ECKERT Otto 4.3.1910-1.1.1995: Porovnání verzí
(ECKERT_Otto_4.10.1910-1.1.1995) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Otto ECKERT | | jméno = Otto ECKERT | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 4. | + | | datum narození = 4.3.1910 |
− | | místo narození = Kralovice | + | | místo narození = Kralovice u Plzně |
| datum úmrtí = 1.1.1995 | | datum úmrtí = 1.1.1995 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''ECKERT, Otto,''' ''* 4. 3. 1910 Kralovice u Plzně, † 1. 1. 1995 Praha, keramik, sochař'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v rodině berního úředníka a modistky. 1924–26 | ||
+ | studoval na hořické sochařské a kamenické škole, 1926–33 | ||
+ | pražskou Uměleckoprůmyslovou školu u K. Štipla. Už za studií | ||
+ | začal tvořit keramické plastiky v opožděné odezvě sociálního | ||
+ | umění 20. let (''Horník'', ''Žebrák'', ''Milenci'', ''Rybář''). Vynikají | ||
+ | novoklasickou tvarovou idealizací a hladkým povrchem. Zajímal | ||
+ | se rovněž o barevnou zvířecí plastiku (''Kočky'', ''Pardál''). | ||
+ | I v návrzích plaket a odznaků se projevil jako dekoratér, který | ||
+ | sledoval vztah barvy, dekoru a prostoru. 1929 absolvoval stipendijní | ||
+ | pobyt Svazu československého díla v keramické továrně | ||
+ | v Bechyni a 1933–34 v továrně Epiag v Březové, trvale | ||
+ | se zaměřil na keramiku. 1934–39 pracoval jako návrhář | ||
+ | v Ťoupalově keramické továrně v Praze-Břevnově, kde zahájil | ||
+ | výzkum možností keramického dekoru a glazur v závislosti na | ||
+ | tvarovém vyjádření objektu a jeho funkci. Od 1937 byl členem | ||
+ | Svazu československého díla, 1939–40 spoluvlastníkem | ||
+ | sdružení Pražská kamenina, které zaniklo po zatčení E. partnera | ||
+ | J. Škorpila nacisty. Užitné vlastnosti předmětů denní potřeby | ||
+ | náročně spojoval s vlastnostmi estetickými, např. v řadách | ||
+ | váz a mis, jež vyráběl 1940–46 ve vlastní keramické dílně | ||
+ | v Kralovicích. Externě byl výtvarníkem Moserovy porcelánky | ||
+ | v Karlových Varech, založil výrobu hraček ve Zlíně, jako asistent | ||
+ | se podílel na výuce v keramické škole v Bechyni a v ateliéru | ||
+ | K. Štipla. Pro E. keramické objekty byla příznačná tvarová | ||
+ | jednoduchost, elegance, rafinovanost dekoru, nezvyklá | ||
+ | barevnost a kvalita různých typů glazur i ohled na účel nádob. | ||
+ | Inspiroval se lidovými keramiky, estetikou Artělu, rondokubismem | ||
+ | P. Janáka, funkcionalismem a požadavky Družstevní | ||
+ | práce. V složitých, náročně provedených strukturách stylizoval | ||
+ | chvění stébel, větví, listů, peří, chmýří, jehličí. Z novotvarů, | ||
+ | dosud v keramice nebývalých, rozvedl série rozmanitých barevných | ||
+ | variant. Zařadil se do lyrického proudu českého umění. | ||
+ | Po 1945 se podílel na organizaci keramické výroby jako | ||
+ | předseda výtvarné rady Karlovarského porcelánu a spoluzakladatel uměleckořemeslných ústředen, do keramické výroby | ||
+ | v ČSR prosazoval umělecká kritéria. Jeho tvorba získala ohlas | ||
+ | i v zahraničí. V 50. letech hledal vhodné tvary a dekory pro | ||
+ | maso''vou výrobu, po úspěchu monumentální plastiky ''Keramický'' | ||
+ | ''vlys pro Světovou výstavu v Bruselu (1958) se plně soustředil | ||
+ | na individuální umění. Spojil keramiku a sochařství | ||
+ | v novátorském typu keramické sochy s mělkým reliéfem či výdutí | ||
+ | symbolického námětu a stále abstrahovanějšího tvaru. | ||
+ | K dalšímu vrcholu jako keramik dospěl v 70. letech, kdy mistrovsky využil krystalických glazur, jež objevil, na vázách monumentálního | ||
+ | rozměru. Tyto vázy pak převáděl v abstraktní | ||
+ | keramické objekty, např. koule. Kromě toho tvořil pro vybavení | ||
+ | interiérů i originální štíhlé vertikální vázy na jednu květinu, | ||
+ | bachraté horizontální vázy na plovoucí květiny či závěsné | ||
+ | mísy a talíře různých velikostí a barevnosti. Zvláštní postavení | ||
+ | náleželo jednak objektům bez glazury, určeným většinou do | ||
+ | zahrad a parků, jednak designu keramického nádobí. Do konce | ||
+ | života zdokonaloval zejména tvarosloví váz, soklu a nohy. | ||
+ | Významná byla E. činnost pedagogická, 1946–90 byl profesorem, | ||
+ | 1960–66 rektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové | ||
+ | v Praze. Od 1956 byl členem a 1967–87 viceprezidentem | ||
+ | Mezinárodní keramické akademie v Ženevě. Patřil k nejvýznamnějším | ||
+ | českým keramikům. V keramické výrobě pokračuje | ||
