EHRENFELD Petr 25.6.1866-20.9.1944

Z Personal
Petr EHRENFELD
Narození 25.6.1866
Místo narození Plzeň
Úmrtí 20.9.1944
Místo úmrtí Praha
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46193

EHRENFELD, Petr (pův. jm. Körndlmayer, Kerndlmayer z Ehrenfeldu, Peter), * 25. 6. 1866 Plzeň, † 20. 9. 1944 Praha, správní úředník

Pocházel z rodiny rytířů z Ehrenfeldu, nobilitované 1760. Rodinní příslušníci se tradičně věnovali vojenské a úřednické kariéře, otec Karel (1830–1881) byl notářem. E. absolvoval právnickou fakultu německé univerzity v Praze, 1889 vstoupil do státních služeb. Po dvouletém působení na krajském soudu v Plzni přešel k moravské politické správě. Sloužil na okresních hejtmanstvích v Prostějově, Litovli, Přerově a Hustopečích, mezitím byl dvakrát dislokován u moravského místodržitelství v Brně. V kariérním žebříčku dosáhl hodnosti titulárního místodržitelského rady. Od 1906 vedl okresní hejtmanství v Hustopečích, po deseti letech se přesunul do Přerova, kde byl vnímán kontroverzně, a proto byl po vzniku Československa přeložen k zemské správě politické do Brna. 1918 byl jako kandidát národnostně vyhovující české i německé straně ustanoven vládním komisařem pro město do doby, než bude zvoleno nové obecní zastupitelstvo. Volba se však protahovala, a proto zůstal provizorním správcem Brna až do dubna 1920. Od 1919 používal ve snaze vyhovět zákonům ČSR svůj přídomek jako příjmení.

V květnu 1920 byl jmenován viceguvernérem Podkarpatské Rusi v Užhorodě. Byl povýšen na ministerského (vládního) radu a odešel do východního cípu republiky, kde měl převzít civilní správu a stát se prostředníkem mezi vládou a rusínskými úřady. Po odstoupení guvernéra G. Žatkoviče 1921 převzal veškerou moc nad Podkarpatskou Rusí. Podařilo se mu konsolidovat tamní politické, ekonomické a národnostní poměry. Inicioval vydávání prvních rusínských novin Rusin s obrázkovou přílohou Nedilja Rusina a s lidovou knihovničkou Knižki Rusina. V prosinci 1923 podal demisi, protože byl spojován s finančním skandálem kolem neprokázané korupce židovských obchodníků. Vrátil se do Brna k moravské politické správě, jejímž zaměstnancem stále byl. Zanedlouho odešel do penze. Ve 30. letech se stal členem spolku Československá jednota a stanul v čele karpatoruského odboru. 1902 se oženil s Aloisií, šlechtičnou Terschovou (1870–1919), a krátce před smrtí s Marií Faixovou (1890–1964). Pochován byl na hřbitově v Praze-Břevnově.

L: A. Vyskočil, Úředník. Příklad P. E., Franze Bacha a Josefa Wierera, in: Člověk na Moravě v první polovině 20. století, L. Fasora – J. Hanuš – J. Malíř – L. Vykoupil (ed.), 2006, s. 56–68; týž, C. k. úředník ve zlatém věku jistoty, 2009, s. 159, 228, 272, 301–304, 307–308, 311, 314; Heller 2, 1912, s. 81; OSND 2/1, s. 361; Encyclopedia of Rusyn History and Culture, P. R. Magocsi – I. Pop (ed.), Toronto – Buffalo – London 2005, s. 111; P. Švorc, Zakletá zem. Podkarpatská Rus 1918–1946, 2007, s. 65, 69, 92, 190; Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008, 2007, s. 217–218; Heraldická ročenka 2008, s. 102; I. Pop, Podkarpatská Rus, osobnosti její historie, vědy a kultury, 2008, s. 71; A. Vyskočil, Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918, 2011, s. 153–154 (jako Körndlmayer).

P: SOA Plzeň, matrika narozených řkt. f. ú. Plzeň 055, 1864–67, s. 247.

Ales Vyskočil