EFFENBERGER Vratislav 22.4.1923-10.8.1986: Porovnání verzí

Z Personal
(EFFENBERGER_Vratislav_22.4.1923-10.8.1986)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Vratislav EFFENBERGER
 
| jméno = Vratislav EFFENBERGER
−
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Effenberger Vratislav portret.jpg
 
| datum narození = 22.4.1923
 
| datum narození = 22.4.1923
 
| místo narození = Nymburk
 
| místo narození = Nymburk
 
| datum úmrtí = 10.8.1986
 
| datum úmrtí = 10.8.1986
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
−
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />48- Politický publicista
−
48- Politický publicista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Vratislav EFFENBERGER
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 525-526
 +
}}
 +
 
 +
'''EFFENBERGER, Vratislav,''' ''* 22. 4. 1923 Nymburk, † 10. 8. 1986 Praha, teoretik umění, výtvarník, spisovatel, překladatel''
 +
 
 +
Otec byl stavebním inženýrem, jehož firma v krizi 1931 zkrachovala,
 +
a rodina se 1932 přestěhovala do Prahy. E. byl vyloučen
 +
z gymnázia, studoval poté chemii na střední průmyslové
 +
škole, 1944 maturoval. Do 1946 pracoval jako laborant
 +
na výrobě reklamních šotů v Baalfilmu, 1946–54 byl odborným
 +
pracovníkem Československého filmového ústavu. Od
 +
1945 při zaměstnání studoval Vysokou školu chemicko-technologického
 +
inženýrství, kterou neukončil, a současně dějiny
 +
umění a estetiku na Filozofické fakultě UK v Praze (absolvoval
 +
1948 u J. Mukařovského). 1954–66 mohl z politických důvodů
 +
pracovat jen jako dělník v podniku na podzemní zplynování
 +
uhlí v Březnu u Chomutova. 1966 se stal externistou
 +
Československého filmového ústavu, Výzkumného ústavu filmové
 +
techniky a Divadelního ústavu, 1968–70 vědeckým pracovníkem
 +
Filozofického ústavu ČSAV (1969 CSc.). 1971–75
 +
byl překladatelem Pražské informační služby, 1975–77 nočním
 +
hlídačem, po podpisu Charty 77 v invalidním důchodu.
 +
Jeho syn Jakub (* 1964) je výtvarník a básník.
 +
 
 +
Pro E. vývoj mělo zásadní význam setkání s V. Nezvalem
 +
(1943) a záhy nato s K. Teigem, do jehož okruhu se zařadil.
 +
Po Teigově smrti se stal vůdčí osobností skupiny pražských
 +
surrealistů, z níž pod jeho vedením vznikla Surrealistická skupina
 +
v ČSR. Podílel se autorsky, organizačně i redakčně na
 +
všech jejích vesměs samizdatových sbornících, vypracoval koncepci a sám redigoval první číslo revue ''Analogon'' (1969). Ve
 +
svém teoretickém díle, zahrnujícím jak studie estetické a esteticko-
 +
filozofické, tak uměnovědné (výtvarné, literární, divadelní,
 +
filmové) a kritické, pronikavě analyzoval avantgardy
 +
v dialektických vývojových souvislostech i v jejich aktuálním
 +
stavu. Zabýval se rovněž rozbory kulturní situace konzumní
 +
společnosti, kreativitou a zejména imaginací. Mnoho teoretických
 +
reflexí věnoval surrealismu, jeho dějinám i současnosti,
 +
problémům uvnitř Skupiny i mezinárodním vazbám surrealistů
 +
(publikoval v pařížských a anglosaských surrealistických
 +
časopisech). Systematicky zkoumal gnozeologické, imaginativní,
 +
kritické a ideologické funkce umění, přičemž stále větší
 +
váhu přikládal pojmu imaginace. Kriticky rozebral Bretonův
 +
a Teigův teoretický i umělecký odkaz a pod vlivem studia marxismu,
 +
psychoanalýzy, strukturalismu a především fenomenologie
 +
došel k teorii surracionalismu jako nového komplexního
 +
směru imaginativního umění a myšlení. V jejím rámci rozpracoval
 +
teorii surrealistické negace jako zdroje konfliktu, jenž jediný
 +
umožňuje další vývoj v oblasti umění i mimo ně. Většina
 +
E. díla zůstala v rukopisech. Ve druhé polovině 60. let se účastnil
 +
profilace revuí ''Orientace'' a ''Výtvarné umění'' a publikoval
 +
monografie. Dosud se vydání nedočkaly E. soubory ''Pohyby''
 +
''symbolů'', ''Modely a metody'', ''Vědomí a imaginace'', ''Poznámky o filmu'',
 +
''Obraz a slovo'', syntézy ''Osvobozené divadlo'', ''Poklad vidění''
 +
a ''Surrealistická poezie'', ale i řada monografických studií, mj.
 +
o K. Teigovi, Toyen, J. Štyrském, J. Istlerovi, V. Tikalovi,
 +
L. Fárovi, J. a E. Švankmajerových, K. Baronovi, Z. Havlíčkovi,
 +
K. Hynkovi aj. V kolektivní publikaci ''Mikuláš Medek''
 +
vyšla E. studie (2002). Na konci 60. let uspořádal výstavy
 +
''Symboly obludnosti'' (1966), ''K. Teige. Od poetismu k surrealismu''
 +
(1967), ''J. Istler, E. Medková, M. Medek,'' ''Princip slasti'' (1968).
 +
E. napsal na 12 surrealistických sbírek, z nichž byl otištěn výbor
 +
''Lov na černého žraloka'', souborně byly vydány ve dvou
 +
svazcích ''Básně''. Román na pokračování ''Biče svědomí'', který napsal
 +
s E. Švankmajerovou pro vlastní potěšení, vyšel 2010.
 +
Dramatické texty E. shrnul do řady divadelních her, jedenácti
 +
tzv. pseudoscénářů, jejichž výbor se objevil pod názvem ''Surovost''
 +
''života a cynismus fantazie'' (Toronto 1984, Krakov
 +
1986, Praha 1992), a několika scénářů pantomim. Výtvarné
 +
dílo E. tvořily koláže, v nichž lapidárně a úsporně vyjadřoval
 +
nekompromisní odmítání konzumu a zbyrokratizované civilizace.
 +
Překlady francouzských surrealistů, např. A. Bretona,
 +
P. Éluarda, B. Péreta, T. Tzary rovněž zůstaly nepublikovány.
 +
E. byl editorem a spolueditorem výborů z díla K. Teigeho. Jako
 +
teoretik i organizátor patřil ke klíčovým postavám světového
 +
surrealismu po 1945 a k nejvýznamnějším českým estetikům
 +
a myslitelům druhé poloviny 20. století.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Henri Rousseau, 1963; Realita a poezie, 1969; Výtvarné projevy
 +
surrealismu, 1969; Zápasy o smysl tvorby, 1969; Vývoj divadelních slohů,
 +
(samizdat) 1972; La civilisation surréaliste, Paris 1976; Lov na Černého
 +
žraloka, München 1987; Básně 1, 2, 2004, 2007.
 +
 
