DYK Antonín Václav 5.3.1871-29.7.1952: Porovnání verzí

Aktuální verze z 11. 2. 2020, 19:22

Antonín Václav DYK
Narození	5.3.1871
Místo narození	Kbelany (myslivna Harabaska) u Stříbra
Úmrtí	29.7.1952
Místo úmrtí	Brno
Povolání	18- Představitel přírodních věd 21- Odborník rostlinné výroby 61- Pedagog 77- Hudební skladatel 23- Lesník nebo myslivec 63- Spisovatel 21- Odborník rostlinné výroby
Citace	Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 500
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46135

DYK, Antonín Václav (též DIK, Anton Wenzel), * 5. 3. 1871 Kbelany (myslivna Harabaska) u Stříbra, † 29. 7. 1952 Brno, lesník, pedagog, odborný spisovatel

Pocházel z rodiny nadlesního na černínském velkostatku, pozdějšího vrchního lesmistra a ředitele hořovických komorních lesů. Studoval na nižším reálném gymnáziu a na vyšší reálce v Praze, kde maturoval, a na lesnickém odboru VŠZ ve Vídni 1889–92 (Hochschule für Bodenkultur), kde byl promován lesním inženýrem. Pak sloužil jako jednoroční dobrovolník u 22. praporu polních myslivců v Praze a dosáhl hodnosti poručíka. Dráze lesníka praktika se věnoval na soukromých velkostatcích: začínal jako příručí a opustil ji jako ústřední ředitel. Zpočátku pracoval na hořovickém velkostatku, od 1894 na křivoklátském, kde ho učil lesnictví a myslivosti vynikající odborník Alois Nechleba, pozdější profesor ochrany lesa na pražské lesnické fakultě. 1897 složil vyšší státní zkoušku lesnickou. 1903 přešel na velkostatek v Želči u Tábora na místo nadlesního. Tam se stýkal s lesníkem Františkem Janovským a spolu se snažili o vybudování papírny. Již 1907 byl povolán za lesmistra a vedoucího lesního hospodáře velkostatku Žinkovy u Nepomuku, tam založil proslulou oboru, v níž úspěšně choval silnou daňčí a mufloní zvěř. 1913 se stal ředitelem lesů a statků Manětín – Rabštejn. 1917 přestoupil jako lesní inspektor a správce na dolnorakouský velkostatek Litschau (nedaleko Třeboně), kde reorganizoval lesní těžbu a zpracování dřevní suroviny a po první světové válce správu velkostatku. 1919 byl povýšen na lesního radu a přeložen k Seilernům do Lukova u Holešova na Moravě jako ústřední ředitel velkostatků. Řešil především záležitosti spojené s prováděním meziválečné pozemkové reformy.

Již 1920 ocenil lesnický odbor VŠZ v Brně D. odborné znalosti a povolal ho jako docenta ochrany lesů a myslivosti. 1922 byl jmenován řádným profesorem obou disciplín. Svěřený ústav vybudoval, vybavil sbírkami a učebními pomůckami. 1926/27 a 1935/36 byl zvolen děkanem lesnického odboru a 1936/37 rektorem školy. Stal se členem správního výboru školního lesního statku VŠZ, kde se staral o zvelebení chovu lovné zvěře, vysadil muflony, zavedl hony podle noblesních mysliveckých pravidel a zvyků, zarybnil rybníky a vodní toky. Rozvíjel své entomologické znalosti, zkoumal výskyt a potírání mnišky (zavedl její spolehlivou kontrolní metodu, tzv. Dykova- Ambrosova metoda). 1939 odešel do výslužby.

D. je považován za předního odborníka naší myslivosti. Napsal a vydal několik ceněných spisů z oboru, publikoval v časopisech Stráž myslivosti a Českomoravský rybář, 1928 se zabýval reformou honebních zákonů v Národních listech. Skládal rovněž básně a komponoval písně a sbory, sbíral a upravoval lovecké signály a fanfáry. Po příchodu do Brna D. spoluzaložil a předsedal Československé myslivecké jednotě (1927–42), která ho poctila čestným členstvím (1931). Přijal také řádné členství ČAZ (1924) a Masarykovy akademie práce. Od jugoslávského krále Alexandra obdržel komturský Řád svatého Sávy (1938). Sjezd Spolku českého lesnictva v Opočně pod Orlickými horami v červenci 1947 mu udělil čestné členství. D. byl od 1900 ženatý s Isabelou, roz. Mayerovou, vychovali dva syny a dvě dcery. Byl strýcem Václava D. (1912–1995), ichtyologa.

D: Poznámky z přednášek o ochraně lesů, 1920; Hodnocení loveckých trofejí, 1932; Bažantnictví, 1933 (2. doplněné vyd. 1942); Malá myslivost, 1934 (6. vyd. 1948); Fehlen der Bauchflossen bei einer Plötze (Leiciscus rutilus L.), in: Archiv für Hydrobiologie 28, 1935, s. 459–461 (s V. Dykem); Rybářství. Čítanka pro praktiky i zájemce, 1935 (2. vyd. 1947, s V. Dykem); Hodnocení loveckých trofejí zvěře spárkaté, 1936; Signály pro lesnici B, 1936 (2. vyd. 1938); Životopis nového rektora Prof. Dr. Františka Chmelaře, in: Ročenka Vysoké školy zemědělské v Brně za rok 1936–37, s. 19 až 36; Zpráva o překvapujících výsledcích chovu kaprů v zcela malých rybníčcích a o mikroklimatu malých rybníků, 1940 (zvl. otisk, s V. Dykem); Základy našeho rybářství, 1956 (s kol.); Dykovy lovecké signály a fanfáry, 1999 (digitální zvukový záznam, poznámky o autorovi P. Mauer).

L: Ing. F. B. (=F. Bernard), Prof. Ing. A. D. šedesátníkem, in: VČAZ 7, 1931, s. 354–355; F. Müller, K sedmdesátce prof. Ing. A. D., in: tamtéž 17, 1941, s. 252–253 (kde výběrová bibliografie); J. Frič a kol., Velké vzory našeho lesnictví, 1958, s. 223–225; V. Dyk, Prof. ing. A. D., retrospektivní pohled na jeho osobnost a dílo, in: Acta universitatis agriculturae Brno C, 40, 1971, s. 257–266 (s neúplným soupisem díla a literatury); C. Rakušan, Myslivecký slovník naučný, 1992, s. 40; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 96; J. Kovařík, Biografický slovník významných osobností se vztahem k české myslivosti, 2001, s. 17; OSND 2/1, s. 319–320; Koleška 2, s. 41; HS 1, s. 228.

P: SOA Plzeň, matrika narozených řkt. fary Horní Sekyřany, sv. 28, fol. 65; Archiv města Brna, domovská karta.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Gustav Novotný, Ctirad Rakušan, Zděněk Koleška