Biografický slovník
EISENREICH František Václav 1.8.1892-29.3.1969: Porovnání verzí
(EISENREICH_František_Václav_1.8.1892-29.3.1968) |
|||
| Řádka 4: | Řádka 4: | ||
| datum narození = 1.8.1892 | | datum narození = 1.8.1892 | ||
| místo narození = Plzeň | | místo narození = Plzeň | ||
| − | | datum úmrtí = 29.3. | + | | datum úmrtí = 29.3.1969 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Plzeň |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
75- Sochař nebo medailér | 75- Sochař nebo medailér | ||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''EISENREICH, František Václav,''' ''* 1. 8. 1892 Plzeň, † 29. 3. 1969 Plzeň, malíř'' | ||
| + | |||
| + | Maturoval na učitelském ústavu v rodišti, učil na venkovských | ||
| + | jednotřídkách, 1911–12 navštěvoval keramickou školu v Teplicích. | ||
| + | 1914 narukoval na haličskou frontu, kde byl 1915 | ||
| + | vážně raněn. Válečnou zkušenost vyjádřil v akvarelu s raněným | ||
| + | vojákem a hořícím keřem v publikaci L. Pika ''Tři z milionů'' | ||
| + | (1933). V době rekonvalescence se 1917–20 soukromě školil | ||
| + | u sochaře V. Šípa a grafika J. Konůpka. Do 1924 učil na obecných | ||
| + | školách v Nýřanech, Chrástu a Plzni. 1924–27 studoval | ||
| + | pražskou Akademii výtvarného umění v ateliérech J. Obrovského | ||
| + | a M. Švabinského, u něhož absolvoval. Od 1927 působil | ||
| + | na plzeňské chlapecké měšťanské škole, přitom se zaměřil | ||
| + | na tradiční malbu, kresbu a ilustraci realistického typu. Byl | ||
| + | členem Spolku výtvarníků plzeňských (Spolku západočeských | ||
| + | výtvarných umělců), Jednoty výtvarných umělců a Syndikátu | ||
| + | výtvarných umělců. Od 1926 vypravil více než čtyřicet knižních | ||
| + | titulů ilustracemi (např. V. Beneš, ''Naše maminka''; ''Rukopis'' | ||
| + | ''zelenohorský'' aj.), zvláště si oblíbil knihy pro děti. Dlouhodobě | ||
| + | přispíval do časopisů ''Mladá stráž'' a ''Plzeňsko'', kde | ||
| + | popularizoval výtvarné umění a referoval o výstavách. S E. | ||
| + | Svobodou vydal knihu ''M. Aleš – plzeňská sgrafita'' (1932), patřil | ||
| + | k propagátorům Alšova kultu. Učil na Lidové Husově univerzitě, | ||
| + | z přednášek za okupace připravil publikaci ''Krásný život'' | ||
| + | (1947). V poválečném období vytvořil několik panoramatických | ||
| + | pohledů na Plzeň. V jeho krajinářském díle se často | ||
| + | uplatňovala dominanta hradu Radyně, figurální malba zachycovala | ||
| + | žánrové výjevy ze života dětí. I akvarely, pastely, plakátovou | ||
| + | a volnou grafikou, exlibris a tvorbou bibliofilií se E. zařadil | ||
| + | k předním výtvarníkům plzeňského regionu. Jeho synem | ||
| + | je architekt Jiří E. (* 1927). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Toman 1, s. 198; O. Homolka a kol., Malá encyklopedie výtvarných | ||
| + | umělců a architektů západních Čech, 1990, s. 30–31; SČSVU 2, s. 185 až | ||
| + | 186. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOA Plzeň, osobní pozůstalost. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1892]] | [[Kategorie:1892]] | ||
[[Kategorie:Plzeň]] | [[Kategorie:Plzeň]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1969]] |
| + | [[Kategorie:Plzeň]] | ||
Verze z 9. 5. 2017, 16:10
| František Václav EISENREICH | |
 | |
| Narození | 1.8.1892 |
|---|---|
| Místo narození | Plzeň |
| Úmrtí | 29.3.1969 |
| Místo úmrtí | Plzeň |
| Povolání |
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 75- Sochař nebo medailér 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48524 |
EISENREICH, František Václav, * 1. 8. 1892 Plzeň, † 29. 3. 1969 Plzeň, malíř
Maturoval na učitelském ústavu v rodišti, učil na venkovských jednotřídkách, 1911–12 navštěvoval keramickou školu v Teplicích. 1914 narukoval na haličskou frontu, kde byl 1915 vážně raněn. Válečnou zkušenost vyjádřil v akvarelu s raněným vojákem a hořícím keřem v publikaci L. Pika Tři z milionů (1933). V době rekonvalescence se 1917–20 soukromě školil u sochaře V. Šípa a grafika J. Konůpka. Do 1924 učil na obecných školách v Nýřanech, Chrástu a Plzni. 1924–27 studoval pražskou Akademii výtvarného umění v ateliérech J. Obrovského a M. Švabinského, u něhož absolvoval. Od 1927 působil na plzeňské chlapecké měšťanské škole, přitom se zaměřil na tradiční malbu, kresbu a ilustraci realistického typu. Byl členem Spolku výtvarníků plzeňských (Spolku západočeských výtvarných umělců), Jednoty výtvarných umělců a Syndikátu výtvarných umělců. Od 1926 vypravil více než čtyřicet knižních titulů ilustracemi (např. V. Beneš, Naše maminka; Rukopis zelenohorský aj.), zvláště si oblíbil knihy pro děti. Dlouhodobě přispíval do časopisů Mladá stráž a Plzeňsko, kde popularizoval výtvarné umění a referoval o výstavách. S E. Svobodou vydal knihu M. Aleš – plzeňská sgrafita (1932), patřil k propagátorům Alšova kultu. Učil na Lidové Husově univerzitě, z přednášek za okupace připravil publikaci Krásný život (1947). V poválečném období vytvořil několik panoramatických pohledů na Plzeň. V jeho krajinářském díle se často uplatňovala dominanta hradu Radyně, figurální malba zachycovala žánrové výjevy ze života dětí. I akvarely, pastely, plakátovou a volnou grafikou, exlibris a tvorbou bibliofilií se E. zařadil k předním výtvarníkům plzeňského regionu. Jeho synem je architekt Jiří E. (* 1927).
L: Toman 1, s. 198; O. Homolka a kol., Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech, 1990, s. 30–31; SČSVU 2, s. 185 až 186.
P: SOA Plzeň, osobní pozůstalost.
Martin Kučera
