EDGAR Emil 5.9.1884-30.1.1963: Porovnání verzí

Z Personal
(EDGAR_Emil_5.9.1884-30.1.1963)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 5.9.1884
 
| datum narození = 5.9.1884
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 30.1.1963
 
| datum úmrtí = 30.1.1963
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 74- Architekt
 
| povolání = 74- Architekt
 
68- Redaktor nebo žurnalista
 
68- Redaktor nebo žurnalista
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Emil EDGAR
+
}}
 +
 
 +
'''EDGAR, Emil''' ''(vl. jm. Kratochvíl, Emilian), * 5. 9. 1884 Praha, † 30. 1. 1963 Praha, výtvarný publicista, architekt''
 +
 
 +
Vystudoval reálné gymnázium a architekturu na české technice
 +
v Praze. Byl žákem J. Kouly. Od mládí se účastnil jak práce
 +
veřejné, zejména památkářské (člen Klubu za starou Prahu),
 +
tak výtvarné (člen Artělu) a konfesionální jako aktivista evangelické
 +
církve. Vyrůstal pod vlivem modernismu J. Kotěry a jeho
 +
druhů a specializoval se na užitnou funkci architektury,
 +
kterou nalézal nejkoncentrovaněji vyjádřenou v hřbitovní architektuře.
 +
Jako propagátor pohřbů žehem se zaměřil na projektování
 +
kolumbárií a popelnicových hájů, např. v Mladé Boleslavi,
 +
Mnichově Hradišti, Lounech, Kroměříži, Lomnici nad
 +
Popelkou, Protivíně, na Vinohradských hřbitovech aj. Ve
 +
30. letech redigoval časopisy ''Kámen'' a ''Stavitelské listy''. Před
 +
první světovou válkou přispíval do ''Revue moravskoslezské'' pravidelnými
 +
referáty, inspirovanými německou výtvarnou publicistikou.
 +
Usiloval o výtvarnou osvětu lidových vrstev a systematicky
 +
popularizoval teorii architektury a životního slohu.
 +
Zabýval se moderním životním stylem i obecnějšími otázkami
 +
estetickými či historickými. Zvláštní pozornost věnoval otázkám
 +
církevního stavitelství, školské architektuře a výstavnictví.
 +
K různým aspektům výtvarné všednodennosti napsal deset
 +
svazečků do ediční řady nakladatelství B. Kočího Vkus a nevkus,
 +
kterou 1923–27 řídil (''Jak se šatíme'', ''Jak se dívat na nábytek'',
 +
''Šperk'', ''Dary'', ''Malý byt'', ''Vymalování bytu'', ''Nábytek'', ''Hřbitov'',
 +
''Náčiní'', ''Počátky praktické estetiky''). V polovině 20. let
 +
redigoval edici Slovenská knihovna v nakladatelství A. Dyka.
 +
V národně demokratické straně se zaměřoval na živnostenské
 +
poměry. Vrcholem E. díla se stala monografie ''Obrana české''
 +
''vzdělanosti stavebně umělecké'' (1939), v níž po vzniku protektorátu
 +
odvážně hájil původnost české architektury před německými
 +
útoky. Poslední příspěvky památkářského rázu publikoval
 +
počátkem 50. let ve ''Slezském sborníku''.
 +
 
 +
'''D:''' Zwei Kirchen und die Architektur, Wien 1909; Protestantismus a architektura,
 +
1912; Moderní byt, 1913 (2. rozšíř. vyd. 1922); Habánská keramika,
 +
1918; Školy, 1919; Dopisy Josefa Manesa hr. Bedřichu Silva-Tarouccovi, 1920; Dnešní vývoj řemesla, 1920; Malíř pokojů, 1921; Zodpovědnost
 +
umělecké výchovy, 1920; Život a umění. Soudobá architektura,
 +
1921; Výstavnictví živnostenské a průmyslové, 1921; Stavba zařízení škol,
 +
1922; Kolumbária a popelnicové háje, 1923; K naší výchově estetické,
 +
1926; Stavebně umělecké předpoklady protestantských církví, 1947.
 +
 
