EISENMANN Louis 31.7.1869-14.5.1937: Porovnání verzí

Aktuální verze z 31. 10. 2019, 14:10

Louis EISENMANN
Narození	31.7.1869
Místo narození	Haguenau (Francie)
Úmrtí	14.5.1937
Místo úmrtí	Paříž (Francie)
Povolání	55- Jazykovědec 53- Historik 43- Významný představitel obecní správy
Citace	Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 555
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46213

EISENMANN, Louis, * 31. 7. 1869 Haguenau (Francie), † 14. 5. 1937 Paříž (Francie), historik, publicista

Pocházel z Alsaska. Historii studoval 1888–92 na École normale supérieure v Paříži, 1892–96 právní dějiny a teorii státu a práva v Berlíně a ve Vídni. Po návratu do vlasti se habilitoval v oboru novověkých dějin slovanských národů u E. Denise v Bordeaux, 1905 získal mimořádnou profesuru slovanských dějin na univerzitě v Dijonu. 1912 byl povolán na Sorbonnu jako zástupce profesora Denise, 1921 se stal jeho nástupcem, řádným profesorem slovanských dějin a vzdělanosti. Bystrý politický odhad, spolupráce s R. W. Setonem-Watsonem a předními francouzskými a britskými listy, účast na sbližování Francie a Velké Británie v předvečer první světové války umožnily, že byl E. v červenci 1914 povolán jako znalec rakousko-uherských poměrů do informačního oddělení ministerstva války. Se svými učiteli E. Denisem a L. Légerem spoluzakládal L’Association Franco-Slave a s J. Sansboeufem La Ligue Franco- Tchèque, ale od českého krajanského hnutí se distancoval. Teprve po příchodu svého posluchače z Dijonu E. Beneše do Paříže zahájil trvalou součinnost nejprve s Českým komitétem zahraničním a potom s Národní radou československou, spřátelil se i s T. G. Masarykem a M. R. Štefánikem a publicisticky, přednáškami a hlavně zpravodajsky i svými styky pomáhal česko-slovenskému zahraničnímu odboji. Psal pro La Nation Tchèque, Československou samostatnost, The New Europe a byl členem redakce Denisovy revue Le Monde Slave. Jako generální tajemník univerzitního Ústavu slovanských studií (1915 až 1937) se přímo podílel na vedení propagační kampaně v zemích Dohody. Ve spojeneckém meziparlamentním výboru, jehož byl 1917–18 místopředsedou, prosazoval myšlenku poválečné slovanské vzájemnosti jako obrany před bolševismem. 1919–20 byl členem francouzské vojenské mise v ČSR jako poradce generála M. Pellé. 1921 se stal externím ředitelem pražského Ústavu E. Denise. Současně byl zástupcem ředitele Národního úřadu univerzit a škol francouzských, vydavatelem a šéfredaktorem revue Le Monde Slave. Z jeho vědeckého díla, sledujícího vždy politicko-propagační cíl, vynikla monografie Le compromis austro-hongrois de 1867. Étude sur le dualisme (1904). V dalších dílech nabývaly převahy publicistické rysy (La Hongrie contemporaine, 1921, La Tchécoslovaquie, 1922, Un grand Européen – TGM, 1934, Édouard Beneš, 1935). Byl hlavním redaktorem a spoluautorem syntézy Histoire de Russie (1932–34), členem redakce Revue historique, zahraničním členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk.

L: OSND 2/1, s. 269; Kulturní adresář ČSR 2, 1936, A. Dolenský (ed.), s. 97; Tomeš 1, s. 288–289; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1995, s. 38.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera