Verze z 11. 2. 2020, 19:07, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DZURILLA Vladimír 2.8.1942-27.7.1995

Z Personal
Vladimír DZURILLA
Narození 2.8.1942
Místo narození Bratislava (Slovensko)
Úmrtí 27.7.1995
Místo úmrtí Düsseldorf (Německo)
Povolání 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 509
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=81086

DZURILLA, Vladimír, * 2. 8. 1942 Bratislava (Slovensko), † 27. 7. 1995 Düsseldorf (Německo), hokejista-brankář

Narodil se v sousedství fotbalového Tehelného pole, ale mnohem silněji ho přitahoval lední hokej a od počátků na bratislavských dvorcích se chtěl stát brankářem. Začínal v Kovosmaltu Petržalka, kvůli udržování kondice hrál v dorosteneckých letech i pozemní hokej, a 1957 přestoupil do Slovanu Bratislava, jehož branku hájil (zpočátku při zaměstnání chladírenského technika a večerním studiu strojní průmyslovky) až do 1973, kdy po neshodách s vedením týmu přestoupil do Zetoru Brno. Za 19 sezon sehrál 571 ligových utkání, nikdy ale nezískal mistrovský titul. Ke konci hráčské kariéry nastupoval za přední německé kluby EV Augsburg (1978/79) a SC Riessersee (1979–82), s nímž získal 1981 titul mistra SRN. Vyhlášená byla zejména jeho práce s hokejkou a vykrývání sólových nájezdů, byl považován za jednoho z nejlepších hokejových brankářů na světě.

Jako reprezentant Československa nastoupil ve 139 zápasech, do reprezentační branky poprvé v listopadu 1962 v přátelském zápasu se Švédskem a z olympijských her či světových šampionátů se nikdy nevracel bez medaile. Třikrát reprezentoval na ZOH – 1964 (3. místo), 1968 (2.) a 1972 (3.), třikrát byl členem týmu mistrů světa (1972, 1976, 1977). Na MS 1965, 1966 a 1968 (zároveň ZOH) obsadilo Československo 2. místo a na MS 1963, 1964 (ZOH), 1969 a 1970 skončilo třetí. Na MS 1965 byl sekretariátem IIHF (Mezinárodní federace ledního hokeje) vyhlášen nejlepším brankářem šampionátu a 1965 a 1968 ho novináři zařadili do All Stars týmu. K D. velkým životním úspěchům patřila účast na Kanadském poháru 1976, kde Československo prohrálo až ve finále s kanadskými profesionály. Od sezony 1982/83 se z hráče stal trenér, nejprve ve Slovanu Bratislava, 1985/86 v Brně, ale především v Německu, kde působil u týmů SC Riessersee (1987/88), Frankfurt nad Mohanem (1988/89), Straubing EHC (1992/93) a EG Düsseldorf (1993–95). S manželkou Zlaticou, roz. Ondrkalovou, měl dvě dcery.

Hokejovou dráhu D. provázela řada poct. Po ZOH 1968 to bylo vyznamenání Za vynikající práci a po MS 1972 Za zásluhy o výstavbu, 1976 obdržel spolu s celým reprezentačním kolektivem Řád republiky. In memoriam vyzvedla jeho zásluhy slovenská vláda udělením Pribinova kříže I. třídy. 1998 bylo D. jméno uvedeno do Síně slávy IIHF v kanadském Torontu a 2002 do slovenské hokejové Síně slávy. D. jméno nese zimní stadion v Bratislavě-Ružinově, jeho dres s číslem 1 je vyvěšen u stropu bratislavské hokejové arény.

Pohřben byl v Bratislavě ve Slavičím údolí.

L: ETK 2/1, s. 140; ES 1, s. 616; ČBS, s. 129; BLS 2, s. 409; F. Kolář a kol., Kdo byl kdo. Naši olympionici, 2000, s. 94–95; R. Cílek – V. D., Svet pred maskou, Bratislava 1980; K. Gut – V. Pacina, Malá encyklopedie ledního hokeje, 1986, s. 109; B. Drož, Vždycky jen v brance, in: Lední hokej – bruslení 1962, č. 2, 2. a 3. str. obálky; I. Mráz, Šťastiu verí a ono sa ho drží, in: Štart 1969, č. 4; (sine), D. zemřel, in: Právo 28. 7. 1995; http://sk.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Dzurilla.

Miloslav Martínek