EDGAR Emil 5.9.1884-30.1.1963: Porovnání verzí
(EDGAR_Emil_5.9.1884-30.1.1963) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.9.1884 | | datum narození = 5.9.1884 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 30.1.1963 | | datum úmrtí = 30.1.1963 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 74- Architekt | | povolání = 74- Architekt | ||
68- Redaktor nebo žurnalista | 68- Redaktor nebo žurnalista | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''EDGAR, Emil''' ''(vl. jm. Kratochvíl, Emilian), * 5. 9. 1884 Praha, † 30. 1. 1963 Praha, výtvarný publicista, architekt'' | ||
+ | |||
+ | Vystudoval reálné gymnázium a architekturu na české technice | ||
+ | v Praze. Byl žákem J. Kouly. Od mládí se účastnil jak práce | ||
+ | veřejné, zejména památkářské (člen Klubu za starou Prahu), | ||
+ | tak výtvarné (člen Artělu) a konfesionální jako aktivista evangelické | ||
+ | církve. Vyrůstal pod vlivem modernismu J. Kotěry a jeho | ||
+ | druhů a specializoval se na užitnou funkci architektury, | ||
+ | kterou nalézal nejkoncentrovaněji vyjádřenou v hřbitovní architektuře. | ||
+ | Jako propagátor pohřbů žehem se zaměřil na projektování | ||
+ | kolumbárií a popelnicových hájů, např. v Mladé Boleslavi, | ||
+ | Mnichově Hradišti, Lounech, Kroměříži, Lomnici nad | ||
+ | Popelkou, Protivíně, na Vinohradských hřbitovech aj. Ve | ||
+ | 30. letech redigoval časopisy ''Kámen'' a ''Stavitelské listy''. Před | ||
+ | první světovou válkou přispíval do ''Revue moravskoslezské'' pravidelnými | ||
+ | referáty, inspirovanými německou výtvarnou publicistikou. | ||
+ | Usiloval o výtvarnou osvětu lidových vrstev a systematicky | ||
+ | popularizoval teorii architektury a životního slohu. | ||
+ | Zabýval se moderním životním stylem i obecnějšími otázkami | ||
+ | estetickými či historickými. Zvláštní pozornost věnoval otázkám | ||
+ | církevního stavitelství, školské architektuře a výstavnictví. | ||
+ | K různým aspektům výtvarné všednodennosti napsal deset | ||
+ | svazečků do ediční řady nakladatelství B. Kočího Vkus a nevkus, | ||
+ | kterou 1923–27 řídil (''Jak se šatíme'', ''Jak se dívat na nábytek'', | ||
+ | ''Šperk'', ''Dary'', ''Malý byt'', ''Vymalování bytu'', ''Nábytek'', ''Hřbitov'', | ||
+ | ''Náčiní'', ''Počátky praktické estetiky''). V polovině 20. let | ||
+ | redigoval edici Slovenská knihovna v nakladatelství A. Dyka. | ||
+ | V národně demokratické straně se zaměřoval na živnostenské | ||
+ | poměry. Vrcholem E. díla se stala monografie ''Obrana české'' | ||
+ | ''vzdělanosti stavebně umělecké'' (1939), v níž po vzniku protektorátu | ||
+ | odvážně hájil původnost české architektury před německými | ||
+ | útoky. Poslední příspěvky památkářského rázu publikoval | ||
+ | počátkem 50. let ve ''Slezském sborníku''. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Zwei Kirchen und die Architektur, Wien 1909; Protestantismus a architektura, | ||
+ | 1912; Moderní byt, 1913 (2. rozšíř. vyd. 1922); Habánská keramika, | ||
+ | 1918; Školy, 1919; Dopisy Josefa Manesa hr. Bedřichu Silva-Tarouccovi, 1920; Dnešní vývoj řemesla, 1920; Malíř pokojů, 1921; Zodpovědnost | ||
+ | umělecké výchovy, 1920; Život a umění. Soudobá architektura, | ||
+ | 1921; Výstavnictví živnostenské a průmyslové, 1921; Stavba zařízení škol, | ||
+ | 1922; Kolumbária a popelnicové háje, 1923; K naší výchově estetické, | ||
+ | 1926; Stavebně umělecké předpoklady protestantských církví, 1947. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSND 2/1, s. 344; MSN 2, s. 496; Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský | ||
