Biografický slovník
ECHTNER Vuk 14.7.1905-20.1.1994: Porovnání verzí
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 20.1.1994 | | datum úmrtí = 20.1.1994 | ||
| místo úmrtí = Domažlice | | místo úmrtí = Domažlice | ||
| − | | povolání = 61- Pedagog | + | | povolání = 61- Pedagog<br />68- Redaktor nebo žurnalista |
| − | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| + | | citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 544 | ||
}} | }} | ||
Aktuální verze z 31. 10. 2019, 13:56
| Vuk ECHTNER | |
 | |
| Narození | 14.7.1905 |
|---|---|
| Místo narození | Postřekov u Domažlic |
| Úmrtí | 20.1.1994 |
| Místo úmrtí | Domažlice |
| Povolání |
61- Pedagog 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 544 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=59043 |
ECHTNER, Vuk (vl. jm. Wolfgang), * 14. 7. 1905 Postřekov u Domažlic, † 20. 1. 1994 Domažlice, esperantista, vychovatel zrakově postižených, redaktor
Po maturitě se stal úředníkem, díky zájmu o umělý jazyk esperanto se ale již za studií seznámil s prostředím zrakově postižených. Později pracoval jako vychovatel v střední internátní škole pro mládež s vadami zraku v Praze. Mezi jeho žáky patřil např. hudební skladatel J. Ježek. Pořádal kursy esperanta a organizoval esperantské večery pro nevidomé. Byl posledním spolupracovníkem hudebního skladatele a esperantisty K. E. Macana a členem jím založeného Spolku českých nevidomých esperantistů. 1928 se stal redaktorem slepeckého časopisu v esperantu Auroro, který byl tištěn v Braillově písmu a byl distribuován také v zahraničí (vedl ho do 1975). Vypracoval a vydával písemný kurs esperanta a esperantskou gramatiku, sestavil esperantsko-český slovník, který sám opsal do Braillova písma, a do tohoto umělého jazyka překládal texty A. Jiráska, F. Šrámka, J. Zeyera; vycházely v edici Ĉeĥoslovaka Antologio. Vedl pedagogickou sekci České esperantské společnosti a 1979 byl jmenován jejím čestným členem. Zároveň pracoval v redakci slepeckého časopisu Zora. Ovládal dalších sedm jazyků. Angažoval se i v náboženském hnutí: 1926 poznal americkou esperantistku Marthu Rootovou, jejímž prostřednictvím (a možná i dříve) se seznámil s vírou Bahá’í a stal se jejím stoupencem. V 50. letech se snažil legalizovat tyto aktivity v duchovní radě, ale po pokusu o navázání kontaktu se světovým ústředím církve v izraelské Haifě byl 1958 zatčen a odsouzen na 3,5 roku nepodmíněně (propuštěn na amnestii 1960). Poté se vrátil na rodné Chodsko a věnoval se národopisu.
L: Z. Šarbach, Pilný život, in: Zora, 1985, č. 7, s. 18–20; www.bahai.cz; J. Smýkal, Tyflopedický lexikon jmenný, 1998, heslo; http://eo.wikipedia. org/wiki/Vuk_Echtner; L. Špaček, Náboženské skupiny na okraji společnosti, bakalářská práce Univerzity Pardubice, 2009, passim.
Tomáš Burda
