EHRENSTAMM Veit ?1763-15.10.1827: Porovnání verzí
(EHRENSTAMM_Veit_(Feit)_1757-19.10.1827) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Veit | + | | jméno = Veit EHRENSTAMM |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = | + | | datum narození = ´?1763 |
| místo narození = Prostějov | | místo narození = Prostějov | ||
− | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 15.10.1827 |
| místo úmrtí = Prostějov | | místo úmrtí = Prostějov | ||
| povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu | | povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 539-540 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''EHRENSTAMM, Veit''' ''(též Feith, Veith, Weit Faitel Kollin), * ? 1763 Prostějov, † 15. 10. 1827 Prostějov, textilní obchodník, podnikatel'' | ||
+ | |||
+ | Byl synem familianta a kupce Salamona Kolinna (též Salomona | ||
+ | či Samuela Jacoba Kolina a od 1787 S. J. Ehrenstamma) | ||
+ | a Saldy Faitelové, manželem Pauline, s níž měl čtyři syny a tři | ||
+ | dcery, a dědečkem vídeňského malíře a sběratele obrazů Eugena | ||
+ | Felixe. O E. vzdělání a mládí není nic známo. Působil po | ||
+ | celý život v rodišti, které bylo proslulé jednak vyspělým tkalcováním | ||
+ | lněného plátna, bavlněných tkanin i jemného sukna, | ||
+ | podnikatelskou aktivitou tamních obyvatel, jednak významnou | ||
+ | židovskou komunitou, druhou největší na Moravě. 1790 | ||
+ | převzal rodinný majetek, stal se obchodníkem suknem a střižním zbožím, k tomu rychtářem židovského ghetta a 1786 až | ||
+ | 1827 jedním z největších armádních dodavatelů sukna, kůží | ||
+ | a potravin v monarchii. Zbohatl, rozšířil obchod a rozhodl se | ||
+ | podnikat i ve vlnařské výrobě. Od léta 1801 vystupoval jako | ||
+ | společník měšťanského tkalcovského mistra Františka Plotze, | ||
+ | který získal tovární licenci, vyráběl na třech stavech sukna a na | ||
+ | 18 stavech kazimír (keprová vazba) a zaměstnával několik tisíc | ||
+ | lidí ručním předením vlny. V dubnu 1802 E. získal tovární | ||
+ | oprávnění a 1803 se stal faktickým majitelem podniku, kde | ||
+ | už bylo v chodu 11 stavů soukenických a 33 na kazimír a pracovalo | ||
+ | na 350 osob. Na vlastní účet dal 1819 postavit na místě | ||
+ | několika zbořených domů na Olomouckém předměstí tovární | ||
+ | budovu o čtyřech křídlech a s dvorem, první dvouposchoďovou | ||
+ | stavbu ve městě, a vybavit moderními stroji z ciziny. 1824 | ||
+ | se snažil vybudovat přádelnu bavlny, zakoupil dominikální | ||
+ | mlýn v blízkých Mostkovicích a přeměnil na přádelnu a soukenickou | ||
+ | valchu. Tři synové Jakub, Adolf a Samuel zděděný | ||
+ | majetek promarnili. Firma za špatného hospodaření upadla | ||
+ | a celé jmění přišlo 1833 do konkursu, jehož projednávání se | ||
+ | táhlo až do 1856. Potomci se z města odstěhovali. Zanikl tak | ||
+ | jeden z největších podniků svého oboru na Moravě a ve Slezsku | ||
+ | a nejrozsáhlejší v Prostějově. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' BL 1, s. 299; Myška, s. 98; F. Seibt (ed.), Die Juden in den böhmischen | ||
+ | Ländern, München – Wien 1983, s. 355 a rejstřík; J. Janák, Prostějov ve | ||
+ | znamení bavlny, in: Prostějov a jeho místo v dějinách Moravy, M. Kokojanová (ed.), 1994, s. 66–77;M. Peterka, Vývoj a soumrak „Hanáckého Jeruzaléma“, | ||
+ | in: tamtéž, s. 101–109; W. O. McCagg Jr., Les Juifs des Habsbourg | ||
+ | 1670–1918, Paris 1996, s. 133–134, 426 (kde neúplné soupisy litera tury); | ||
+ | J. Slokar, Geschichte der österreichischen Industrie und ihrer Förderung | ||
+ | unter Kaiser Franz Josef I., Wien 1914, s. 308n.; L. Goldschmied, Geschichte | ||
+ | der Juden in Prossnitz, 1929; B. Heilig, Urkundliches zur Wirtschaftsgeschichte der Juden in Prossnitz, 1929; týž, Eine mährische Stadt und ihr | ||
+ | Ghetto, in: ZGLM 34, 1932, s. 117–126; týž, Aktuelles aus der Geschichte | ||
+ | des Hauses E., in: tamtéž 36, 1934, s. 9–28; týž, Aufstieg und Verfall des | ||
+ | Hauses E., in: Bulletin für die Mitglieder der Gesellschaft der Freunde des | ||
+ | Leo Baeck Instituts 10, 1960, s. 101–122; H. Benedikt, Die Anfänge der | ||
+ | Industrie in Mähren, in: Der Donauraum 2, 1957, s. 38–51 (zvl. s. 49); | ||
+ | K. Sommer – E. Gímeš, Z dějin oděvního průmyslu na Prostějovsku, 1970, | ||
+ | s. 346; Projekt Zmizelí sousedé (http://www.zmizeli-sousede.cz/pracestudentu/ | ||
+ | pisemne/prace10.html); Restaurace Na Špalíčku (http://www.naspalicku. | ||
