Biografický slovník
EBERT Anton 29.6.1835-16.6.1896: Porovnání verzí
(EBERT_Anton_29.6.1835-16.6.1896) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 29.6.1835 | | datum narození = 29.6.1835 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Kladruby u Stříbra |
| datum úmrtí = 16.6.1896 | | datum úmrtí = 16.6.1896 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''EBERT, Anton''' ''(též Antonín), * 29. 6. 1835 Kladruby u Stříbra, † 16. 6. 1896 Vídeň (Rakousko), malíř'' | ||
| + | |||
| + | Narodil se na kladrubském zámku (někdy uváděno 1845 | ||
| + | v Tachově) jako syn správce kladrubského zámku '''Karla Josefa''' | ||
| + | '''E.''' (* 28. 1. 1802 Tachov, † 1. 2. 1882 Kladruby), který | ||
| + | byl rodinným archivářem a knihovníkem knížete Windischgrätze, genealogem, lesnickým a zemědělským spisovatelem. | ||
| + | Věnoval se i hudbě, o niž se zajímal i syn '''Ludwig E.''' (* 13. 4. | ||
| + | 1834 Kladruby, † 14. 12. 1908 Einbeck u Göttingen, Německo), | ||
| + | který získal vzdělání na pražské konzervatoři u J. A. Goltermanna, | ||
| + | od 1852 působil jako violoncellista v orchestru divadla | ||
| + | v Temešváru, 1854 první hráč na violoncello v dvorní | ||
| + | kapele v Oldenburgu, 1875 odešel vyučovat do Kolína nad | ||
| + | Rýnem na konzervatoř. Stal se učitelem E. Humperdincka, | ||
| + | 1889 spoluzaložil konzervatoř v Koblenzi, kde do 1908 vyučoval | ||
| + | hru na violoncello. Další syn '''Adolf E.''' (* 26. 8. | ||
| + | 1838 Kladruby, † ?) byl odborným spisovatelem z oboru lesnictví | ||
| + | a zemědělství. | ||
| + | |||
| + | Syn Karla Josefa Anton se stal malířem. Vzdělání získal v Praze | ||
| + | na umělecké akademii, pak odešel do Vídně, kde se stal oblíbeným | ||
| + | žákem malíře F. G. Waldmüllera a posléze i jedním | ||
| + | z posledních následovníků jeho výtvarného směru. Podnikal | ||
| + | studijní cesty, nakonec se usídlil ve Vídni. Maloval oleje s náměty | ||
| + | květin, dětí, rodinného života, např. ''Matka s dětmi'', | ||
| + | ''Uzdravení babiččino'', 1872, ''U studně'', 1878. Věnoval se portrétní | ||
| + | malbě (obrazy Battyányiho, L. Kossutha, zpěvačky Minnie | ||
| + | Hauckové, 1892) i autoportrétu a vytvořil miniaturní podobizny | ||
| + | dětí císaře Franze Josefa na slonovině. Později maloval | ||
| + | motivy z okolí Vídně a krajiny. Stal se autorem větších pláten | ||
| + | ''Útok husarů'', ''Před koupelí'', ''Po koupeli'', ''Zedníci na střeše''. Ve vídeňském | ||
| + | domě umělců byl uložen jeho portrét knížete Alfreda | ||
| + | Windischgrätze, v Praze v galerii Rudolfina obrazy ''Starý kuřák'' | ||
| + | (1872) a ''U lesního pramene''. Jako žánrový malíř se nevyhýbal | ||
| + | ani intimním tématům (''Mateřské štěstí'', ''Ranní spánek'', ''Děti v lese'') | ||
| + | a knižním ilustracím, zejména knih pro děti (''Obrázková'' | ||
| + | ''kniha''). 1859 se ucházel v Praze o stipendium Klárovy nadace, | ||
| + | k žádosti doložil obrazy ''Kristus a samaritánka'' a ''Triumf víry'' | ||
| + | ''v úzkostech svědomí Ludvíka XI.'' Pro hřbitovní kostel sv. Petra | ||
| + | v Kladrubech namaloval oltářní obraz. V současné době jsou | ||
