DYK Antonín Václav 5.3.1871-29.7.1952: Porovnání verzí
(DYK_Antonín_5.3.1871-29.7.1952) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Antonín DYK | + | | jméno = Antonín Václav DYK |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.3.1871 | | datum narození = 5.3.1871 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Kbelany (myslivna Harabaska) u Stříbra |
| datum úmrtí = 29.7.1952 | | datum úmrtí = 29.7.1952 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Brno |
| povolání = 18- Představitel přírodních věd | | povolání = 18- Představitel přírodních věd | ||
21- Odborník rostlinné výroby | 21- Odborník rostlinné výroby | ||
Řádka 14: | Řádka 14: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''DYK, Antonín Václav''' ''(též DIK, Anton Wenzel), * 5. 3. 1871 Kbelany (myslivna Harabaska) u Stříbra, † 29. 7. 1952 Brno, lesník, pedagog, odborný spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny nadlesního na černínském velkostatku, pozdějšího | ||
+ | vrchního lesmistra a ředitele hořovických komorních | ||
+ | lesů. Studoval na nižším reálném gymnáziu a na vyšší reálce | ||
+ | v Praze, kde maturoval, a na lesnickém odboru VŠZ ve Vídni | ||
+ | 1889–92 (Hochschule für Bodenkultur), kde byl promován | ||
+ | lesním inženýrem. Pak sloužil jako jednoroční dobrovolník | ||
+ | u 22. praporu polních myslivců v Praze a dosáhl hodnosti poručíka. | ||
+ | Dráze lesníka praktika se věnoval na soukromých velkostatcích: | ||
+ | začínal jako příručí a opustil ji jako ústřední ředitel. | ||
+ | Zpočátku pracoval na hořovickém velkostatku, od 1894 na | ||
+ | křivoklátském, kde ho učil lesnictví a myslivosti vynikající odborník | ||
+ | Alois Nechleba, pozdější profesor ochrany lesa na pražské | ||
+ | lesnické fakultě. 1897 složil vyšší státní zkoušku lesnickou. | ||
+ | 1903 přešel na velkostatek v Želči u Tábora na místo nadlesního. | ||
+ | Tam se stýkal s lesníkem Františkem Janovským a spolu | ||
+ | se snažili o vybudování papírny. Již 1907 byl povolán za lesmistra | ||
+ | a vedoucího lesního hospodáře velkostatku Žinkovy | ||
+ | u Nepomuku, tam založil proslulou oboru, v níž úspěšně choval | ||
+ | silnou daňčí a mufloní zvěř. 1913 se stal ředitelem lesů | ||
+ | a statků Manětín – Rabštejn. 1917 přestoupil jako lesní inspektor | ||
+ | a správce na dolnorakouský velkostatek Litschau (nedaleko | ||
+ | Třeboně), kde reorganizoval lesní těžbu a zpracování | ||
+ | dřevní suroviny a po první světové válce správu velkostatku. | ||
+ | 1919 byl povýšen na lesního radu a přeložen k Seilernům do | ||
+ | Lukova u Holešova na Moravě jako ústřední ředitel velkostatků. | ||
+ | Řešil především záležitosti spojené s prováděním meziválečné | ||
+ | pozemkové reformy. | ||
+ | |||
+ | Již 1920 ocenil lesnický odbor VŠZ v Brně D. odborné znalosti | ||
+ | a povolal ho jako docenta ochrany lesů a myslivosti. 1922 | ||
+ | byl jmenován řádným profesorem obou disciplín. Svěřený | ||
+ | ústav vybudoval, vybavil sbírkami a učebními pomůckami. | ||
+ | 1926/27 a 1935/36 byl zvolen děkanem lesnického odboru | ||
+ | a 1936/37 rektorem školy. Stal se členem správního výboru | ||
+ | školního lesního statku VŠZ, kde se staral o zvelebení chovu | ||
+ | lovné zvěře, vysadil muflony, zavedl hony podle noblesních | ||
+ | mysliveckých pravidel a zvyků, zarybnil rybníky a vodní toky. | ||
+ | Rozvíjel své entomologické znalosti, zkoumal výskyt a potírání | ||
+ | mnišky (zavedl její spolehlivou kontrolní metodu, tzv. Dykova- | ||
+ | Ambrosova metoda). 1939 odešel do výslužby. | ||
+ | |||
+ | D. je považován za předního odborníka naší myslivosti. Napsal | ||
+ | a vydal několik ceněných spisů z oboru, publikoval v časopisech | ||
+ | ''Stráž myslivosti'' a ''Českomoravský rybář'', 1928 se zabýval | ||
+ | reformou honebních zákonů v ''Národních listech''. Skládal | ||
+ | rovněž básně a komponoval písně a sbory, sbíral a upravoval | ||
+ | lovecké signály a fanfáry. Po příchodu do Brna D. spoluzaložil | ||
+ | a předsedal Československé myslivecké jednotě (1927–42), | ||
+ | která ho poctila čestným členstvím (1931). Přijal také řádné | ||
+ | členství ČAZ (1924) a Masarykovy akademie práce. Od jugoslávského | ||
+ | krále Alexandra obdržel komturský Řád svatého | ||
+ | Sávy (1938). Sjezd Spolku českého lesnictva v Opočně pod | ||
+ | Orlickými horami v červenci 1947 mu udělil čestné členství. | ||
+ | D. byl od 1900 ženatý s Isabelou, roz. Mayerovou, vychovali | ||
+ | dva syny a dvě dcery. Byl strýcem Václava D. (1912–1995), | ||
