Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ECKHART z Hochheimu Johannes ?1260-?30.4.1328

{{Infobox - osoba
| jméno = Johannes ECKHART z Hochheimu
| obrázek = No male portrait.png
| velikost obrázku = 
| popisek obrázku = 
| rodné jméno = 
| datum narození = kolem 1260
| místo narození =  
| datum úmrtí = před 30. 4. 1328
| místo úmrtí = Avignon (Francie)
| příčina úmrtí = 
| místo odpočinku = 
| bydliště = 
| národnost = 
| jiná jména = 
| viz = 
| znám jako = 
| vzdělání = 
| alma mater = 
| zaměstnavatel = 
| povolání = 56- Filozof<br />49- Náboženský nebo církevní činitel<br />
| titul = 
| ocenění = 
| výška = 
| váha = 
| období = 
| předchůdce = 
| následovník = 
| politická strana =
| vyznání = 
| manžel = 
| partner = 
| děti = 
| rodiče = 
| příbuzní = 
| poznámky = 
| web = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 518
}}

'''ECKHART z Hochheimu, Johannes''' ''(též Mistr ECKHART), * kolem 1260, † před 30. 4. 1328 Avignon (Francie), teolog, filozof''

Narodil se pravděpodobně v Durynsku, snad na hradě Waldenfelsu u Tambachu. Do konventu dominikánského řádu v Erfurtu
vstoupil v 70. letech. Studoval na řádových školách, snad
v Kolíně nad Rýnem, pak i na artistické fakultě pařížské univerzity,
kde byl 1293/94 uváděn jako sententiarius. Krátce poté
se stal převorem erfurtského dominikánského konventu a vikářem Durynska. Na počátku 14. století se vrátil na univerzitu
ke studiu teologie, 1302 získal magisterský titul. 1303 byl zvolen
provinciálem saské provincie dominikánského řádu. Ve
funkci vystoupil se dvěma kázáními na provinciální kapitule.

1307 se stal generálním vikářem české dominikánské provincie.
1310 byl zvolen generálním provinciálem Německa, ale
nebyl potvrzen a musel se vrátit na univerzitu do Paříže. Od
1313 působil ve Štrasburku jako vikář generálního provinciála
řádu a dohlížel nad ženskými konventy. 1323 odešel jako vyučující
do řádového studia v Kolíně nad Rýnem. Z té doby se
dochovala jeho kázání v němčině, často v přepisech posluchačů.
Výklady E. se blížily názorům reformních hnutí doby (bekyní,
mystiků). 1325/26 došlo k jeho prvnímu vyšetřování papežským
vizitátorem. 1326 byl E. pohnán před arcibiskupský
soud v Kolíně nad Rýnem, proti němuž se 24. 1. 1327 odvolal
k papeži. Ještě 13. 2. hájil své názory na shromáždění v kolínském
dominikánském konventu, krátce poté odešel ke kurii
do Avignonu, aby se z nařčení očistil. Tam bylo jeho dílo podrobeno
studiu kolegia teologů, kteří nakonec označili 28 E.
tezí za mylné. V bule ''In agro dominico'' z 27. 3. 1329 vyhlásil
papež Jan XXII. z 28 E. tezí 17 za kacířské a zbylé za podezřelé.
Ústředním pojmem E. myšlení je nerozdílná jednota Boha
a člověka, jejímuž naplnění brání zaujetí člověka jeho žádostmi
a cíli, včetně ušlechtilých. E. říká: „Modlím se k Bohu, aby
mě od Boha osvobodil.“ Do této jednoty patří i protiklady
(negace negace). Na E. dílo navázala řada reformních kazatelů
a teologů (Jan Tauler, Tomáš Kempenský, Heinrich Suso,
hnutí Devotio moderna), později zejména Martin Luther.
V moderní době z něho čerpala hegelovská dialektika, němečtí
nacionalisté a frankfurtská škola (Erich Fromm), jeho dílem
se ale zabývali i někteří čeští filozofové.

'''D:''' souborné vydání in: Meister E. Die deutschen und lateinischen Werke,
J. Quint – J. Koch (ed.), Stuttgart 1936.

'''L:''' H. Bornkamm, E. und Luther, Stuttgart 1936; K. Ruh, Meister E.,
Theologe, Prediger, Mystiker, München 1985; W. Trusen, Der Prozess gegen
Meister E., Paderborn 1988; E. Fromm, Mít nebo být, 1992 rejstřík;
C. O’Regan, The Heterodox Hegel, Albany 1994; G. Wehr, Mistr E.,
1999; Mistr E. a středověká mystika, J. Sokol (ed.), 2004; A. Molinaro –
J. Bradáč, Mistr E. Slovo věčnosti, 2011.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/250225 Bibliografie dějin Českých zemí]

Eva Doleželová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:56- Filozof]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:1260]]
[[Kategorie:1328]]
[[Kategorie:Avignon]]