+ | (ed.), 1936, s. 266; J. Kunc, Kdy zemřeli…? 1963–1966, 1966, s. 16; | ||
+ | NEČVUD, s. 189 (se soupisem díla); Jiří Froněk (ed.), Artěl. Umění pro | ||
+ | všední den 1908–1935, 2009, rejstřík. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' LA PNP Praha, část osobní pozůstalosti. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1884]] | [[Kategorie:1884]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1963]] | [[Kategorie:1963]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 17. 4. 2017, 19:41
Emil EDGAR | |
Narození | 5.9.1884 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 30.1.1963 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
74- Architekt 68- Redaktor nebo žurnalista |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46175 |
EDGAR, Emil (vl. jm. Kratochvíl, Emilian), * 5. 9. 1884 Praha, † 30. 1. 1963 Praha, výtvarný publicista, architekt
Vystudoval reálné gymnázium a architekturu na české technice v Praze. Byl žákem J. Kouly. Od mládí se účastnil jak práce veřejné, zejména památkářské (člen Klubu za starou Prahu), tak výtvarné (člen Artělu) a konfesionální jako aktivista evangelické církve. Vyrůstal pod vlivem modernismu J. Kotěry a jeho druhů a specializoval se na užitnou funkci architektury, kterou nalézal nejkoncentrovaněji vyjádřenou v hřbitovní architektuře. Jako propagátor pohřbů žehem se zaměřil na projektování kolumbárií a popelnicových hájů, např. v Mladé Boleslavi, Mnichově Hradišti, Lounech, Kroměříži, Lomnici nad Popelkou, Protivíně, na Vinohradských hřbitovech aj. Ve 30. letech redigoval časopisy Kámen a Stavitelské listy. Před první světovou válkou přispíval do Revue moravskoslezské pravidelnými referáty, inspirovanými německou výtvarnou publicistikou. Usiloval o výtvarnou osvětu lidových vrstev a systematicky popularizoval teorii architektury a životního slohu. Zabýval se moderním životním stylem i obecnějšími otázkami estetickými či historickými. Zvláštní pozornost věnoval otázkám církevního stavitelství, školské architektuře a výstavnictví. K různým aspektům výtvarné všednodennosti napsal deset svazečků do ediční řady nakladatelství B. Kočího Vkus a nevkus, kterou 1923–27 řídil (Jak se šatíme, Jak se dívat na nábytek, Šperk, Dary, Malý byt, Vymalování bytu, Nábytek, Hřbitov, Náčiní, Počátky praktické estetiky). V polovině 20. let redigoval edici Slovenská knihovna v nakladatelství A. Dyka. V národně demokratické straně se zaměřoval na živnostenské poměry. Vrcholem E. díla se stala monografie Obrana české vzdělanosti stavebně umělecké (1939), v níž po vzniku protektorátu odvážně hájil původnost české architektury před německými útoky. Poslední příspěvky památkářského rázu publikoval počátkem 50. let ve Slezském sborníku.
D: Zwei Kirchen und die Architektur, Wien 1909; Protestantismus a architektura, 1912; Moderní byt, 1913 (2. rozšíř. vyd. 1922); Habánská keramika, 1918; Školy, 1919; Dopisy Josefa Manesa hr. Bedřichu Silva-Tarouccovi, 1920; Dnešní vývoj řemesla, 1920; Malíř pokojů, 1921; Zodpovědnost umělecké výchovy, 1920; Život a umění. Soudobá architektura, 1921; Výstavnictví živnostenské a průmyslové, 1921; Stavba zařízení škol, 1922; Kolumbária a popelnicové háje, 1923; K naší výchově estetické, 1926; Stavebně umělecké předpoklady protestantských církví, 1947.
L: OSND 2/1, s. 344; MSN 2, s. 496; Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 266; J. Kunc, Kdy zemřeli…? 1963–1966, 1966, s. 16; NEČVUD, s. 189 (se soupisem díla); Jiří Froněk (ed.), Artěl. Umění pro všední den 1908–1935, 2009, rejstřík.
P: LA PNP Praha, část osobní pozůstalosti.
Martin Kučera