Biografický slovník
EDGAR Emil 5.9.1884-30.1.1963
| Emil EDGAR | |
 | |
| Narození | 5.9.1884 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 30.1.1963 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
74- Architekt 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 523-524 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46175 |
EDGAR, Emil (vl. jm. Kratochvíl, Emilian), * 5. 9. 1884 Praha, † 30. 1. 1963 Praha, výtvarný publicista, architekt
Vystudoval reálné gymnázium a architekturu na české technice v Praze. Byl žákem J. Kouly. Od mládí se účastnil jak práce veřejné, zejména památkářské (člen Klubu za starou Prahu), tak výtvarné (člen Artělu) a konfesionální jako aktivista evangelické církve. Vyrůstal pod vlivem modernismu J. Kotěry a jeho druhů a specializoval se na užitnou funkci architektury, kterou nalézal nejkoncentrovaněji vyjádřenou v hřbitovní architektuře. Jako propagátor pohřbů žehem se zaměřil na projektování kolumbárií a popelnicových hájů, např. v Mladé Boleslavi, Mnichově Hradišti, Lounech, Kroměříži, Lomnici nad Popelkou, Protivíně, na Vinohradských hřbitovech aj. Ve 30. letech redigoval časopisy Kámen a Stavitelské listy. Před první světovou válkou přispíval do Revue moravskoslezské pravidelnými referáty, inspirovanými německou výtvarnou publicistikou. Usiloval o výtvarnou osvětu lidových vrstev a systematicky popularizoval teorii architektury a životního slohu. Zabýval se moderním životním stylem i obecnějšími otázkami estetickými či historickými. Zvláštní pozornost věnoval otázkám církevního stavitelství, školské architektuře a výstavnictví. K různým aspektům výtvarné všednodennosti napsal deset svazečků do ediční řady nakladatelství B. Kočího Vkus a nevkus, kterou 1923–27 řídil (Jak se šatíme, Jak se dívat na nábytek, Šperk, Dary, Malý byt, Vymalování bytu, Nábytek, Hřbitov, Náčiní, Počátky praktické estetiky). V polovině 20. let redigoval edici Slovenská knihovna v nakladatelství A. Dyka. V národně demokratické straně se zaměřoval na živnostenské poměry. Vrcholem E. díla se stala monografie Obrana české vzdělanosti stavebně umělecké (1939), v níž po vzniku protektorátu odvážně hájil původnost české architektury před německými útoky. Poslední příspěvky památkářského rázu publikoval počátkem 50. let ve Slezském sborníku.
D: Zwei Kirchen und die Architektur, Wien 1909; Protestantismus a architektura, 1912; Moderní byt, 1913 (2. rozšíř. vyd. 1922); Habánská keramika, 1918; Školy, 1919; Dopisy Josefa Manesa hr. Bedřichu Silva-Tarouccovi, 1920; Dnešní vývoj řemesla, 1920; Malíř pokojů, 1921; Zodpovědnost umělecké výchovy, 1920; Život a umění. Soudobá architektura, 1921; Výstavnictví živnostenské a průmyslové, 1921; Stavba zařízení škol, 1922; Kolumbária a popelnicové háje, 1923; K naší výchově estetické, 1926; Stavebně umělecké předpoklady protestantských církví, 1947.
L: OSND 2/1, s. 344; MSN 2, s. 496; Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 266; J. Kunc, Kdy zemřeli…? 1963–1966, 1966, s. 16; NEČVUD, s. 189 (se soupisem díla); Jiří Froněk (ed.), Artěl. Umění pro všední den 1908–1935, 2009, rejstřík.
P: LA PNP Praha, část osobní pozůstalosti.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