+ | ichtyologa. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Poznámky z přednášek o ochraně lesů, 1920; Hodnocení loveckých trofejí, 1932; Bažantnictví, 1933 (2. doplněné vyd. 1942); Malá mysli vost, 1934 (6. vyd. 1948); Fehlen der Bauchflossen bei einer Plötze (Leiciscus rutilus | ||
+ | L.), in: Archiv für Hydrobiologie 28, 1935, s. 459–461 (s V. Dykem); | ||
+ | Rybářství. Čítanka pro praktiky i zájemce, 1935 (2. vyd. 1947, s V. Dykem); Hodnocení loveckých trofejí zvěře spárkaté, 1936; Signály pro lesnici | ||
+ | B, 1936 (2. vyd. 1938); Životopis nového rektora Prof. Dr. Františka Chmelaře, | ||
+ | in: Ročenka Vysoké školy zemědělské v Brně za rok 1936–37, s. 19 až | ||
+ | 36; Zpráva o překvapujících výsledcích chovu kaprů v zcela malých rybníčcích | ||
+ | a o mikroklimatu malých rybníků, 1940 (zvl. otisk, s V. Dykem); | ||
+ | Základy našeho rybářství, 1956 (s kol.); Dykovy lovecké signály a fanfáry, | ||
+ | 1999 (digitální zvukový záznam, poznámky o autorovi P. Mauer). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Ing. F. B. (=F. Bernard), Prof. Ing. A. D. šedesátníkem, in: VČAZ 7, | ||
+ | 1931, s. 354–355; F. Müller, K sedmdesátce prof. Ing. A. D., in: tamtéž | ||
+ | 17, 1941, s. 252–253 (kde výběrová bibliografie); J. Frič a kol., Velké vzory | ||
+ | našeho lesnictví, 1958, s. 223–225; V. Dyk, Prof. ing. A. D., retrospektivní | ||
+ | pohled na jeho osobnost a dílo, in: Acta universitatis agriculturae Brno C, | ||
+ | 40, 1971, s. 257–266 (s neúplným soupisem díla a literatury); C. Rakušan, | ||
+ | Myslivecký slovník naučný, 1992, s. 40; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, | ||
+ | s. 96; J. Kovařík, Biografický slovník významných osobností se vztahem | ||
+ | k české myslivosti, 2001, s. 17; OSND 2/1, s. 319–320; Koleška 2, s. 41; | ||
+ | HS 1, s. 228. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOA Plzeň, matrika narozených řkt. fary Horní Sekyřany, sv. 28, fol. | ||
+ | 65; Archiv města Brna, domovská karta. | ||
+ | |||
+ | Gustav Novotný, Ctirad Rakušan, Zděněk Koleška | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:18- Představitel přírodních věd]] | [[Kategorie:18- Představitel přírodních věd]] | ||
Řádka 22: | Řádka 108: | ||
[[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]] | [[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1871]] | [[Kategorie:1871]] | ||
+ | [[Kategorie:Kbelany]] | ||
[[Kategorie:1952]] | [[Kategorie:1952]] | ||
+ | [[Kategorie:Brno]] |
Verze z 26. 3. 2017, 18:39
Antonín Václav DYK | |
Narození | 5.3.1871 |
---|---|
Místo narození | Kbelany (myslivna Harabaska) u Stříbra |
Úmrtí | 29.7.1952 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání |
18- Představitel přírodních věd 21- Odborník rostlinné výroby 61- Pedagog 77- Hudební skladatel 23- Lesník nebo myslivec 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46135 |
DYK, Antonín Václav (též DIK, Anton Wenzel), * 5. 3. 1871 Kbelany (myslivna Harabaska) u Stříbra, † 29. 7. 1952 Brno, lesník, pedagog, odborný spisovatel
Pocházel z rodiny nadlesního na černínském velkostatku, pozdějšího vrchního lesmistra a ředitele hořovických komorních lesů. Studoval na nižším reálném gymnáziu a na vyšší reálce v Praze, kde maturoval, a na lesnickém odboru VŠZ ve Vídni 1889–92 (Hochschule für Bodenkultur), kde byl promován lesním inženýrem. Pak sloužil jako jednoroční dobrovolník u 22. praporu polních myslivců v Praze a dosáhl hodnosti poručíka. Dráze lesníka praktika se věnoval na soukromých velkostatcích: začínal jako příručí a opustil ji jako ústřední ředitel. Zpočátku pracoval na hořovickém velkostatku, od 1894 na křivoklátském, kde ho učil lesnictví a myslivosti vynikající odborník Alois Nechleba, pozdější profesor ochrany lesa na pražské lesnické fakultě. 1897 složil vyšší státní zkoušku lesnickou. 1903 přešel na velkostatek v Želči u Tábora na místo nadlesního. Tam se stýkal s lesníkem Františkem Janovským a spolu se snažili o vybudování papírny. Již 1907 byl povolán za lesmistra a vedoucího lesního hospodáře velkostatku Žinkovy u Nepomuku, tam založil proslulou oboru, v níž úspěšně choval silnou daňčí a mufloní zvěř. 1913 se stal ředitelem lesů a statků Manětín – Rabštejn. 1917 přestoupil jako lesní inspektor a správce na dolnorakouský velkostatek Litschau (nedaleko Třeboně), kde reorganizoval lesní těžbu a zpracování dřevní suroviny a po první světové válce správu velkostatku. 1919 byl povýšen na lesního radu a přeložen k Seilernům do Lukova u Holešova na Moravě jako ústřední ředitel velkostatků. Řešil především záležitosti spojené s prováděním meziválečné pozemkové reformy.
