DYGRÝN Josef 6.3.1918-4.6.1942: Porovnání verzí
(DYGRÝN_-_LIGOTICKÝ_Josef_6.5.1918-4.6.1942) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Josef DYGRÝN | + | | jméno = Josef DYGRÝN |
− | | obrázek = | + | | obrázek = |
− | | datum narození = 6. | + | Dygryn Josef portret.jpg |
+ | | datum narození = 6.3.1918 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 4.6.1942 | | datum úmrtí = 4.6.1942 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = průliv La Manche |
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 498-499 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''DYGRÝN, Josef''' ''(krycí jm. Ligotický, Josef), * 6. 3. 1918 Praha, † 4. 6. 1942 průliv La Manche, stíhací pilot, účastník 2. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Dětství strávil v Hněvkovicích u Humpolce. Na tříleté odborné | ||
+ | strojnické škole se vyučil strojním zámečníkem. Zájem o letectví | ||
+ | ho 1937 dovedl do Školy pro odborný dorost letectva | ||
+ | při Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, kde absolvoval | ||
+ | pilotní výcvik. Po okupaci českých zemí se rozhodl pro odchod | ||
+ | do exilu a 14. 6. 1939 přešel hranice do Polska. Po krátkém | ||
+ | pobytu v Krakově a v táboře v Malých Bronowicích odplul | ||
+ | 29. 7. s transportem na lodi Castelholm do Francie, kde | ||
+ | absolvoval přeškolení na francouzské letouny na základnách | ||
+ | v Avordu, La Rochelle a ve Virsonu. V důsledku rychlé francouzské | ||
+ | porážky se na frontu již nedostal a po kapitulaci Francie | ||
+ | odplul 24. 6. 1940 do Velké Británie. Po přijetí do RAF | ||
+ | se přeškolil na anglické letouny Hurricane u 6. operační výcvikové | ||
+ | jednotky v Sutton Bridge. Odtud byl 14. 10. přidělen | ||
+ | nejprve k 85. peruti a 22. 10. k 1. stíhací peruti. Po prvotních | ||
+ | pilotních neúspěších, při nichž byly zcela zničeny dva letouny, | ||
+ | se musel na sklonku 1940 doškolit v Ústřední letecké škole | ||
+ | v Upavonu. Po návratu k 1. peruti se D. při německém náletu na Londýn (10.–11. 5. 1941) během jediné noci podařilo sestřelit | ||
+ | tři nepřátelské bombardovací letouny. V následujících | ||
+ | denních akcích nad kanálem La Manche a Francií pak sestřelil | ||
+ | dva, podílel se na zničení třetího a další poškodil, čímž se 1941 | ||
+ | stal nejúspěšnějším československým stíhačem. Při stahování | ||
+ | pilotů k doplnění ztrát československých jednotek byl 23. 9. | ||
+ | 1941 převelen k 310. československé stíhací peruti do Skotska | ||
+ | a v rámci přezbrojení perutě přeškolen na modernější letouny | ||
+ | Spitfire verzi Mk.IIA a posléze Mk.IIB. Na žádost F/Lt Karla | ||
+ | Kuttelwaschera se 20. 5. 1942 vrátil zpět k 1. peruti do Tangmere, která operovala v nočních letech nad okupovanou Francií. | ||
+ | Zahynul při noční akci z 3. na 4. 6. nad Francií, kde měl za | ||
+ | úkol hlídkovat nad letištěm Evreux-Fauville. Příčina smrti není | ||
+ | známa. 8. 9. moře vyneslo na anglické pobřeží u města | ||
+ | Worthingu tělo, v němž byl podle osobní zbraně identifikován | ||
+ | D. Pohřben byl na hřbitově ve Westwellu v Kentu 14. 9. vedle | ||
+ | manželky Doris, roz. Reevesové, jež zemřela čtyři měsíce předtím | ||
+ | (vzali se v září 1941). Urna s D. popelem byla 2002 přenesena | ||
+ | do muzea v Humpolci. | ||
+ | |||
+ | Za úspěšnou válečnou činnost obdržel řadu československých | ||
+ | i zahraničních vyznamenání: třikrát Československý válečný | ||
+ | kříž 1939, medaili Za zásluhy I. stupně, medaili Za chrabrost, | ||
+ | Československou vojenskou pamětní medaili se štítky F-VB, | ||
+ | Distinguished Flying Medal, The 1939–1945 Star with Battle | ||
+ | of Britain Clasp, Air Crew Europe Star a Defence Medal. | ||
+ | 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka. Na | ||
+ | sídlišti v Praze-Černém Mostě I byla po něm pojmenována | ||
+ | ulice a jeho památku připomíná pamětní deska na budově | ||
+ | Městského úřadu v Humpolci. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Váňa – J. Sigmund – E. Padior, Příslušníci československého letectva | ||
+ | v RAF, 1999, s. 33; Tomeš 1, s. 281; ČBS, s. 121; F. Loucký, Mnozí nedoletěli, | ||
