EHRENFELD Petr 25.6.1866-20.9.1944: Porovnání verzí

Z Personal
(EHRENFELD_Petr_25.6.1866-20.9.1944)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 25.6.1866
 
| datum narození = 25.6.1866
| místo narození = Brno
+
| místo narození = Plzeň
 
| datum úmrtí = 20.9.1944
 
| datum úmrtí = 20.9.1944
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Petr EHRENFELD
+
}}
 +
 
 +
'''EHRENFELD, Petr''' ''(pův. jm. Körndlmayer, Kerndlmayer z Ehrenfeldu, Peter), * 25. 6. 1866 Plzeň, † 20. 9. 1944 Praha, správní úředník''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny rytířů z Ehrenfeldu, nobilitované 1760. Rodinní
 +
příslušníci se tradičně věnovali vojenské a úřednické kariéře,
 +
otec Karel (1830–1881) byl notářem. E. absolvoval právnickou
 +
fakultu německé univerzity v Praze, 1889 vstoupil do
 +
státních služeb. Po dvouletém působení na krajském soudu
 +
v Plzni přešel k moravské politické správě. Sloužil na okresních
 +
hejtmanstvích v Prostějově, Litovli, Přerově a Hustopečích,
 +
mezitím byl dvakrát dislokován u moravského místodržitelství v Brně. V kariérním žebříčku dosáhl hodnosti titulárního
 +
místodržitelského rady. Od 1906 vedl okresní hejtmanství
 +
v Hustopečích, po deseti letech se přesunul do Přerova, kde
 +
byl vnímán kontroverzně, a proto byl po vzniku Československa
 +
přeložen k zemské správě politické do Brna. 1918 byl jako
 +
kandidát národnostně vyhovující české i německé straně ustanoven
 +
vládním komisařem pro město do doby, než bude
 +
zvoleno nové obecní zastupitelstvo. Volba se však protahovala,
 +
a proto zůstal provizorním správcem Brna až do dubna 1920.
 +
Od 1919 používal ve snaze vyhovět zákonům ČSR svůj přídomek
 +
jako příjmení.
 +
 
 +
V květnu 1920 byl jmenován viceguvernérem Podkarpatské
 +
Rusi v Užhorodě. Byl povýšen na ministerského (vládního)
 +
radu a odešel do východního cípu republiky, kde měl převzít
 +
civilní správu a stát se prostředníkem mezi vládou a rusínskými
 +
úřady. Po odstoupení guvernéra G. Žatkoviče 1921 převzal
 +
veškerou moc nad Podkarpatskou Rusí. Podařilo se mu konsolidovat
 +
tamní politické, ekonomické a národnostní poměry.
 +
Inicioval vydávání prvních rusínských novin ''Rusin'' s obrázkovou
 +
přílohou ''Nedilja Rusina'' a s lidovou knihovničkou ''Knižki''
 +
''Rusina''. V prosinci 1923 podal demisi, protože byl spojován
 +
s finančním skandálem kolem neprokázané korupce židovských
 +
obchodníků. Vrátil se do Brna k moravské politické
 +
správě, jejímž zaměstnancem stále byl. Zanedlouho odešel do
 +
penze. Ve 30. letech se stal členem spolku Československá jednota
 +
a stanul v čele karpatoruského odboru. 1902 se oženil
 +
s Aloisií, šlechtičnou Terschovou (1870–1919), a krátce před
 +
smrtí s Marií Faixovou (1890–1964). Pochován byl na hřbitově
 +
v Praze-Břevnově.
 +
 
 +
'''L:''' A. Vyskočil, Úředník. Příklad P. E., Franze Bacha a Josefa Wierera, in:
 +
Člověk na Moravě v první polovině 20. století, L. Fasora – J. Hanuš –
 +
J. Malíř – L. Vykoupil (ed.), 2006, s. 56–68; týž, C. k. úředník ve zlatém
 +
věku jistoty, 2009, s. 159, 228, 272, 301–304, 307–308, 311, 314; Heller
 +
2, 1912, s. 81; OSND 2/1, s. 361; Encyclopedia of Rusyn History and
 +
Culture, P. R. Magocsi – I. Pop (ed.), Toronto – Buffalo – London 2005,
 +
s. 111; P. Švorc, Zakletá zem. Podkarpatská Rus 1918–1946, 2007, s. 65,
 +
69, 92, 190; Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008, 2007,
 +
s. 217–218; Heraldická ročenka 2008, s. 102; I. Pop, Podkarpatská Rus,
 +
osobnosti její historie, vědy a kultury, 2008, s. 71; A. Vyskočil, Slovník
 +
představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918, 2011,
 +
s. 153–154 (jako Körndlmayer).
 +
 
