Biografický slovník
EISENMANN Louis 31.7.1869-14.5.1937: Porovnání verzí
(EISENMANN_Louis_31.7.1869-14.5.1937) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 31.7.1869 | | datum narození = 31.7.1869 | ||
| − | | místo narození = Haguenau | + | | místo narození = Haguenau (Francie) |
| datum úmrtí = 14.5.1937 | | datum úmrtí = 14.5.1937 | ||
| − | | místo úmrtí = Paříž | + | | místo úmrtí = Paříž (Francie) |
| povolání = 55- Jazykovědec | | povolání = 55- Jazykovědec | ||
53- Historik | 53- Historik | ||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''EISENMANN, Louis,''' ''* 31. 7. 1869 Haguenau (Francie), † 14. 5. 1937 Paříž (Francie), historik, publicista'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z Alsaska. Historii studoval 1888–92 na École normale | ||
| + | supérieure v Paříži, 1892–96 právní dějiny a teorii státu | ||
| + | a práva v Berlíně a ve Vídni. Po návratu do vlasti se habilitoval | ||
| + | v oboru novověkých dějin slovanských národů u E. Denise | ||
| + | v Bordeaux, 1905 získal mimořádnou profesuru slovanských | ||
| + | dějin na univerzitě v Dijonu. 1912 byl povolán na Sorbonnu | ||
| + | jako zástupce profesora Denise, 1921 se stal jeho nástupcem, | ||
| + | řádným profesorem slovanských dějin a vzdělanosti. Bystrý | ||
| + | politický odhad, spolupráce s R. W. Setonem-Watsonem | ||
| + | a předními francouzskými a britskými listy, účast na sbližování | ||
| + | Francie a Velké Británie v předvečer první světové války umožnily, že byl E. v červenci 1914 povolán jako znalec rakousko-uherských poměrů do informačního oddělení ministerstva | ||
| + | války. Se svými učiteli E. Denisem a L. Légerem spoluzakládal | ||
| + | L’Association Franco-Slave a s J. Sansboeufem La Ligue Franco- | ||
| + | Tchèque, ale od českého krajanského hnutí se distancoval. | ||
| + | Teprve po příchodu svého posluchače z Dijonu E. Beneše do | ||
| + | Paříže zahájil trvalou součinnost nejprve s Českým komitétem | ||
| + | zahraničním a potom s Národní radou československou, spřátelil | ||
| + | se i s T. G. Masarykem a M. R. Štefánikem a publicisticky, | ||
| + | přednáškami a hlavně zpravodajsky i svými styky pomáhal | ||
| + | česko-slovenskému zahraničnímu odboji. Psal pro ''La Nation'' | ||
| + | ''Tchèque'', ''Československou samostatnost'', ''The New Europe'' a byl | ||
| + | členem redakce Denisovy revue ''Le Monde Slave''. Jako generální tajemník univerzitního Ústavu slovanských studií (1915 až | ||
| + | 1937) se přímo podílel na vedení propagační kampaně v zemích | ||
| + | Dohody. Ve spojeneckém meziparlamentním výboru, | ||
| + | jehož byl 1917–18 místopředsedou, prosazoval myšlenku poválečné | ||
| + | slovanské vzájemnosti jako obrany před bolševismem. | ||
| + | 1919–20 byl členem francouzské vojenské mise v ČSR jako | ||
| + | poradce generála M. Pellé. 1921 se stal externím ředitelem | ||
| + | pražského Ústavu E. Denise. Současně byl zástupcem ředitele | ||
| + | Národního úřadu univerzit a škol francouzských, vydavatelem | ||
| + | a šéfredaktorem revue ''Le Monde Slave''. Z jeho vědeckého díla, | ||
| + | sledujícího vždy politicko-propagační cíl, vynikla monografie | ||
| + | ''Le compromis austro-hongrois de 1867. Étude sur le dualisme'' | ||
| + | (1904). V dalších dílech nabývaly převahy publicistické rysy | ||
| + | (''La Hongrie contemporaine'', 1921, ''La Tchécoslovaquie'', 1922, | ||
| + | ''Un grand Européen – TGM'', 1934, ''Édouard Beneš'', 1935). Byl | ||
| + | hlavním redaktorem a spoluautorem syntézy ''Histoire de Russie'' | ||
| + | (1932–34), členem redakce ''Revue historique'', zahraničním členem | ||
| + | České akademie věd a umění a Královské české společnosti | ||
