Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky EISENMANN Louis 31.7.1869-14.5.1937

{{Infobox - osoba
| jméno = Louis EISENMANN
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 31.7.1869
| místo narození = Haguenau  (Francie)
| datum úmrtí = 14.5.1937
| místo úmrtí = Paříž (Francie)
| povolání = 55- Jazykovědec<br />53- Historik<br />43- Významný představitel obecní správy<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 555
}}

'''EISENMANN, Louis,''' ''* 31. 7. 1869 Haguenau (Francie), † 14. 5. 1937 Paříž (Francie), historik, publicista''

Pocházel z Alsaska. Historii studoval 1888–92 na École normale
supérieure v Paříži, 1892–96 právní dějiny a teorii státu
a práva v Berlíně a ve Vídni. Po návratu do vlasti se habilitoval
v oboru novověkých dějin slovanských národů u E. Denise
v Bordeaux, 1905 získal mimořádnou profesuru slovanských
dějin na univerzitě v Dijonu. 1912 byl povolán na Sorbonnu
jako zástupce profesora Denise, 1921 se stal jeho nástupcem,
řádným profesorem slovanských dějin a vzdělanosti. Bystrý
politický odhad, spolupráce s R. W. Setonem-Watsonem
a předními francouzskými a britskými listy, účast na sbližování
Francie a Velké Británie v předvečer první světové války umožnily, že byl E. v červenci 1914 povolán jako znalec rakousko-uherských poměrů do informačního oddělení ministerstva
války. Se svými učiteli E. Denisem a L. Légerem spoluzakládal
L’Association Franco-Slave a s J. Sansboeufem La Ligue Franco-
Tchèque, ale od českého krajanského hnutí se distancoval.
Teprve po příchodu svého posluchače z Dijonu E. Beneše do
Paříže zahájil trvalou součinnost nejprve s Českým komitétem
zahraničním a potom s Národní radou československou, spřátelil
se i s T. G. Masarykem a M. R. Štefánikem a publicisticky,
přednáškami a hlavně zpravodajsky i svými styky pomáhal
česko-slovenskému zahraničnímu odboji. Psal pro ''La Nation''
''Tchèque'', ''Československou samostatnost'', ''The New Europe'' a byl
členem redakce Denisovy revue ''Le Monde Slave''. Jako generální tajemník univerzitního Ústavu slovanských studií (1915 až
1937) se přímo podílel na vedení propagační kampaně v zemích
Dohody. Ve spojeneckém meziparlamentním výboru,
jehož byl 1917–18 místopředsedou, prosazoval myšlenku poválečné
slovanské vzájemnosti jako obrany před bolševismem.
1919–20 byl členem francouzské vojenské mise v ČSR jako
poradce generála M. Pellé. 1921 se stal externím ředitelem
pražského Ústavu E. Denise. Současně byl zástupcem ředitele
Národního úřadu univerzit a škol francouzských, vydavatelem
a šéfredaktorem revue ''Le Monde Slave''. Z jeho vědeckého díla,
sledujícího vždy politicko-propagační cíl, vynikla monografie
''Le compromis austro-hongrois de 1867. Étude sur le dualisme''
(1904). V dalších dílech nabývaly převahy publicistické rysy
(''La Hongrie contemporaine'', 1921, ''La Tchécoslovaquie'', 1922,
''Un grand Européen – TGM'', 1934, ''Édouard Beneš'', 1935). Byl
hlavním redaktorem a spoluautorem syntézy ''Histoire de Russie''
(1932–34), členem redakce ''Revue historique'', zahraničním členem
České akademie věd a umění a Královské české společnosti
nauk.

'''L:''' OSND 2/1, s. 269; Kulturní adresář ČSR 2, 1936, A. Dolenský (ed.),
s. 97; Tomeš 1, s. 288–289; Slovník prvního československého odboje
1914–1918, 1995, s. 38.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/195818 Bibliografie dějin Českých zemí]

Martin Kučera

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]
[[Kategorie:53- Historik]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
[[Kategorie:1869]]
[[Kategorie:Haguenau]]
[[Kategorie:1937]]
[[Kategorie:Paříž]]