DYGRÝN Josef 6.3.1918-4.6.1942: Porovnání verzí

Z Personal
(DYGRÝN_-_LIGOTICKÝ_Josef_6.5.1918-4.6.1942)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Josef DYGRÝN - LIGOTICKÝ
+
| jméno = Josef DYGRÝN
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek =  
| datum narození = 6.5.1918
+
Dygryn Josef portret.jpg
 +
| datum narození = 6.3.1918
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 4.6.1942
 
| datum úmrtí = 4.6.1942
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = průliv La Manche
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef DYGRÝN - LIGOTICKÝ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 498-499
 +
}}
 +
 
 +
'''DYGRÝN, Josef''' ''(krycí jm. Ligotický, Josef), * 6. 3. 1918 Praha, † 4. 6. 1942 průliv La Manche, stíhací pilot, účastník 2. odboje''
 +
 
 +
Dětství strávil v Hněvkovicích u Humpolce. Na tříleté odborné
 +
strojnické škole se vyučil strojním zámečníkem. Zájem o letectví
 +
ho 1937 dovedl do Školy pro odborný dorost letectva
 +
při Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, kde absolvoval
 +
pilotní výcvik. Po okupaci českých zemí se rozhodl pro odchod
 +
do exilu a 14. 6. 1939 přešel hranice do Polska. Po krátkém
 +
pobytu v Krakově a v táboře v Malých Bronowicích odplul
 +
29. 7. s transportem na lodi Castelholm do Francie, kde
 +
absolvoval přeškolení na francouzské letouny na základnách
 +
v Avordu, La Rochelle a ve Virsonu. V důsledku rychlé francouzské
 +
porážky se na frontu již nedostal a po kapitulaci Francie
 +
odplul 24. 6. 1940 do Velké Británie. Po přijetí do RAF
 +
se přeškolil na anglické letouny Hurricane u 6. operační výcvikové
 +
jednotky v Sutton Bridge. Odtud byl 14. 10. přidělen
 +
nejprve k 85. peruti a 22. 10. k 1. stíhací peruti. Po prvotních
 +
pilotních neúspěších, při nichž byly zcela zničeny dva letouny,
 +
se musel na sklonku 1940 doškolit v Ústřední letecké škole
 +
v Upavonu. Po návratu k 1. peruti se D. při německém náletu na Londýn (10.–11. 5. 1941) během jediné noci podařilo sestřelit
 +
tři nepřátelské bombardovací letouny. V následujících
 +
denních akcích nad kanálem La Manche a Francií pak sestřelil
 +
dva, podílel se na zničení třetího a další poškodil, čímž se 1941
 +
stal nejúspěšnějším československým stíhačem. Při stahování
 +
pilotů k doplnění ztrát československých jednotek byl 23. 9.
 +
1941 převelen k 310. československé stíhací peruti do Skotska
 +
a v rámci přezbrojení perutě přeškolen na modernější letouny
 +
Spitfire verzi Mk.IIA a posléze Mk.IIB. Na žádost F/Lt Karla
 +
Kuttelwaschera se 20. 5. 1942 vrátil zpět k 1. peruti do Tangmere, která operovala v nočních letech nad okupovanou Francií.
 +
Zahynul při noční akci z 3. na 4. 6. nad Francií, kde měl za
 +
úkol hlídkovat nad letištěm Evreux-Fauville. Příčina smrti není
 +
známa. 8. 9. moře vyneslo na anglické pobřeží u města
 +
Worthingu tělo, v němž byl podle osobní zbraně identifikován
 +
D. Pohřben byl na hřbitově ve Westwellu v Kentu 14. 9. vedle
 +
manželky Doris, roz. Reevesové, jež zemřela čtyři měsíce předtím
 +
(vzali se v září 1941). Urna s D. popelem byla 2002 přenesena
 +
do muzea v Humpolci.
 +
 
 +
Za úspěšnou válečnou činnost obdržel řadu československých
 +
i zahraničních vyznamenání: třikrát Československý válečný
 +
kříž 1939, medaili Za zásluhy I. stupně, medaili Za chrabrost,
 +
Československou vojenskou pamětní medaili se štítky F-VB,
 +
Distinguished Flying Medal, The 1939–1945 Star with Battle
 +
of Britain Clasp, Air Crew Europe Star a Defence Medal.
 +
1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka. Na
 +
sídlišti v Praze-Černém Mostě I byla po něm pojmenována
 +
ulice a jeho památku připomíná pamětní deska na budově
 +
Městského úřadu v Humpolci.
 +
 