+ | eu/history.html); http://de.wikipedia. org/wiki/Veith_E. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NA Praha, matrika zemřelých židovské náboženské obce Prostějov, | ||
+ | 6. 5. 1784–1827, s. 77. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/213790 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Gustav Novotný | ||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | [[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | ||
− | + | [[Kategorie:1763]] | |
− | [[Kategorie: | + | |
[[Kategorie:Prostějov]] | [[Kategorie:Prostějov]] | ||
[[Kategorie:1827]] | [[Kategorie:1827]] | ||
[[Kategorie:Prostějov]] | [[Kategorie:Prostějov]] |
Aktuální verze z 31. 10. 2019, 12:51
Veit EHRENSTAMM | |
Narození | ´?1763 |
---|---|
Místo narození | Prostějov |
Úmrtí | 15.10.1827 |
Místo úmrtí | Prostějov |
Povolání | 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu |
Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 539-540 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76144 |
EHRENSTAMM, Veit (též Feith, Veith, Weit Faitel Kollin), * ? 1763 Prostějov, † 15. 10. 1827 Prostějov, textilní obchodník, podnikatel
Byl synem familianta a kupce Salamona Kolinna (též Salomona či Samuela Jacoba Kolina a od 1787 S. J. Ehrenstamma) a Saldy Faitelové, manželem Pauline, s níž měl čtyři syny a tři dcery, a dědečkem vídeňského malíře a sběratele obrazů Eugena Felixe. O E. vzdělání a mládí není nic známo. Působil po celý život v rodišti, které bylo proslulé jednak vyspělým tkalcováním lněného plátna, bavlněných tkanin i jemného sukna, podnikatelskou aktivitou tamních obyvatel, jednak významnou židovskou komunitou, druhou největší na Moravě. 1790 převzal rodinný majetek, stal se obchodníkem suknem a střižním zbožím, k tomu rychtářem židovského ghetta a 1786 až 1827 jedním z největších armádních dodavatelů sukna, kůží a potravin v monarchii. Zbohatl, rozšířil obchod a rozhodl se podnikat i ve vlnařské výrobě. Od léta 1801 vystupoval jako společník měšťanského tkalcovského mistra Františka Plotze, který získal tovární licenci, vyráběl na třech stavech sukna a na 18 stavech kazimír (keprová vazba) a zaměstnával několik tisíc lidí ručním předením vlny. V dubnu 1802 E. získal tovární oprávnění a 1803 se stal faktickým majitelem podniku, kde už bylo v chodu 11 stavů soukenických a 33 na kazimír a pracovalo na 350 osob. Na vlastní účet dal 1819 postavit na místě několika zbořených domů na Olomouckém předměstí tovární budovu o čtyřech křídlech a s dvorem, první dvouposchoďovou stavbu ve městě, a vybavit moderními stroji z ciziny. 1824 se snažil vybudovat přádelnu bavlny, zakoupil dominikální mlýn v blízkých Mostkovicích a přeměnil na přádelnu a soukenickou valchu. Tři synové Jakub, Adolf a Samuel zděděný majetek promarnili. Firma za špatného hospodaření upadla a celé jmění přišlo 1833 do konkursu, jehož projednávání se táhlo až do 1856. Potomci se z města odstěhovali. Zanikl tak jeden z největších podniků svého oboru na Moravě a ve Slezsku a nejrozsáhlejší v Prostějově.
L: BL 1, s. 299; Myška, s. 98; F. Seibt (ed.), Die Juden in den böhmischen Ländern, München – Wien 1983, s. 355 a rejstřík; J. Janák, Prostějov ve znamení bavlny, in: Prostějov a jeho místo v dějinách Moravy, M. Kokojanová (ed.), 1994, s. 66–77;M. Peterka, Vývoj a soumrak „Hanáckého Jeruzaléma“, in: tamtéž, s. 101–109; W. O. McCagg Jr., Les Juifs des Habsbourg 1670–1918, Paris 1996, s. 133–134, 426 (kde neúplné soupisy litera tury); J. Slokar, Geschichte der österreichischen Industrie und ihrer Förderung unter Kaiser Franz Josef I., Wien 1914, s. 308n.; L. Goldschmied, Geschichte der Juden in Prossnitz, 1929; B. Heilig, Urkundliches zur Wirtschaftsgeschichte der Juden in Prossnitz, 1929; týž, Eine mährische Stadt und ihr Ghetto, in: ZGLM 34, 1932, s. 117–126; týž, Aktuelles aus der Geschichte des Hauses E., in: tamtéž 36, 1934, s. 9–28; týž, Aufstieg und Verfall des Hauses E., in: Bulletin für die Mitglieder der Gesellschaft der Freunde des Leo Baeck Instituts 10, 1960, s. 101–122; H. Benedikt, Die Anfänge der Industrie in Mähren, in: Der Donauraum 2, 1957, s. 38–51 (zvl. s. 49); K. Sommer – E. Gímeš, Z dějin oděvního průmyslu na Prostějovsku, 1970, s. 346; Projekt Zmizelí sousedé (http://www.zmizeli-sousede.cz/pracestudentu/ pisemne/prace10.html); Restaurace Na Špalíčku (http://www.naspalicku. eu/history.html); http://de.wikipedia. org/wiki/Veith_E.
P: NA Praha, matrika zemřelých židovské náboženské obce Prostějov, 6. 5. 1784–1827, s. 77.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Gustav Novotný