 +
'''L:''' OSND 2/1, s. 344; MSN 2, s. 496; Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský
 +
(ed.), 1936, s. 266; J. Kunc, Kdy zemřeli…? 1963–1966, 1966, s. 16;
 +
NEČVUD, s. 189 (se soupisem díla); Jiří Froněk (ed.), Artěl. Umění pro
 +
všední den 1908–1935, 2009, rejstřík.
 +
 
 +
'''P:''' LA PNP Praha, část osobní pozůstalosti.
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
 
 
[[Kategorie:1884]]
 
[[Kategorie:1884]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1963]]
 
[[Kategorie:1963]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 17. 4. 2017, 19:41

Emil EDGAR
Narození 5.9.1884
Místo narození Praha
Úmrtí 30.1.1963
Místo úmrtí Praha
Povolání

74- Architekt

68- Redaktor nebo žurnalista
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46175

EDGAR, Emil (vl. jm. Kratochvíl, Emilian), * 5. 9. 1884 Praha, † 30. 1. 1963 Praha, výtvarný publicista, architekt

Vystudoval reálné gymnázium a architekturu na české technice v Praze. Byl žákem J. Kouly. Od mládí se účastnil jak práce veřejné, zejména památkářské (člen Klubu za starou Prahu), tak výtvarné (člen Artělu) a konfesionální jako aktivista evangelické církve. Vyrůstal pod vlivem modernismu J. Kotěry a jeho druhů a specializoval se na užitnou funkci architektury, kterou nalézal nejkoncentrovaněji vyjádřenou v hřbitovní architektuře. Jako propagátor pohřbů žehem se zaměřil na projektování kolumbárií a popelnicových hájů, např. v Mladé Boleslavi, Mnichově Hradišti, Lounech, Kroměříži, Lomnici nad Popelkou, Protivíně, na Vinohradských hřbitovech aj. Ve 30. letech redigoval časopisy Kámen a Stavitelské listy. Před první světovou válkou přispíval do Revue moravskoslezské pravidelnými referáty, inspirovanými německou výtvarnou publicistikou. Usiloval o výtvarnou osvětu lidových vrstev a systematicky popularizoval teorii architektury a životního slohu. Zabýval se moderním životním stylem i obecnějšími otázkami estetickými či historickými. Zvláštní pozornost věnoval otázkám církevního stavitelství, školské architektuře a výstavnictví. K různým aspektům výtvarné všednodennosti napsal deset svazečků do ediční řady nakladatelství B. Kočího Vkus a nevkus, kterou 1923–27 řídil (Jak se šatíme, Jak se dívat na nábytek, Šperk, Dary, Malý byt, Vymalování bytu, Nábytek, Hřbitov, Náčiní, Počátky praktické estetiky). V polovině 20. let redigoval edici Slovenská knihovna v nakladatelství A. Dyka. V národně demokratické straně se zaměřoval na živnostenské poměry. Vrcholem E. díla se stala monografie Obrana české vzdělanosti stavebně umělecké (1939), v níž po vzniku protektorátu odvážně hájil původnost české architektury před německými útoky. Poslední příspěvky památkářského rázu publikoval počátkem 50. let ve Slezském sborníku.

D: Zwei Kirchen und die Architektur, Wien 1909; Protestantismus a architektura, 1912; Moderní byt, 1913 (2. rozšíř. vyd. 1922); Habánská keramika, 1918; Školy, 1919; Dopisy Josefa Manesa hr. Bedřichu Silva-Tarouccovi, 1920; Dnešní vývoj řemesla, 1920; Malíř pokojů, 1921; Zodpovědnost umělecké výchovy, 1920; Život a umění. Soudobá architektura, 1921; Výstavnictví živnostenské a průmyslové, 1921; Stavba zařízení škol, 1922; Kolumbária a popelnicové háje, 1923; K naší výchově estetické, 1926; Stavebně umělecké předpoklady protestantských církví, 1947.

L: OSND 2/1, s. 344; MSN 2, s. 496; Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 266; J. Kunc, Kdy zemřeli…? 1963–1966, 1966, s. 16; NEČVUD, s. 189 (se soupisem díla); Jiří Froněk (ed.), Artěl. Umění pro všední den 1908–1935, 2009, rejstřík.

P: LA PNP Praha, část osobní pozůstalosti.

Martin Kučera