| + | jeho obrazy na aukcích celosvětově velmi ceněny. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Toman 1, s. 193; BL 1, s. 292; ÖBL 1, s. 209–210; OSN 8, s. 355; | ||
| + | MSN 2, s. 490; E. Vincenti, Wiener Kunst-Renaissance, Wien 1876, | ||
| + | s. 333n.; Thieme – Becker 10, s. 307; KSN 2, s. 594; Czeike 1, s. 118; | ||
| + | EBL, s. 119. | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1835]] | [[Kategorie:1835]] | ||
| + | [[Kategorie:Kladruby]] | ||
[[Kategorie:1896]] | [[Kategorie:1896]] | ||
| + | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
Verze z 10. 4. 2017, 18:34
| Anton EBERT | |
 | |
| Narození | 29.6.1835 |
|---|---|
| Místo narození | Kladruby u Stříbra |
| Úmrtí | 16.6.1896 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46157 |
EBERT, Anton (též Antonín), * 29. 6. 1835 Kladruby u Stříbra, † 16. 6. 1896 Vídeň (Rakousko), malíř
Narodil se na kladrubském zámku (někdy uváděno 1845 v Tachově) jako syn správce kladrubského zámku Karla Josefa E. (* 28. 1. 1802 Tachov, † 1. 2. 1882 Kladruby), který byl rodinným archivářem a knihovníkem knížete Windischgrätze, genealogem, lesnickým a zemědělským spisovatelem. Věnoval se i hudbě, o niž se zajímal i syn Ludwig E. (* 13. 4. 1834 Kladruby, † 14. 12. 1908 Einbeck u Göttingen, Německo), který získal vzdělání na pražské konzervatoři u J. A. Goltermanna, od 1852 působil jako violoncellista v orchestru divadla v Temešváru, 1854 první hráč na violoncello v dvorní kapele v Oldenburgu, 1875 odešel vyučovat do Kolína nad Rýnem na konzervatoř. Stal se učitelem E. Humperdincka, 1889 spoluzaložil konzervatoř v Koblenzi, kde do 1908 vyučoval hru na violoncello. Další syn Adolf E. (* 26. 8. 1838 Kladruby, † ?) byl odborným spisovatelem z oboru lesnictví a zemědělství.
Syn Karla Josefa Anton se stal malířem. Vzdělání získal v Praze na umělecké akademii, pak odešel do Vídně, kde se stal oblíbeným žákem malíře F. G. Waldmüllera a posléze i jedním z posledních následovníků jeho výtvarného směru. Podnikal studijní cesty, nakonec se usídlil ve Vídni. Maloval oleje s náměty květin, dětí, rodinného života, např. Matka s dětmi, Uzdravení babiččino, 1872, U studně, 1878. Věnoval se portrétní malbě (obrazy Battyányiho, L. Kossutha, zpěvačky Minnie Hauckové, 1892) i autoportrétu a vytvořil miniaturní podobizny dětí císaře Franze Josefa na slonovině. Později maloval motivy z okolí Vídně a krajiny. Stal se autorem větších pláten Útok husarů, Před koupelí, Po koupeli, Zedníci na střeše. Ve vídeňském domě umělců byl uložen jeho portrét knížete Alfreda Windischgrätze, v Praze v galerii Rudolfina obrazy Starý kuřák (1872) a U lesního pramene. Jako žánrový malíř se nevyhýbal ani intimním tématům (Mateřské štěstí, Ranní spánek, Děti v lese) a knižním ilustracím, zejména knih pro děti (Obrázková kniha). 1859 se ucházel v Praze o stipendium Klárovy nadace, k žádosti doložil obrazy Kristus a samaritánka a Triumf víry v úzkostech svědomí Ludvíka XI. Pro hřbitovní kostel sv. Petra v Kladrubech namaloval oltářní obraz. V současné době jsou jeho obrazy na aukcích celosvětově velmi ceněny.
L: Toman 1, s. 193; BL 1, s. 292; ÖBL 1, s. 209–210; OSN 8, s. 355; MSN 2, s. 490; E. Vincenti, Wiener Kunst-Renaissance, Wien 1876, s. 333n.; Thieme – Becker 10, s. 307; KSN 2, s. 594; Czeike 1, s. 118; EBL, s. 119.
Marcella Husová
