StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie DVORSKÝ František 3.10.1839-28.10.1907

František DVORSKÝ
Narození	3.10.1839
Místo narození	Sobotka
Úmrtí	28.10.1907
Místo úmrtí	Praha
Povolání	53- Historik 63- Spisovatel
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46049

DVORSKÝ, František, * 3. 10. 1839 Sobotka, † 28. 10. 1907 Praha, archivář, historik, editor, spisovatel

Narodil se v měšťanské vlastenecké rodině písmáka Jana Nepomuka D. (1803–1872). Do sexty studoval na klasickém gymnáziu v Mladé Boleslavi, odkud 1853 přestoupil na reálné gymnázium v Jičíně, 1857 studia opustil, vzdělával se soukromě a živil se jako písař. Asi 1860 se stal opisovačem listin pražského archiváře K. J. Erbena, který ho zasvětil do pomocných věd historických. Od 1862 žil v Praze na Smíchově. Jako skriptor nastoupil 1863 do Zemského archivu Českého království, 1864 povýšil na asistenta, 1865 na zatímního a 1866 prvního adjunkta. Pro archiv opisoval listiny ze schwarzenberských fondů v Třeboni (1863) a z černínských v Jindřichově Hradci (1866–67). Tam našel dochovaný kvatern Půhonných desk zemských, který s J. Emlerem 1868 vydal knižně. Později studoval městské archivy v Berouně, Rokycanech a Čáslavi. 1892 byl po A. Gindelym jmenován správcem a 1900 ředitelem Zemského archivu, 1903 odešel do výslužby. Politicky byl činný ve staročeské straně, od 1870 člen Umělecké besedy, 1878–82 předseda literárního odboru, místopředseda vzdělávacího spolku Osvěta, zakládající člen Národní jednoty pošumavské a severočeské. Přispíval do Ottova slovníku naučného. 1891 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Byl tajemníkem Historické komise zemské. Za jeho vedení se Zemský archiv přestěhoval do novostavby Národního muzea. Badatelsky se specializoval na 16. a 17. století. Nejvýznamnější část jeho díla je ediční. Jako editor nevynikal stoprocentní přesností, úplností a dostatečností kritického aparátu. Přesto v komentářích otiskl souvislou řadu studií, v detailech dosud cenných. Třemi edicemi a jednou knihou o Perchtě z Rožmberka se zasloužil o poznání života českých šlechtičen a důležitou edicí přispěl k zpracování záměrů Albrechta z Valdštejna a jeho spojenců. S A. Gindelym vydal prvních sedm svazků Sněmů českých od léta 1526 až po naši dobu, 8.–10. svazek vydal 1895–1900 samostatně. O pojetí edice sněmovních dokumentů vedl 1896 polemiku s M. Dvořákem. V Archivu českém pořídil čtyři svazky korespondence českých aristokratických politiků. Zdokumentoval také dějiny českého vinařství, školství a lékařské praxe. Spolu s českožidovským podnikatelem a mecenášem B. Bondym zpracoval a vydal edici archivních a literárních pramenů K historii Židů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 906–1620 (1906, čes. i něm.). Z jeho historických knih zaujala monografie Albrecht z Valdštejna až na konec roku 1621 (1892), v níž snesl podrobný faktografický materiál. Hodnotná byla i německá studie o J. Keplerovi a ruská o vztazích jezuitů k Rusku. Pod jménem František Ivan D. se uvedl rovněž jako beletrista. Trojsvazkové Naše staré obrázky (1879–80, 1908) pojednaly o kulturní historii 1. poloviny 17. století a souvisely s příbuznou tvorbou J. Svátka, v několika časopisecky tištěných povídkách se představil spíše jako historik závislý na listinných pramenech než umělec. Pomáhal překonávat dobová romantizující klišé a dějově je přiblížil historické realitě. Drama Harantova žena (1881) psal společně s E. Krásnohorskou pro Národní divadlo.

Byl dvakrát ženat. První manželství s Luisou, roz. Procházkovou († 1875) zůstalo bezdětné, s druhou ženou Marií, roz. Bečvarovskou (svatba 1876) měl šest dětí. Pohřben byl na vyšehradském hřbitově.

D: Historické doklady k záměrům A. z Valdštejna a jeho spojenců, 1867; Staré písemné památky žen a dcer českých, 1869; O úpadku národa českého, 1872; Perchta z Rožmberka, zvaná Bílá paní, 1874; K dějinám vinařství českého. Královská instrukce z r. 1590, 1877; Neues über J. Kepler, 1880; Řád lékařský pro království České z léta 1753, 1880; Paměti o školách českých. Listář školství českého v Čechách a na Moravě 1598– 1616, sv. 1–2, 1880–1886; O počtu domů v Praze a v královských městech v Čechách 16.–19. století, 1882; Zuzana Černínová z Harasova. Dopisy české šlechtičny z polovice 17. století, 1886; Neteř a dcera Z. Černínové z Harasova. Listy Anežky Homutovny z Cimburka a Elišky Myslíkovy z Chudenic, 1890; Die Landtage und Verhandlungen des Jahres 1593– 1594 und der Prozess gegen Georg und Ladislaus Lobkowitz, 1894; Obrana Sněmů českých proti posudku Maxe Dvořáka juniora, 1896; Pisma i donesenija Jezuitov o Rossii konca 17 i načala 18 vekov, Sankt Petěrburg 1904; Počátky kalicha a artikule pražské již léta 1417, 1907.

L: OSN 8, s. 275–276, 28, s. 312; Kutnar, s. 313–315 a rejstřík; Kudělka – Šimeček, s. 106; LČL 1, s. 628–630; J. Hoffmannová – J. Pražáková (ed.), Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 157; K. Bílek, Archivář F. D. a Sobotka, 2010.

P: LA PNP Praha, fond F. D.; NA Praha, fondy Zemský výbor, Archiv země české; Státní okresní archiv Jičín.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera, Karol Bílek