 +
'''L:''' J. Váňa – J. Sigmund – E. Padior, Příslušníci československého letectva
 +
v RAF, 1999, s. 33; Tomeš 1, s. 281; ČBS, s. 121; F. Loucký, Mnozí nedoletěli,
 +
1989, s. 77; J. Rajlich, Na nebi hrdého Albionu 1 (1940), 1999, passim;
 +
2 (1941), 2000, passim a zvl. s. 158–165; 3 (1942), 2001, passim a zvl.
 +
s. 332–336; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945,
 +
2005, s. 63.
 +
 
 +
Jan Němeček
  
== Literatura ==
 
  Rytíř II, 15;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
 
[[Kategorie:1918]]
 
[[Kategorie:1918]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1942]]
 
[[Kategorie:1942]]
 +
[[Kategorie:La Manche]]
 +
 +
<gallery>
 +
Dygryn Josef hrob.jpg|Náhrobek J. Dygrýna ve Lhotici u Humpolce
 +
</gallery>

Aktuální verze z 11. 2. 2020, 18:17

Josef DYGRÝN
Narození 6.3.1918
Místo narození Praha
Úmrtí 4.6.1942
Místo úmrtí průliv La Manche
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 498-499
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40801

DYGRÝN, Josef (krycí jm. Ligotický, Josef), * 6. 3. 1918 Praha, † 4. 6. 1942 průliv La Manche, stíhací pilot, účastník 2. odboje

Dětství strávil v Hněvkovicích u Humpolce. Na tříleté odborné strojnické škole se vyučil strojním zámečníkem. Zájem o letectví ho 1937 dovedl do Školy pro odborný dorost letectva při Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, kde absolvoval pilotní výcvik. Po okupaci českých zemí se rozhodl pro odchod do exilu a 14. 6. 1939 přešel hranice do Polska. Po krátkém pobytu v Krakově a v táboře v Malých Bronowicích odplul 29. 7. s transportem na lodi Castelholm do Francie, kde absolvoval přeškolení na francouzské letouny na základnách v Avordu, La Rochelle a ve Virsonu. V důsledku rychlé francouzské porážky se na frontu již nedostal a po kapitulaci Francie odplul 24. 6. 1940 do Velké Británie. Po přijetí do RAF se přeškolil na anglické letouny Hurricane u 6. operační výcvikové jednotky v Sutton Bridge. Odtud byl 14. 10. přidělen nejprve k 85. peruti a 22. 10. k 1. stíhací peruti. Po prvotních pilotních neúspěších, při nichž byly zcela zničeny dva letouny, se musel na sklonku 1940 doškolit v Ústřední letecké škole v Upavonu. Po návratu k 1. peruti se D. při německém náletu na Londýn (10.–11. 5. 1941) během jediné noci podařilo sestřelit tři nepřátelské bombardovací letouny. V následujících denních akcích nad kanálem La Manche a Francií pak sestřelil dva, podílel se na zničení třetího a další poškodil, čímž se 1941 stal nejúspěšnějším československým stíhačem. Při stahování pilotů k doplnění ztrát československých jednotek byl 23. 9. 1941 převelen k 310. československé stíhací peruti do Skotska a v rámci přezbrojení perutě přeškolen na modernější letouny Spitfire verzi Mk.IIA a posléze Mk.IIB. Na žádost F/Lt Karla Kuttelwaschera se 20. 5. 1942 vrátil zpět k 1. peruti do Tangmere, která operovala v nočních letech nad okupovanou Francií. Zahynul při noční akci z 3. na 4. 6. nad Francií, kde měl za úkol hlídkovat nad letištěm Evreux-Fauville. Příčina smrti není známa. 8. 9. moře vyneslo na anglické pobřeží u města Worthingu tělo, v němž byl podle osobní zbraně identifikován D. Pohřben byl na hřbitově ve Westwellu v Kentu 14. 9. vedle manželky Doris, roz. Reevesové, jež zemřela čtyři měsíce předtím (vzali se v září 1941). Urna s D. popelem byla 2002 přenesena do muzea v Humpolci.

Za úspěšnou válečnou činnost obdržel řadu československých i zahraničních vyznamenání: třikrát Československý válečný kříž 1939, medaili Za zásluhy I. stupně, medaili Za chrabrost, Československou vojenskou pamětní medaili se štítky F-VB, Distinguished Flying Medal, The 1939–1945 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star a Defence Medal. 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka. Na sídlišti v Praze-Černém Mostě I byla po něm pojmenována ulice a jeho památku připomíná pamětní deska na budově Městského úřadu v Humpolci.

L: J. Váňa – J. Sigmund – E. Padior, Příslušníci československého letectva v RAF, 1999, s. 33; Tomeš 1, s. 281; ČBS, s. 121; F. Loucký, Mnozí nedoletěli, 1989, s. 77; J. Rajlich, Na nebi hrdého Albionu 1 (1940), 1999, passim; 2 (1941), 2000, passim a zvl. s. 158–165; 3 (1942), 2001, passim a zvl. s. 332–336; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 63.

Jan Němeček