 +
'''L:''' F. Dryje – I. Purš, V. E. 1923–1986, „Duch negace je tvůrčí duch“, in:
 +
Analogon, 1990, č. 2 (tematické číslo); NEČVU 1, s. 158–159; SČS 1,
 +
s. 158–159; SČSVU 2, s. 180; Tomeš 1, s. 286–287; SČF, s. 114–115.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/125015 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Martin Kučera
  
−
== Literatura ==
 
−
  SČS, 92; Churáň, 99; NEU 1, 158-159; SČS 45/1, 158; ČFil/20-35-36; SČST 88; ČBS 130; SČL 114; Churáň II/1, 130;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:48- Politický publicista]]
 
[[Kategorie:48- Politický publicista]]
−
 
 
[[Kategorie:1923]]
 
[[Kategorie:1923]]
 
[[Kategorie:Nymburk]]
 
[[Kategorie:Nymburk]]
 
[[Kategorie:1986]]
 
[[Kategorie:1986]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
<gallery>
 +
Effenberger Vratislav hrob Nymburk.jpg|Hrob v Nymburce
 +
</gallery>

Aktuální verze z 17. 2. 2020, 10:36

Vratislav EFFENBERGER
Narození 22.4.1923
Místo narození Nymburk
Úmrtí 10.8.1986
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
48- Politický publicista
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 525-526
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46179

EFFENBERGER, Vratislav, * 22. 4. 1923 Nymburk, † 10. 8. 1986 Praha, teoretik umění, výtvarník, spisovatel, překladatel

Otec byl stavebním inženýrem, jehož firma v krizi 1931 zkrachovala, a rodina se 1932 přestěhovala do Prahy. E. byl vyloučen z gymnázia, studoval poté chemii na střední průmyslové škole, 1944 maturoval. Do 1946 pracoval jako laborant na výrobě reklamních šotů v Baalfilmu, 1946–54 byl odborným pracovníkem Československého filmového ústavu. Od 1945 při zaměstnání studoval Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství, kterou neukončil, a současně dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě UK v Praze (absolvoval 1948 u J. Mukařovského). 1954–66 mohl z politických důvodů pracovat jen jako dělník v podniku na podzemní zplynování uhlí v Březnu u Chomutova. 1966 se stal externistou Československého filmového ústavu, Výzkumného ústavu filmové techniky a Divadelního ústavu, 1968–70 vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu ČSAV (1969 CSc.). 1971–75 byl překladatelem Pražské informační služby, 1975–77 nočním hlídačem, po podpisu Charty 77 v invalidním důchodu. Jeho syn Jakub (* 1964) je výtvarník a básník.

