EČER Bohuslav 31.7.1893-14.3.1954: Porovnání verzí
(EČER_Bohuslav_31.7.1893-14.3.1954) |
|||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''EČER, Bohuslav,''' ''* 31. 7. 1893 Hranice na Moravě, † 14. 3. 1954 Brno, právník, politik'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny železničáře. 1911 maturoval na gymnáziu | ||
+ | v Kroměříži, 1911–15 studoval práva na univerzitě ve Vídni. | ||
+ | Již 1910 vstoupil do sociálně demokratické strany a začal přispívat | ||
+ | do jejích novin a časopisů na Moravě (''Hlas lidu'', ''Českoslovanská'' | ||
+ | ''Morava''). Za první světové války sloužil 1915–18 | ||
+ | v rakousko-uherské armádě. 1920 dokončil studia práv na UK | ||
+ | v Praze a byl promován JUDr. Od 1923 působil jako advokát | ||
+ | v Brně. 1921 se s levicí sociálně demokratické strany podílel | ||
+ | na založení Komunistické strany Československa. 1925 patřil | ||
+ | k autorům a signatářům tzv. Brněnského memoranda, kritizujícího | ||
+ | přílišnou podřízenost KSČ direktivám Komunistické | ||
+ | internacionály. 1929 byl z KSČ jako nositel pravicové úchylky | ||
+ | a likvidátorství vyloučen a vrátil se do ČSSD, v níž byl pak – | ||
+ | především na komunální úrovni – politicky činný až do konce | ||
+ | 30. let: 1924–39 byl členem brněnského městského zastupitelstva, | ||
+ | 1935–39 druhým náměstkem starosty města, 1937 až | ||
+ | 1938 členem ústředního výkonného výboru Československé | ||
+ | sociálně demokratické strany dělnické. Ve 30. letech se angažoval | ||
+ | v antifašistickém a mírovém hnutí a posléze v boji na obranu republiky. Organizoval pomoc německým a rakouským | ||
+ | exulantům a 1936–38 se podílel na činnosti Výboru pro | ||
+ | pomoc demokratickému Španělsku, poté Společnosti přátel | ||
+ | demokratického Španělska. 1935–38 byl předsedou brněnské | ||
+ | odbočky Společnosti pro hospodářské a kulturní styky s novým | ||
+ | Ruskem. V září 1938 pronesl v Anglii osm přednášek na | ||
+ | téma „ČSR v boji proti nacismu za mír Evropy a světa“, jimiž | ||
+ | chtěl upozornit anglickou demokratickou veřejnost na ohrožení | ||
+ | československé demokracie ze strany sudetských Němců | ||
+ | a hitlerovského Německa. | ||
+ | |||
+ | Po Mnichovu vystupoval E. proti autoritativním tendencím | ||
+ | a defétismu v českém veřejném životě a důsledně hájil demokratické | ||
+ | pozice. Patřil k protagonistům dokumentační akce, | ||
+ | dokazující neoprávněnost německého záboru řady moravských | ||
+ | lokalit s českou většinou; shromážděný materiál předal | ||
+ | (spolu s Jaroslavem Císařem) koncem října 1938 britské vládě, | ||
+ | poslancům a novinářům ve formě pamětních spisů ''Munich'' | ||
+ | ''Agreement 29th/IX 1938 and Land Moravia-Silesia'' a ''The Czech'' | ||
+ | ''Part of Silesia and the Neighbouring Parts of Moravia and the'' | ||
+ | ''Munich Agreement''. V Londýně se opakovaně setkal s E. Benešem. | ||
+ | |||
+ | Na začátku dubna 1939 uprchl s rodinou přes Jugoslávii do | ||
+ | Francie, kde se zapojil do zahraničního odboje (redaktor časopisu | ||
+ | ''Československý boj'' a pracovník zahraniční sekce Československého | ||
+ | národního výboru v Paříži). V červnu 1940 se za | ||
+ | dramatických okolností uchýlil z Paříže do neokupované jižní | ||
+ | Francie, kde pomáhal československým uprchlíkům ve styku | ||
+ | s francouzskými úřady a 1940–41 se podílel na činnosti československého | ||
+ | konzulátu v Marseille. 1941–42 pobýval ve | ||
+ | francouzském Ústavu pro studium mezinárodního práva v Nice | ||
+ | (evakuovaném tam z Paříže). V září a říjnu 1942 odjel přes | ||
+ | Španělsko a Portugalsko do Londýna, kde se stal poradcem | ||
+ | exilového ministra spravedlnosti J. Stránského. Soustavně se | ||
+ | zabýval problematikou válečných zločinů v probíhající válce | ||
+ | a jejich poválečného postihu. 1944 byl jmenován československým | ||
+ | delegátem v Komisi Spojených národů pro vyšetřování | ||
+ | válečných zločinů, kde prosadil ideu potrestání původců druhé | ||