Již 1920 ocenil lesnický odbor VŠZ v Brně D. odborné znalosti a povolal ho jako docenta ochrany lesů a myslivosti. 1922 byl jmenován řádným profesorem obou disciplín. Svěřený ústav vybudoval, vybavil sbírkami a učebními pomůckami. 1926/27 a 1935/36 byl zvolen děkanem lesnického odboru a 1936/37 rektorem školy. Stal se členem správního výboru školního lesního statku VŠZ, kde se staral o zvelebení chovu lovné zvěře, vysadil muflony, zavedl hony podle noblesních mysliveckých pravidel a zvyků, zarybnil rybníky a vodní toky. Rozvíjel své entomologické znalosti, zkoumal výskyt a potírání mnišky (zavedl její spolehlivou kontrolní metodu, tzv. Dykova- Ambrosova metoda). 1939 odešel do výslužby.
D. je považován za předního odborníka naší myslivosti. Napsal a vydal několik ceněných spisů z oboru, publikoval v časopisech Stráž myslivosti a Českomoravský rybář, 1928 se zabýval reformou honebních zákonů v Národních listech. Skládal rovněž básně a komponoval písně a sbory, sbíral a upravoval lovecké signály a fanfáry. Po příchodu do Brna D. spoluzaložil a předsedal Československé myslivecké jednotě (1927–42), která ho poctila čestným členstvím (1931). Přijal také řádné členství ČAZ (1924) a Masarykovy akademie práce. Od jugoslávského krále Alexandra obdržel komturský Řád svatého Sávy (1938). Sjezd Spolku českého lesnictva v Opočně pod Orlickými horami v červenci 1947 mu udělil čestné členství. D. byl od 1900 ženatý s Isabelou, roz. Mayerovou, vychovali dva syny a dvě dcery. Byl strýcem Václava D. (1912–1995), ichtyologa.
D: Poznámky z přednášek o ochraně lesů, 1920; Hodnocení loveckých trofejí, 1932; Bažantnictví, 1933 (2. doplněné vyd. 1942); Malá mysli vost, 1934 (6. vyd. 1948); Fehlen der Bauchflossen bei einer Plötze (Leiciscus rutilus L.), in: Archiv für Hydrobiologie 28, 1935, s. 459–461 (s V. Dykem); Rybářství. Čítanka pro praktiky i zájemce, 1935 (2. vyd. 1947, s V. Dykem); Hodnocení loveckých trofejí zvěře spárkaté, 1936; Signály pro lesnici B, 1936 (2. vyd. 1938); Životopis nového rektora Prof. Dr. Františka Chmelaře, in: Ročenka Vysoké školy zemědělské v Brně za rok 1936–37, s. 19 až 36; Zpráva o překvapujících výsledcích chovu kaprů v zcela malých rybníčcích a o mikroklimatu malých rybníků, 1940 (zvl. otisk, s V. Dykem); Základy našeho rybářství, 1956 (s kol.); Dykovy lovecké signály a fanfáry, 1999 (digitální zvukový záznam, poznámky o autorovi P. Mauer).
L: Ing. F. B. (=F. Bernard), Prof. Ing. A. D. šedesátníkem, in: VČAZ 7, 1931, s. 354–355; F. Müller, K sedmdesátce prof. Ing. A. D., in: tamtéž 17, 1941, s. 252–253 (kde výběrová bibliografie); J. Frič a kol., Velké vzory našeho lesnictví, 1958, s. 223–225; V. Dyk, Prof. ing. A. D., retrospektivní pohled na jeho osobnost a dílo, in: Acta universitatis agriculturae Brno C, 40, 1971, s. 257–266 (s neúplným soupisem díla a literatury); C. Rakušan, Myslivecký slovník naučný, 1992, s. 40; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 96; J. Kovařík, Biografický slovník významných osobností se vztahem k české myslivosti, 2001, s. 17; OSND 2/1, s. 319–320; Koleška 2, s. 41; HS 1, s. 228.
P: SOA Plzeň, matrika narozených řkt. fary Horní Sekyřany, sv. 28, fol. 65; Archiv města Brna, domovská karta.
Gustav Novotný, Ctirad Rakušan, Zděněk Koleška