Pro E. vývoj mělo zásadní význam setkání s V. Nezvalem (1943) a záhy nato s K. Teigem, do jehož okruhu se zařadil. Po Teigově smrti se stal vůdčí osobností skupiny pražských surrealistů, z níž pod jeho vedením vznikla Surrealistická skupina v ČSR. Podílel se autorsky, organizačně i redakčně na všech jejích vesměs samizdatových sbornících, vypracoval koncepci a sám redigoval první číslo revue Analogon (1969). Ve svém teoretickém díle, zahrnujícím jak studie estetické a esteticko- filozofické, tak uměnovědné (výtvarné, literární, divadelní, filmové) a kritické, pronikavě analyzoval avantgardy v dialektických vývojových souvislostech i v jejich aktuálním stavu. Zabýval se rovněž rozbory kulturní situace konzumní společnosti, kreativitou a zejména imaginací. Mnoho teoretických reflexí věnoval surrealismu, jeho dějinám i současnosti, problémům uvnitř Skupiny i mezinárodním vazbám surrealistů (publikoval v pařížských a anglosaských surrealistických časopisech). Systematicky zkoumal gnozeologické, imaginativní, kritické a ideologické funkce umění, přičemž stále větší váhu přikládal pojmu imaginace. Kriticky rozebral Bretonův a Teigův teoretický i umělecký odkaz a pod vlivem studia marxismu, psychoanalýzy, strukturalismu a především fenomenologie došel k teorii surracionalismu jako nového komplexního směru imaginativního umění a myšlení. V jejím rámci rozpracoval teorii surrealistické negace jako zdroje konfliktu, jenž jediný umožňuje další vývoj v oblasti umění i mimo ně. Většina E. díla zůstala v rukopisech. Ve druhé polovině 60. let se účastnil profilace revuí Orientace a Výtvarné umění a publikoval monografie. Dosud se vydání nedočkaly E. soubory Pohyby symbolů, Modely a metody, Vědomí a imaginace, Poznámky o filmu, Obraz a slovo, syntézy Osvobozené divadlo, Poklad vidění a Surrealistická poezie, ale i řada monografických studií, mj. o K. Teigovi, Toyen, J. Štyrském, J. Istlerovi, V. Tikalovi, L. Fárovi, J. a E. Švankmajerových, K. Baronovi, Z. Havlíčkovi, K. Hynkovi aj. V kolektivní publikaci Mikuláš Medek vyšla E. studie (2002). Na konci 60. let uspořádal výstavy Symboly obludnosti (1966), K. Teige. Od poetismu k surrealismu (1967), J. Istler, E. Medková, M. Medek, Princip slasti (1968). E. napsal na 12 surrealistických sbírek, z nichž byl otištěn výbor Lov na černého žraloka, souborně byly vydány ve dvou svazcích Básně. Román na pokračování Biče svědomí, který napsal s E. Švankmajerovou pro vlastní potěšení, vyšel 2010. Dramatické texty E. shrnul do řady divadelních her, jedenácti tzv. pseudoscénářů, jejichž výbor se objevil pod názvem Surovost života a cynismus fantazie (Toronto 1984, Krakov 1986, Praha 1992), a několika scénářů pantomim. Výtvarné dílo E. tvořily koláže, v nichž lapidárně a úsporně vyjadřoval nekompromisní odmítání konzumu a zbyrokratizované civilizace. Překlady francouzských surrealistů, např. A. Bretona, P. Éluarda, B. Péreta, T. Tzary rovněž zůstaly nepublikovány. E. byl editorem a spolueditorem výborů z díla K. Teigeho. Jako teoretik i organizátor patřil ke klíčovým postavám světového surrealismu po 1945 a k nejvýznamnějším českým estetikům a myslitelům druhé poloviny 20. století.

D: výběr: Henri Rousseau, 1963; Realita a poezie, 1969; Výtvarné projevy surrealismu, 1969; Zápasy o smysl tvorby, 1969; Vývoj divadelních slohů, (samizdat) 1972; La civilisation surréaliste, Paris 1976; Lov na Černého žraloka, München 1987; Básně 1, 2, 2004, 2007.

L: F. Dryje – I. Purš, V. E. 1923–1986, „Duch negace je tvůrčí duch“, in: Analogon, 1990, č. 2 (tematické číslo); NEČVU 1, s. 158–159; SČS 1, s. 158–159; SČSVU 2, s. 180; Tomeš 1, s. 286–287; SČF, s. 114–115.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera

  • Hrob v Nymburce

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=EFFENBERGER_Vratislav_22.4.1923-10.8.1986&oldid=116755“