+ | světové války a válečných zločinců, jež byla posléze uskutečněna | ||
+ | norimberským tribunálem, a vymezil pojem zločin proti | ||
+ | humanitě. 1945 se stal náčelníkem československé pátrací | ||
+ | služby v Německu, stíhající německé válečné zločince z českých | ||
+ | zemí. Byla mu propůjčena hodnost generála justiční služby | ||
+ | a titul mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra. | ||
+ | Významně se podílel na předání K. H. Franka i dalších nacistických | ||
+ | prominentů československé spravedlnosti a na pátrání | ||
+ | po lidických dětech, zavlečených na převýchovu do německých | ||
+ | rodin; 1945–46 vedl československou delegaci u Mezinárodního | ||
+ | vojenského tribunálu v Norimberku. Ve spolupráci | ||
+ | s publicistou E. Cenkem napsal dokumentární knihu ''Jak jsem'' | ||
+ | ''je stíhal'' (1946). Svou misi ukončil 1954 v souvislosti s uzavřením | ||
+ | činnosti Komise Spojených národů pro vyšetřování | ||
+ | válečných zločinů. 1948–50 působil jako profesor mezinárodního | ||
+ | práva na MU v Brně (autor skript ''Příručka mezinárodního'' | ||
+ | ''práva veřejného'', 1949). Po administrativním zrušení fakulty | ||
+ | 1950 byl penzionován. Na počátku 50. let se opakovaně | ||
+ | vyslovil proti justiční zvůli politických procesů a pokusil se intervenovat | ||
+ | za některé oběti. Náhlou smrtí unikl připravenému | ||
+ | zatčení a odsouzení v procesu s funkcionáři ČSSD na podzim | ||
+ | 1954. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' ČBS, s. 130; Tomeš 1, s. 286; Velká všeobecná encyklopedie Diderot | ||
+ | 4, 2001, s. 485; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé, 2. vyd. 2005, s. 47 | ||
+ | až 48. | ||
+ | |||
+ | Josef Tomeš | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1893]] | [[Kategorie:1893]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Hranice na Moravě]] |
[[Kategorie:1954]] | [[Kategorie:1954]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] |
Verze z 12. 4. 2017, 19:59
Bohuslav EČER | |
Narození | 31.7.1893 |
---|---|
Místo narození | Hranice na Moravě |
Úmrtí | 14.3.1954 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání | 44- Právník |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69126 |
EČER, Bohuslav, * 31. 7. 1893 Hranice na Moravě, † 14. 3. 1954 Brno, právník, politik
Pocházel z rodiny železničáře. 1911 maturoval na gymnáziu v Kroměříži, 1911–15 studoval práva na univerzitě ve Vídni. Již 1910 vstoupil do sociálně demokratické strany a začal přispívat do jejích novin a časopisů na Moravě (Hlas lidu, Českoslovanská Morava). Za první světové války sloužil 1915–18 v rakousko-uherské armádě. 1920 dokončil studia práv na UK v Praze a byl promován JUDr. Od 1923 působil jako advokát v Brně. 1921 se s levicí sociálně demokratické strany podílel na založení Komunistické strany Československa. 1925 patřil k autorům a signatářům tzv. Brněnského memoranda, kritizujícího přílišnou podřízenost KSČ direktivám Komunistické internacionály. 1929 byl z KSČ jako nositel pravicové úchylky a likvidátorství vyloučen a vrátil se do ČSSD, v níž byl pak – především na komunální úrovni – politicky činný až do konce 30. let: 1924–39 byl členem brněnského městského zastupitelstva, 1935–39 druhým náměstkem starosty města, 1937 až 1938 členem ústředního výkonného výboru Československé sociálně demokratické strany dělnické. Ve 30. letech se angažoval v antifašistickém a mírovém hnutí a posléze v boji na obranu republiky. Organizoval pomoc německým a rakouským exulantům a 1936–38 se podílel na činnosti Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku, poté Společnosti přátel demokratického Španělska. 1935–38 byl předsedou brněnské odbočky Společnosti pro hospodářské a kulturní styky s novým Ruskem. V září 1938 pronesl v Anglii osm přednášek na téma „ČSR v boji proti nacismu za mír Evropy a světa“, jimiž chtěl upozornit anglickou demokratickou veřejnost na ohrožení československé demokracie ze strany sudetských Němců a hitlerovského Německa.