+ | v Kralovicích jeho syn Jan E. (* 1949). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Spurný, O. E., 1961; D. Šindelář, O. E., 1979; D. Tučná, O. E. | ||
+ | keramické dílo, 1980; Toman 1, s. 194; Tomeš 1, s. 285; EČVU, s. 103; | ||
+ | NEČVU 1, s. 157–158; SČSVU 2, s. 178–179. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
[[Kategorie:88- Umělecký řemeslník]] | [[Kategorie:88- Umělecký řemeslník]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1910]] | [[Kategorie:1910]] | ||
[[Kategorie:Kralovice]] | [[Kategorie:Kralovice]] | ||
[[Kategorie:1995]] | [[Kategorie:1995]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 12. 4. 2017, 20:18
Otto ECKERT | |
Narození | 4.3.1910 |
---|---|
Místo narození | Kralovice u Plzně |
Úmrtí | 1.1.1995 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
75- Sochař nebo medailér 88- Umělecký řemeslník |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46169 |
ECKERT, Otto, * 4. 3. 1910 Kralovice u Plzně, † 1. 1. 1995 Praha, keramik, sochař
Narodil se v rodině berního úředníka a modistky. 1924–26 studoval na hořické sochařské a kamenické škole, 1926–33 pražskou Uměleckoprůmyslovou školu u K. Štipla. Už za studií začal tvořit keramické plastiky v opožděné odezvě sociálního umění 20. let (Horník, Žebrák, Milenci, Rybář). Vynikají novoklasickou tvarovou idealizací a hladkým povrchem. Zajímal se rovněž o barevnou zvířecí plastiku (Kočky, Pardál). I v návrzích plaket a odznaků se projevil jako dekoratér, který sledoval vztah barvy, dekoru a prostoru. 1929 absolvoval stipendijní pobyt Svazu československého díla v keramické továrně v Bechyni a 1933–34 v továrně Epiag v Březové, trvale se zaměřil na keramiku. 1934–39 pracoval jako návrhář v Ťoupalově keramické továrně v Praze-Břevnově, kde zahájil výzkum možností keramického dekoru a glazur v závislosti na tvarovém vyjádření objektu a jeho funkci. Od 1937 byl členem Svazu československého díla, 1939–40 spoluvlastníkem sdružení Pražská kamenina, které zaniklo po zatčení E. partnera J. Škorpila nacisty. Užitné vlastnosti předmětů denní potřeby náročně spojoval s vlastnostmi estetickými, např. v řadách váz a mis, jež vyráběl 1940–46 ve vlastní keramické dílně v Kralovicích. Externě byl výtvarníkem Moserovy porcelánky v Karlových Varech, založil výrobu hraček ve Zlíně, jako asistent se podílel na výuce v keramické škole v Bechyni a v ateliéru K. Štipla. Pro E. keramické objekty byla příznačná tvarová jednoduchost, elegance, rafinovanost dekoru, nezvyklá barevnost a kvalita různých typů glazur i ohled na účel nádob. Inspiroval se lidovými keramiky, estetikou Artělu, rondokubismem P. Janáka, funkcionalismem a požadavky Družstevní práce. V složitých, náročně provedených strukturách stylizoval chvění stébel, větví, listů, peří, chmýří, jehličí. Z novotvarů, dosud v keramice nebývalých, rozvedl série rozmanitých barevných variant. Zařadil se do lyrického proudu českého umění. Po 1945 se podílel na organizaci keramické výroby jako předseda výtvarné rady Karlovarského porcelánu a spoluzakladatel uměleckořemeslných ústředen, do keramické výroby v ČSR prosazoval umělecká kritéria. Jeho tvorba získala ohlas i v zahraničí. V 50. letech hledal vhodné tvary a dekory pro masovou výrobu, po úspěchu monumentální plastiky Keramický vlys pro Světovou výstavu v Bruselu (1958) se plně soustředil na individuální umění. Spojil keramiku a sochařství v novátorském typu keramické sochy s mělkým reliéfem či výdutí symbolického námětu a stále abstrahovanějšího tvaru. K dalšímu vrcholu jako keramik dospěl v 70. letech, kdy mistrovsky využil krystalických glazur, jež objevil, na vázách monumentálního rozměru. Tyto vázy pak převáděl v abstraktní keramické objekty, např. koule. Kromě toho tvořil pro vybavení interiérů i originální štíhlé vertikální vázy na jednu květinu, bachraté horizontální vázy na plovoucí květiny či závěsné mísy a talíře různých velikostí a barevnosti. Zvláštní postavení náleželo jednak objektům bez glazury, určeným většinou do zahrad a parků, jednak designu keramického nádobí. Do konce života zdokonaloval zejména tvarosloví váz, soklu a nohy. Významná byla E. činnost pedagogická, 1946–90 byl profesorem, 1960–66 rektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Od 1956 byl členem a 1967–87 viceprezidentem Mezinárodní keramické akademie v Ženevě. Patřil k nejvýznamnějším českým keramikům. V keramické výrobě pokračuje v Kralovicích jeho syn Jan E. (* 1949).
L: J. Spurný, O. E., 1961; D. Šindelář, O. E., 1979; D. Tučná, O. E. keramické dílo, 1980; Toman 1, s. 194; Tomeš 1, s. 285; EČVU, s. 103; NEČVU 1, s. 157–158; SČSVU 2, s. 178–179.
Martin Kučera