 +
'''P:''' SOA Plzeň, matrika narozených řkt. f. ú. Plzeň 055, 1864–67, s. 247.
 +
 
 +
Ales Vyskočil
  
== Literatura ==
 
karotéka dr. M. Kučery (HÚAVČR); Menšiny, 136; DOK;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
 
[[Kategorie:1866]]
 
[[Kategorie:1866]]
[[Kategorie:Brno]]
+
[[Kategorie:Plzeň]]
 
[[Kategorie:1944]]
 
[[Kategorie:1944]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 30. 4. 2017, 08:46

Petr EHRENFELD
Narození 25.6.1866
Místo narození Plzeň
Úmrtí 20.9.1944
Místo úmrtí Praha
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46193

EHRENFELD, Petr (pův. jm. Körndlmayer, Kerndlmayer z Ehrenfeldu, Peter), * 25. 6. 1866 Plzeň, † 20. 9. 1944 Praha, správní úředník

Pocházel z rodiny rytířů z Ehrenfeldu, nobilitované 1760. Rodinní příslušníci se tradičně věnovali vojenské a úřednické kariéře, otec Karel (1830–1881) byl notářem. E. absolvoval právnickou fakultu německé univerzity v Praze, 1889 vstoupil do státních služeb. Po dvouletém působení na krajském soudu v Plzni přešel k moravské politické správě. Sloužil na okresních hejtmanstvích v Prostějově, Litovli, Přerově a Hustopečích, mezitím byl dvakrát dislokován u moravského místodržitelství v Brně. V kariérním žebříčku dosáhl hodnosti titulárního místodržitelského rady. Od 1906 vedl okresní hejtmanství v Hustopečích, po deseti letech se přesunul do Přerova, kde byl vnímán kontroverzně, a proto byl po vzniku Československa přeložen k zemské správě politické do Brna. 1918 byl jako kandidát národnostně vyhovující české i německé straně ustanoven vládním komisařem pro město do doby, než bude zvoleno nové obecní zastupitelstvo. Volba se však protahovala, a proto zůstal provizorním správcem Brna až do dubna 1920. Od 1919 používal ve snaze vyhovět zákonům ČSR svůj přídomek jako příjmení.

V květnu 1920 byl jmenován viceguvernérem Podkarpatské Rusi v Užhorodě. Byl povýšen na ministerského (vládního) radu a odešel do východního cípu republiky, kde měl převzít civilní správu a stát se prostředníkem mezi vládou a rusínskými úřady. Po odstoupení guvernéra G. Žatkoviče 1921 převzal veškerou moc nad Podkarpatskou Rusí. Podařilo se mu konsolidovat tamní politické, ekonomické a národnostní poměry. Inicioval vydávání prvních rusínských novin Rusin s obrázkovou přílohou Nedilja Rusina a s lidovou knihovničkou Knižki Rusina. V prosinci 1923 podal demisi, protože byl spojován s finančním skandálem kolem neprokázané korupce židovských obchodníků. Vrátil se do Brna k moravské politické správě, jejímž zaměstnancem stále byl. Zanedlouho odešel do penze. Ve 30. letech se stal členem spolku Československá jednota a stanul v čele karpatoruského odboru. 1902 se oženil s Aloisií, šlechtičnou Terschovou (1870–1919), a krátce před smrtí s Marií Faixovou (1890–1964). Pochován byl na hřbitově v Praze-Břevnově.

L: A. Vyskočil, Úředník. Příklad P. E., Franze Bacha a Josefa Wierera, in: Člověk na Moravě v první polovině 20. století, L. Fasora – J. Hanuš – J. Malíř – L. Vykoupil (ed.), 2006, s. 56–68; týž, C. k. úředník ve zlatém věku jistoty, 2009, s. 159, 228, 272, 301–304, 307–308, 311, 314; Heller 2, 1912, s. 81; OSND 2/1, s. 361; Encyclopedia of Rusyn History and Culture, P. R. Magocsi – I. Pop (ed.), Toronto – Buffalo – London 2005, s. 111; P. Švorc, Zakletá zem. Podkarpatská Rus 1918–1946, 2007, s. 65, 69, 92, 190; Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008, 2007, s. 217–218; Heraldická ročenka 2008, s. 102; I. Pop, Podkarpatská Rus, osobnosti její historie, vědy a kultury, 2008, s. 71; A. Vyskočil, Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918, 2011, s. 153–154 (jako Körndlmayer).

P: SOA Plzeň, matrika narozených řkt. f. ú. Plzeň 055, 1864–67, s. 247.

Ales Vyskočil