylu. V D. tvorbě klasických děl moderního
 +
českého krajinářství měla význam panoramata měst (mj.
 +
Praha, Brno, Ostrava, Olomouc), velké, jásavě barevné kytice,
 +
zátiší s ovocem i krajinářská a figurální kresba. 1925–30 navštívil Rakousko, Itálii, Německo, Francii. Podnikl zahraniční
 +
studijní cesty do Francie (1937, 1947, 1957), na Slovensko
 +
(1953), do Rumunska a Ruska (1955), Číny (1956), Itálie
 +
(1958, 1970), Bulharska (1961) a do Mnichova (1966). Byl
 +
členem několika uměleckých sdružení (1956–61 předseda,
 +
1961–65 místopředseda a v období normalizace se podílel na
 +
vedení Svazu českých výtvarných umělců). Posmrtně byly uspořádány
 +
výstavy v Olomouci (1977/78), Brně (1977, 1992),
 +
Hodoníně (1978), Ostravě (1993, 1995/96), na Svatém Kopečku (1993), v Karviné (1998) a v Hrabyni (2009). Je zastoupen ve sbírkách galerií Národní, Moravské, olomoucké, zlínské,
 +
ostravské ad. Byl vyznamenán cenou země Moravské
 +
(1940), státní cenou (1957, 1974) a Řádem práce (1967) a byly
 +
mu uděleny tituly zasloužilý (1962) i národní umělec (1971).
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Zimní krajina navečer, 1927; Z Bravantic, Krajina s domky,
 +
1935; Přede žněmi (Moravská brána), 1936; Zahrada v Bítově, 1939; Praha
 +
ze Strahovského kláštera, 1942; Jarní krajina s balkonem, 1947; Jeseníky,
 +
1952; Rozbřesk jitra v třešňovém sadě, 1953; cyklus obrazů (a kreseb)
 +
z Číny, 1956–57; Pavlovické vinohrady na podzim, 1967; Jaro na
 +
Kopečku, 1973/74; ilustrace: J. Spáčil, Zázračná halena, 1944 (2. vyd.
 +
1945); V. Nezval, Celé Čechy (ed. M. a K. Blahynkovi), 1984; úvod ke
 +
knize O. Nejedlý, Malířovy toulky po Evropě, Cejlonu a Indii, 1960, s. 7
 +
až 18.
 +
 
 +
'''L:''' Toman 1, s. 184–185 (kde neúplný soupis literatury); Toman D, s. 49;
 +
Vollmer 1, s. 618; Kdo je kdo v Československu, 1969, s. 169 (s neúplným
 +
soupisem výstav); Slezsko 10, s. 56–57; SČSVU 2, s. 149; DČVU 4/2,
 +
s. 107, 111; 5, s. 368, 375, 384–385; Tomeš 1, s. 271; NEČVUD, s. 183
 +
až 184 (s neúplnými soupisy díla a výstav); J. M. Tomeš, B. D., 1958; H.
 +
Knozová, B. D. Kresby, 1973; B. Smejkal, Národní umělec B. D. (21. října
 +
1902–11. ledna 1976), 1982; J. Kotalík, B. D. Pět kapitol o jeho životě
 +
a obrazech, 1976; J. Baleka a kol., Současné české a slovenské umění, 1983,
 +
s. 54–61 (se soupisy díla a výstav); O. F. Babler, Akad. mal. B. D., 1993;
 +
E. Trnková, Handzel, D., Kristin, Sládek – obrazy, plastiky, kresby a grafika
 +
ze sbírek Galerie výtvarných umění v Ostravě, 1993.
 +
 
 +
Gustav Novotný, Pavla Wieweghová
  
== Literatura ==
 
  KK I, 169; NSČSVU I, 184; Slezsko 10, 56; SČSVU II, 149; Kalendář výročí2006, Olomouc 2005; s.6
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]

Verze z 29. 3. 2017, 16:33

Bohumír DVORSKÝ
Narození 21.10.1902
Místo narození Paskov u Frýdku-Místku
Úmrtí 11.1.1976
Místo úmrtí Svatý Kopeček (Olomouc)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46047

DVORSKÝ, Bohumír, * 21. 10. 1902 Paskov u Frýdku-Místku, † 11. 1. 1976 Svatý Kopeček (Olomouc), malíř

Pocházel z osmi dětí ševce a dělníka ve vítkovické šamotce, výtvarné nadání zdědil po matce. Dětství prožil v Hrabůvce, kde od třinácti let nádeničil v cihelně a pomáhal na stavbě silnice. 1917–20 se vyučil knihařem ve firmě F. Stiebitz ve Vítkovicích, 1920 složil tovaryšskou zkoušku a do 1923 pracoval jako knihařský dělník. Od 1919 navštěvoval lidové večerní kursy střední školy a večerní kursy kreslení i soukromé lekce u Otty Molitora v Moravské Ostravě. 1924–30 studoval v krajinářské speciálce prof. O. Nejedlého na AVU v Praze. Po absolutoriu provozoval výletní restauraci ve Staré Bělé u Ostravy, aby získal peníze na uměleckou tvorbu. 1931 se oženil s Emilií Vítkovou, spolu vychovali dceru. Od 1933 žil v Bítově a 1939 se odstěhoval do vily s ateliérem na Svatém Kopečku, kde dožil.

