EHRENFELD Petr 25.6.1866-20.9.1944: Porovnání verzí
(EHRENFELD_Petr_25.6.1866-20.9.1944) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 25.6.1866 | | datum narození = 25.6.1866 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Plzeň |
| datum úmrtí = 20.9.1944 | | datum úmrtí = 20.9.1944 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''EHRENFELD, Petr''' ''(pův. jm. Körndlmayer, Kerndlmayer z Ehrenfeldu, Peter), * 25. 6. 1866 Plzeň, † 20. 9. 1944 Praha, správní úředník'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny rytířů z Ehrenfeldu, nobilitované 1760. Rodinní | ||
+ | příslušníci se tradičně věnovali vojenské a úřednické kariéře, | ||
+ | otec Karel (1830–1881) byl notářem. E. absolvoval právnickou | ||
+ | fakultu německé univerzity v Praze, 1889 vstoupil do | ||
+ | státních služeb. Po dvouletém působení na krajském soudu | ||
+ | v Plzni přešel k moravské politické správě. Sloužil na okresních | ||
+ | hejtmanstvích v Prostějově, Litovli, Přerově a Hustopečích, | ||
+ | mezitím byl dvakrát dislokován u moravského místodržitelství v Brně. V kariérním žebříčku dosáhl hodnosti titulárního | ||
+ | místodržitelského rady. Od 1906 vedl okresní hejtmanství | ||
+ | v Hustopečích, po deseti letech se přesunul do Přerova, kde | ||
+ | byl vnímán kontroverzně, a proto byl po vzniku Československa | ||
+ | přeložen k zemské správě politické do Brna. 1918 byl jako | ||
+ | kandidát národnostně vyhovující české i německé straně ustanoven | ||
+ | vládním komisařem pro město do doby, než bude | ||
+ | zvoleno nové obecní zastupitelstvo. Volba se však protahovala, | ||
+ | a proto zůstal provizorním správcem Brna až do dubna 1920. | ||
+ | Od 1919 používal ve snaze vyhovět zákonům ČSR svůj přídomek | ||
+ | jako příjmení. | ||
+ | |||
+ | V květnu 1920 byl jmenován viceguvernérem Podkarpatské | ||
+ | Rusi v Užhorodě. Byl povýšen na ministerského (vládního) | ||
+ | radu a odešel do východního cípu republiky, kde měl převzít | ||
+ | civilní správu a stát se prostředníkem mezi vládou a rusínskými | ||
+ | úřady. Po odstoupení guvernéra G. Žatkoviče 1921 převzal | ||
+ | veškerou moc nad Podkarpatskou Rusí. Podařilo se mu konsolidovat | ||
+ | tamní politické, ekonomické a národnostní poměry. | ||
+ | Inicioval vydávání prvních rusínských novin ''Rusin'' s obrázkovou | ||
+ | přílohou ''Nedilja Rusina'' a s lidovou knihovničkou ''Knižki'' | ||
+ | ''Rusina''. V prosinci 1923 podal demisi, protože byl spojován | ||
+ | s finančním skandálem kolem neprokázané korupce židovských | ||
+ | obchodníků. Vrátil se do Brna k moravské politické | ||
+ | správě, jejímž zaměstnancem stále byl. Zanedlouho odešel do | ||
+ | penze. Ve 30. letech se stal členem spolku Československá jednota | ||
+ | a stanul v čele karpatoruského odboru. 1902 se oženil | ||
+ | s Aloisií, šlechtičnou Terschovou (1870–1919), a krátce před | ||
+ | smrtí s Marií Faixovou (1890–1964). Pochován byl na hřbitově | ||
+ | v Praze-Břevnově. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' A. Vyskočil, Úředník. Příklad P. E., Franze Bacha a Josefa Wierera, in: | ||
+ | Člověk na Moravě v první polovině 20. století, L. Fasora – J. Hanuš – | ||
+ | J. Malíř – L. Vykoupil (ed.), 2006, s. 56–68; týž, C. k. úředník ve zlatém | ||
+ | věku jistoty, 2009, s. 159, 228, 272, 301–304, 307–308, 311, 314; Heller | ||
+ | 2, 1912, s. 81; OSND 2/1, s. 361; Encyclopedia of Rusyn History and | ||
+ | Culture, P. R. Magocsi – I. Pop (ed.), Toronto – Buffalo – London 2005, | ||
+ | s. 111; P. Švorc, Zakletá zem. Podkarpatská Rus 1918–1946, 2007, s. 65, | ||
+ | 69, 92, 190; Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008, 2007, | ||
+ | s. 217–218; Heraldická ročenka 2008, s. 102; I. Pop, Podkarpatská Rus, | ||
+ | osobnosti její historie, vědy a kultury, 2008, s. 71; A. Vyskočil, Slovník | ||
+ | představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918, 2011, | ||
+ | s. 153–154 (jako Körndlmayer). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOA Plzeň, matrika narozených řkt. f. ú. Plzeň 055, 1864–67, s. 247. | ||
+ | |||
+ | Ales Vyskočil | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1866]] | [[Kategorie:1866]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Plzeň]] |
[[Kategorie:1944]] | [[Kategorie:1944]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 30. 4. 2017, 08:46
Petr EHRENFELD | |
Narození | 25.6.1866 |
---|---|
Místo narození | Plzeň |
Úmrtí | 20.9.1944 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46193 |
EHRENFELD, Petr (pův. jm. Körndlmayer, Kerndlmayer z Ehrenfeldu, Peter), * 25. 6. 1866 Plzeň, † 20. 9. 1944 Praha, správní úředník
Pocházel z rodiny rytířů z Ehrenfeldu, nobilitované 1760. Rodinní příslušníci se tradičně věnovali vojenské a úřednické kariéře, otec Karel (1830–1881) byl notářem. E. absolvoval právnickou fakultu německé univerzity v Praze, 1889 vstoupil do státních služeb. Po dvouletém působení na krajském soudu v Plzni přešel k moravské politické správě. Sloužil na okresních hejtmanstvích v Prostějově, Litovli, Přerově a Hustopečích, mezitím byl dvakrát dislokován u moravského místodržitelství v Brně. V kariérním žebříčku dosáhl hodnosti titulárního místodržitelského rady. Od 1906 vedl okresní hejtmanství v Hustopečích, po deseti letech se přesunul do Přerova, kde byl vnímán kontroverzně, a proto byl po vzniku Československa přeložen k zemské správě politické do Brna. 1918 byl jako kandidát národnostně vyhovující české i německé straně ustanoven vládním komisařem pro město do doby, než bude zvoleno nové obecní zastupitelstvo. Volba se však protahovala, a proto zůstal provizorním správcem Brna až do dubna 1920. Od 1919 používal ve snaze vyhovět zákonům ČSR svůj přídomek jako příjmení.
V květnu 1920 byl jmenován viceguvernérem Podkarpatské Rusi v Užhorodě. Byl povýšen na ministerského (vládního) radu a odešel do východního cípu republiky, kde měl převzít civilní správu a stát se prostředníkem mezi vládou a rusínskými úřady. Po odstoupení guvernéra G. Žatkoviče 1921 převzal veškerou moc nad Podkarpatskou Rusí. Podařilo se mu konsolidovat tamní politické, ekonomické a národnostní poměry. Inicioval vydávání prvních rusínských novin Rusin s obrázkovou přílohou Nedilja Rusina a s lidovou knihovničkou Knižki Rusina. V prosinci 1923 podal demisi, protože byl spojován s finančním skandálem kolem neprokázané korupce židovských obchodníků. Vrátil se do Brna k moravské politické správě, jejímž zaměstnancem stále byl. Zanedlouho odešel do penze. Ve 30. letech se stal členem spolku Československá jednota a stanul v čele karpatoruského odboru. 1902 se oženil s Aloisií, šlechtičnou Terschovou (1870–1919), a krátce před smrtí s Marií Faixovou (1890–1964). Pochován byl na hřbitově v Praze-Břevnově.
L: A. Vyskočil, Úředník. Příklad P. E., Franze Bacha a Josefa Wierera, in: Člověk na Moravě v první polovině 20. století, L. Fasora – J. Hanuš – J. Malíř – L. Vykoupil (ed.), 2006, s. 56–68; týž, C. k. úředník ve zlatém věku jistoty, 2009, s. 159, 228, 272, 301–304, 307–308, 311, 314; Heller 2, 1912, s. 81; OSND 2/1, s. 361; Encyclopedia of Rusyn History and Culture, P. R. Magocsi – I. Pop (ed.), Toronto – Buffalo – London 2005, s. 111; P. Švorc, Zakletá zem. Podkarpatská Rus 1918–1946, 2007, s. 65, 69, 92, 190; Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008, 2007, s. 217–218; Heraldická ročenka 2008, s. 102; I. Pop, Podkarpatská Rus, osobnosti její historie, vědy a kultury, 2008, s. 71; A. Vyskočil, Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918, 2011, s. 153–154 (jako Körndlmayer).
P: SOA Plzeň, matrika narozených řkt. f. ú. Plzeň 055, 1864–67, s. 247.
Ales Vyskočil