| + | nauk. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 2/1, s. 269; Kulturní adresář ČSR 2, 1936, A. Dolenský (ed.), | ||
| + | s. 97; Tomeš 1, s. 288–289; Slovník prvního československého odboje | ||
| + | 1914–1918, 1995, s. 38. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:55- Jazykovědec]] | [[Kategorie:55- Jazykovědec]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1869]] | [[Kategorie:1869]] | ||
[[Kategorie:Haguenau]] | [[Kategorie:Haguenau]] | ||
[[Kategorie:1937]] | [[Kategorie:1937]] | ||
[[Kategorie:Paříž]] | [[Kategorie:Paříž]] | ||
Verze z 9. 5. 2017, 15:55
| Louis EISENMANN | |
 | |
| Narození | 31.7.1869 |
|---|---|
| Místo narození | Haguenau (Francie) |
| Úmrtí | 14.5.1937 |
| Místo úmrtí | Paříž (Francie) |
| Povolání |
55- Jazykovědec 53- Historik 45- Voják nebo partyzán |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46213 |
EISENMANN, Louis, * 31. 7. 1869 Haguenau (Francie), † 14. 5. 1937 Paříž (Francie), historik, publicista
Pocházel z Alsaska. Historii studoval 1888–92 na École normale supérieure v Paříži, 1892–96 právní dějiny a teorii státu a práva v Berlíně a ve Vídni. Po návratu do vlasti se habilitoval v oboru novověkých dějin slovanských národů u E. Denise v Bordeaux, 1905 získal mimořádnou profesuru slovanských dějin na univerzitě v Dijonu. 1912 byl povolán na Sorbonnu jako zástupce profesora Denise, 1921 se stal jeho nástupcem, řádným profesorem slovanských dějin a vzdělanosti. Bystrý politický odhad, spolupráce s R. W. Setonem-Watsonem a předními francouzskými a britskými listy, účast na sbližování Francie a Velké Británie v předvečer první světové války umožnily, že byl E. v červenci 1914 povolán jako znalec rakousko-uherských poměrů do informačního oddělení ministerstva války. Se svými učiteli E. Denisem a L. Légerem spoluzakládal L’Association Franco-Slave a s J. Sansboeufem La Ligue Franco- Tchèque, ale od českého krajanského hnutí se distancoval. Teprve po příchodu svého posluchače z Dijonu E. Beneše do Paříže zahájil trvalou součinnost nejprve s Českým komitétem zahraničním a potom s Národní radou československou, spřátelil se i s T. G. Masarykem a M. R. Štefánikem a publicisticky, přednáškami a hlavně zpravodajsky i svými styky pomáhal česko-slovenskému zahraničnímu odboji. Psal pro La Nation Tchèque, Československou samostatnost, The New Europe a byl členem redakce Denisovy revue Le Monde Slave. Jako generální tajemník univerzitního Ústavu slovanských studií (1915 až 1937) se přímo podílel na vedení propagační kampaně v zemích Dohody. Ve spojeneckém meziparlamentním výboru, jehož byl 1917–18 místopředsedou, prosazoval myšlenku poválečné slovanské vzájemnosti jako obrany před bolševismem. 1919–20 byl členem francouzské vojenské mise v ČSR jako poradce generála M. Pellé. 1921 se stal externím ředitelem pražského Ústavu E. Denise. Současně byl zástupcem ředitele Národního úřadu univerzit a škol francouzských, vydavatelem a šéfredaktorem revue Le Monde Slave. Z jeho vědeckého díla, sledujícího vždy politicko-propagační cíl, vynikla monografie Le compromis austro-hongrois de 1867. Étude sur le dualisme (1904). V dalších dílech nabývaly převahy publicistické rysy (La Hongrie contemporaine, 1921, La Tchécoslovaquie, 1922, Un grand Européen – TGM, 1934, Édouard Beneš, 1935). Byl hlavním redaktorem a spoluautorem syntézy Histoire de Russie (1932–34), členem redakce Revue historique, zahraničním členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk.
L: OSND 2/1, s. 269; Kulturní adresář ČSR 2, 1936, A. Dolenský (ed.), s. 97; Tomeš 1, s. 288–289; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1995, s. 38.
Martin Kučera
