Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky EISELT Rudolf Richard 28.3.1881-27.10.1950

{{Infobox - osoba
| jméno = Rudolf Richard EISELT
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 28.3.1881
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 27.10.1950
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 15- Lékaři

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 554
}}

'''EISELT, Rudolf Richard,''' ''* 28. 3. 1881 Praha, † 27. 10. 1950 Praha, lékař-ftizeolog a gerontolog, pedagog''

Pocházel ze slavné lékařské rodiny, byl synem Bohumila E.
(1831–1908) a vnukem Johanna Nepomuka E. (1805–1868).
Po maturitě na pražském gymnáziu v Křemencově ulici
(1899) vystudoval medicínu na české univerzitě v Praze
(MUDr. 1905). Pod vlivem otce se věnoval interní medicíně,
nejprve jako externista všeobecné nemocnice v Praze, 1905 až
1915 jako asistent I. lékařské kliniky české lékařské fakulty
prof. E. Maixnera, svého švagra. V době asistentury i později
podnikl několik studijních cest do zahraničí. Habilitoval se
1912 z patologie a terapie nemocí vnitřních. Ve stejném roce
byl pověřen vybudováním plicního sanatoria na Pleši, po jeho
otevření 1916 (nejprve pro vojáky, od 1919 pro civilní pacienty)
se stal jeho ředitelem (do 1920). Téhož roku, po jmenování mimořádným profesorem vnitřního lékařství, se vrátil na
I. interní kliniku prof. L. Syllaby, kde vedl od 1921 klinickou
laboratoř a oddělení pro tuberkulózu. 1925 byl na klinice pověřen
vybudováním oddělení pro nemoci stáří, které se pod
jeho vedením osamostatnilo a proměnilo nejprve na ústav
(1926) a později na kliniku pro nemoci stáří (1929). Pracoviště
sídlilo zpočátku v chorobinci sv. Bartoloměje ve Vyšehradské
ulici, od 1929 v nově vybudovaných Sociálních ústavech
hl. m. Prahy (Masarykových domovech) v Krči. Za
okupace 1942 byly ústavy zabrány německými vojenskými lazarety,
klinika zanikla a po válce již nebyla obnovena.

V prvním období svého vědeckého života se zabýval biochemií,
poruchami látkové výměny a ftizeologií, později vedle ftizeologie
především fyziologií a patologií nemocí stáří a sociální
medicínou. Jeho hlavní zásluhou v dějinách české medicíny
bylo teoretické vymezení gerontologie a její institucionální
zajištění. I v době, kdy se věnoval převážně gerontologii a geriatrii,
působil jako organizátor v boji proti tuberkulóze (Mezinárodní
protituberkulózní unie, Masarykova liga proti tuberkulóze).
V zahraničí byl znám především jako autor učebnice
ftizeologie pro latinskoamerické země.

'''D:''' Specifická therapie tuberkulosy, 1921; Terapéutica general de la tuberculosis,
Barcelona 1926; Problémy stáří, in: Bratislavské lékařské listy 9,
1929, s. 644–674.

'''L:''' OSND 2/1, s. 368–369; BSPLF 1, s. 185–186; Tomeš 1, s. 288; V. Tolar,
Prof. Dr. R. E. šedesátníkem, in: ČLČ 80, 1941, s. 390–393 (s bibliografií
do 1939 a foto); F. Tvaroh, Vědecký význam prof. dr. R. E. v boji
proti tuberkulose, in: tamtéž, s. 393–395; R. Jedlička, Prof. Dr. E. a Sociální
ústavy v Krči, in: tamtéž, s. 395–396; F. Tvaroh, Vývoj československé
gerontologie a geriatrie, in: tamtéž 111, 1972, s. 667–671.

'''P:''' Archiv UK, Praha, fond Lékařská fakulta UK 1883–1953, osobní spis,
inv. č. 258.

Petr Svobodný

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:15- Lékaři]]
[[Kategorie:1881]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1950]]
[[Kategorie:Praha]]