+ | 1989, s. 77; J. Rajlich, Na nebi hrdého Albionu 1 (1940), 1999, passim; | ||
+ | 2 (1941), 2000, passim a zvl. s. 158–165; 3 (1942), 2001, passim a zvl. | ||
+ | s. 332–336; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, | ||
+ | 2005, s. 63. | ||
+ | |||
+ | Jan Němeček | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1918]] | [[Kategorie:1918]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1942]] | [[Kategorie:1942]] | ||
+ | [[Kategorie:La Manche]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Dygryn Josef hrob.jpg|Náhrobek J. Dygrýna ve Lhotici u Humpolce | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 11. 2. 2020, 18:17
Josef DYGRÝN | |
Narození | 6.3.1918 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 4.6.1942 |
Místo úmrtí | průliv La Manche |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 498-499 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40801 |
DYGRÝN, Josef (krycí jm. Ligotický, Josef), * 6. 3. 1918 Praha, † 4. 6. 1942 průliv La Manche, stíhací pilot, účastník 2. odboje
Dětství strávil v Hněvkovicích u Humpolce. Na tříleté odborné strojnické škole se vyučil strojním zámečníkem. Zájem o letectví ho 1937 dovedl do Školy pro odborný dorost letectva při Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, kde absolvoval pilotní výcvik. Po okupaci českých zemí se rozhodl pro odchod do exilu a 14. 6. 1939 přešel hranice do Polska. Po krátkém pobytu v Krakově a v táboře v Malých Bronowicích odplul 29. 7. s transportem na lodi Castelholm do Francie, kde absolvoval přeškolení na francouzské letouny na základnách v Avordu, La Rochelle a ve Virsonu. V důsledku rychlé francouzské porážky se na frontu již nedostal a po kapitulaci Francie odplul 24. 6. 1940 do Velké Británie. Po přijetí do RAF se přeškolil na anglické letouny Hurricane u 6. operační výcvikové jednotky v Sutton Bridge. Odtud byl 14. 10. přidělen nejprve k 85. peruti a 22. 10. k 1. stíhací peruti. Po prvotních pilotních neúspěších, při nichž byly zcela zničeny dva letouny, se musel na sklonku 1940 doškolit v Ústřední letecké škole v Upavonu. Po návratu k 1. peruti se D. při německém náletu na Londýn (10.–11. 5. 1941) během jediné noci podařilo sestřelit tři nepřátelské bombardovací letouny. V následujících denních akcích nad kanálem La Manche a Francií pak sestřelil dva, podílel se na zničení třetího a další poškodil, čímž se 1941 stal nejúspěšnějším československým stíhačem. Při stahování pilotů k doplnění ztrát československých jednotek byl 23. 9. 1941 převelen k 310. československé stíhací peruti do Skotska a v rámci přezbrojení perutě přeškolen na modernější letouny Spitfire verzi Mk.IIA a posléze Mk.IIB. Na žádost F/Lt Karla Kuttelwaschera se 20. 5. 1942 vrátil zpět k 1. peruti do Tangmere, která operovala v nočních letech nad okupovanou Francií. Zahynul při noční akci z 3. na 4. 6. nad Francií, kde měl za úkol hlídkovat nad letištěm Evreux-Fauville. Příčina smrti není známa. 8. 9. moře vyneslo na anglické pobřeží u města Worthingu tělo, v němž byl podle osobní zbraně identifikován D. Pohřben byl na hřbitově ve Westwellu v Kentu 14. 9. vedle manželky Doris, roz. Reevesové, jež zemřela čtyři měsíce předtím (vzali se v září 1941). Urna s D. popelem byla 2002 přenesena do muzea v Humpolci.
Za úspěšnou válečnou činnost obdržel řadu československých i zahraničních vyznamenání: třikrát Československý válečný kříž 1939, medaili Za zásluhy I. stupně, medaili Za chrabrost, Československou vojenskou pamětní medaili se štítky F-VB, Distinguished Flying Medal, The 1939–1945 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star a Defence Medal. 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka. Na sídlišti v Praze-Černém Mostě I byla po něm pojmenována ulice a jeho památku připomíná pamětní deska na budově Městského úřadu v Humpolci.
L: J. Váňa – J. Sigmund – E. Padior, Příslušníci československého letectva v RAF, 1999, s. 33; Tomeš 1, s. 281; ČBS, s. 121; F. Loucký, Mnozí nedoletěli, 1989, s. 77; J. Rajlich, Na nebi hrdého Albionu 1 (1940), 1999, passim; 2 (1941), 2000, passim a zvl. s. 158–165; 3 (1942), 2001, passim a zvl. s. 332–336; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 63.
Jan Němeček