Po Mnichovu vystupoval E. proti autoritativním tendencím a defétismu v českém veřejném životě a důsledně hájil demokratické pozice. Patřil k protagonistům dokumentační akce, dokazující neoprávněnost německého záboru řady moravských lokalit s českou většinou; shromážděný materiál předal (spolu s Jaroslavem Císařem) koncem října 1938 britské vládě, poslancům a novinářům ve formě pamětních spisů Munich Agreement 29th/IX 1938 and Land Moravia-Silesia a The Czech Part of Silesia and the Neighbouring Parts of Moravia and the Munich Agreement. V Londýně se opakovaně setkal s E. Benešem.
Na začátku dubna 1939 uprchl s rodinou přes Jugoslávii do Francie, kde se zapojil do zahraničního odboje (redaktor časopisu Československý boj a pracovník zahraniční sekce Československého národního výboru v Paříži). V červnu 1940 se za dramatických okolností uchýlil z Paříže do neokupované jižní Francie, kde pomáhal československým uprchlíkům ve styku s francouzskými úřady a 1940–41 se podílel na činnosti československého konzulátu v Marseille. 1941–42 pobýval ve francouzském Ústavu pro studium mezinárodního práva v Nice (evakuovaném tam z Paříže). V září a říjnu 1942 odjel přes Španělsko a Portugalsko do Londýna, kde se stal poradcem exilového ministra spravedlnosti J. Stránského. Soustavně se zabýval problematikou válečných zločinů v probíhající válce a jejich poválečného postihu. 1944 byl jmenován československým delegátem v Komisi Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů, kde prosadil ideu potrestání původců druhé světové války a válečných zločinců, jež byla posléze uskutečněna norimberským tribunálem, a vymezil pojem zločin proti humanitě. 1945 se stal náčelníkem československé pátrací služby v Německu, stíhající německé válečné zločince z českých zemí. Byla mu propůjčena hodnost generála justiční služby a titul mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra. Významně se podílel na předání K. H. Franka i dalších nacistických prominentů československé spravedlnosti a na pátrání po lidických dětech, zavlečených na převýchovu do německých rodin; 1945–46 vedl československou delegaci u Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku. Ve spolupráci s publicistou E. Cenkem napsal dokumentární knihu Jak jsem je stíhal (1946). Svou misi ukončil 1954 v souvislosti s uzavřením činnosti Komise Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů. 1948–50 působil jako profesor mezinárodního práva na MU v Brně (autor skript Příručka mezinárodního práva veřejného, 1949). Po administrativním zrušení fakulty 1950 byl penzionován. Na počátku 50. let se opakovaně vyslovil proti justiční zvůli politických procesů a pokusil se intervenovat za některé oběti. Náhlou smrtí unikl připravenému zatčení a odsouzení v procesu s funkcionáři ČSSD na podzim 1954.
L: ČBS, s. 130; Tomeš 1, s. 286; Velká všeobecná encyklopedie Diderot 4, 2001, s. 485; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé, 2. vyd. 2005, s. 47 až 48.
Josef Tomeš