Jeho obrazy obohatily krajinomalbu o témata ze Slezska, Hané, jižní i východní Moravy a Českého středohoří a D. se vypracoval mezi osobité umělce 30.–60. let 20. století, ačkoliv žil stranou uměleckých center. Zprvu přijal mařákovský novoromantismus a impulsy svého učitele na AVU. Poznal realistické obrazy C. Corota, G. Courbeta, P. Bonnarda, zaujali ho francouzští impresionisté, neoimpresionisté a fauvisté i V. Špála a R. Kremlička. Na Ostravsku maloval průmyslové veduty, nebyl však malířem města, ale přírody. Přísnou architektonickou skladebnost s modrozeleným studeným koloritem po 1935 vystřídalo bezprostřednější a spontánnější, silně impresivní vyjádření s protepleným barevným podáním. Vedle intimnějších bonnardovských motivů osobitě a jedinečně barevně transponoval výseky volné krajiny. Po intermezzu 1950–53 pod diktátem kritiky a socialistického realismu se vrátil k dřívějšímu stylu. V D. tvorbě klasických děl moderního českého krajinářství měla význam panoramata měst (mj. Praha, Brno, Ostrava, Olomouc), velké, jásavě barevné kytice, zátiší s ovocem i krajinářská a figurální kresba. 1925–30 navštívil Rakousko, Itálii, Německo, Francii. Podnikl zahraniční studijní cesty do Francie (1937, 1947, 1957), na Slovensko (1953), do Rumunska a Ruska (1955), Číny (1956), Itálie (1958, 1970), Bulharska (1961) a do Mnichova (1966). Byl členem několika uměleckých sdružení (1956–61 předseda, 1961–65 místopředseda a v období normalizace se podílel na vedení Svazu českých výtvarných umělců). Posmrtně byly uspořádány výstavy v Olomouci (1977/78), Brně (1977, 1992), Hodoníně (1978), Ostravě (1993, 1995/96), na Svatém Kopečku (1993), v Karviné (1998) a v Hrabyni (2009). Je zastoupen ve sbírkách galerií Národní, Moravské, olomoucké, zlínské, ostravské ad. Byl vyznamenán cenou země Moravské (1940), státní cenou (1957, 1974) a Řádem práce (1967) a byly mu uděleny tituly zasloužilý (1962) i národní umělec (1971).

D: výběr: Zimní krajina navečer, 1927; Z Bravantic, Krajina s domky, 1935; Přede žněmi (Moravská brána), 1936; Zahrada v Bítově, 1939; Praha ze Strahovského kláštera, 1942; Jarní krajina s balkonem, 1947; Jeseníky, 1952; Rozbřesk jitra v třešňovém sadě, 1953; cyklus obrazů (a kreseb) z Číny, 1956–57; Pavlovické vinohrady na podzim, 1967; Jaro na Kopečku, 1973/74; ilustrace: J. Spáčil, Zázračná halena, 1944 (2. vyd. 1945); V. Nezval, Celé Čechy (ed. M. a K. Blahynkovi), 1984; úvod ke knize O. Nejedlý, Malířovy toulky po Evropě, Cejlonu a Indii, 1960, s. 7 až 18.

L: Toman 1, s. 184–185 (kde neúplný soupis literatury); Toman D, s. 49; Vollmer 1, s. 618; Kdo je kdo v Československu, 1969, s. 169 (s neúplným soupisem výstav); Slezsko 10, s. 56–57; SČSVU 2, s. 149; DČVU 4/2, s. 107, 111; 5, s. 368, 375, 384–385; Tomeš 1, s. 271; NEČVUD, s. 183 až 184 (s neúplnými soupisy díla a výstav); J. M. Tomeš, B. D., 1958; H. Knozová, B. D. Kresby, 1973; B. Smejkal, Národní umělec B. D. (21. října 1902–11. ledna 1976), 1982; J. Kotalík, B. D. Pět kapitol o jeho životě a obrazech, 1976; J. Baleka a kol., Současné české a slovenské umění, 1983, s. 54–61 (se soupisy díla a výstav); O. F. Babler, Akad. mal. B. D., 1993; E. Trnková, Handzel, D., Kristin, Sládek – obrazy, plastiky, kresby a grafika ze sbírek Galerie výtvarných umění v Ostravě, 1993.

Gustav Novotný, Pavla Wieweghová