Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky EISLER Artur 10.3.1887-1944

{{Infobox - osoba
| jméno = Artur EISLER
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 10.3.1887
| místo narození =  Bystřice nad Pernštejnem
| datum úmrtí = listopad 1944
| místo úmrtí = Osvětim (Polsko)
| povolání = 74- Architekt

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 556-557
}}

'''EISLER, Artur,''' ''* 10. 3. 1887 Bystřice nad Pernštejnem, † listopad 1944 Osvětim (Polsko), architekt''

Byl druhým z pěti synů Theodora (Bohdana) E. a Ernestiny
(Arnoštky), roz. Herrmannové. Vystudoval pozemní stavitelství
pravděpodobně na německé technice v Brně a byl promován
stavebním inženýrem. 1921 si zřídil stavební podnikatelství.
1922 přistoupil za společníka mladší bratr Mořic, 1930
se podnik změnil na firmu Ing. Artur E., komanditní společnost,
podnikatelství staveb pozemních, železobetonových a inženýrských.
Osobně ručícími společníky, komplementáři, byli
bratři Artur a Mořic, komandisty nejmladší bratr Otto a stavitel
František Hýbl, avšak Hýbl a Otto z ní s celým svým majetkem
1937 vystoupili. Společnost úzce spolupracovala s dřevařským
podnikem bratra Huga, takže byla soběstačná
v provádění většiny běžných zakázek. Ke stavbě náročnějších
objektů, jakým byla např. pravděpodobně nejznámější práce
společnosti, vila Tugendhat (1928–30), přizvala i další československé
a zahraniční firmy a dodavatele.

Podnikatelství, proslulé kvalitou prací, působilo převážně
v Brně. Provádělo novostavby nájemních a rodinných domů,
veřejných budov, strojírenských, elektrotechnických a textilních
továren, koželužen, cementáren, vápenic, parních cihelen,
tiskařských závodů, skladišť, železničních vleček a obchodů
a pak adaptace starších budov. Mimo Brno vybudoval
podnik několik škol, administrativních budov a továrních objektů.
V malé míře byly zastoupeny stavby projektované přímo
E. nebo jeho zaměstnanci. Jako projektant pracoval také bratr
Otto. Většinu staveb navrhli projekční kanceláře či samostatně
působící brněnští, mimobrněnští i zahraniční architekti po vítězství
podnikatelství v ofertním řízení a po výběru připravované
stavby autorem. K projektantům patřili často věhlasní
umělci a legendy československé i světové architektury, jako
např. Leopold Bauer, Ludwig Mies van der Rohe, Bohuslav
Fuchs, Ernst Wiesner, Emil Králík a Zikmund Kerekes.

Na počátku německé okupace byl E. spolu se svými čtyřmi
bratry zatčen gestapem a vězněn na Špilberku a v Kounicových
kolejích. Odtud byl 1942 transportem deportován do Terezína.
Do Osvětimi se dostal 28. 10. 1944, několik dní poté
zahynul v plynové komoře. Stejný osud stihl manželku Irenu,
roz. Beranovou (* 26. 2. 1897 Brno), jež byla stejným transportem deportována do Terezína i do Osvětimi.

E. firmu zabavilo gestapo a 1940 byl do obchodního rejstříku zapsán jako treuhänder JUDr. Karl Tauschinsky. Podnik byl
pronajat a ihned prodán německému staviteli Seppu Schuriovi.
1945 byl jmenován jeho národním správcem Mořic E.,
1948 byl ustanoven správcem národní podnik Konstruktiva
Praha. E. firma se stala součástí národního podniku Československé
stavební závody, později Průmyslové stavby Brno.

Arturův starší bratr a stavební podnikatel '''Hugo E.''' (* 21. 10.
1884 Bystřice nad Pernštejnem, † březen 1943 Göteborg,
Švédsko) byl rovněž stavebním inženýrem. Informace o době
a místě studia nejsou známy. Oženil se s Helenou, roz. Sperberovou,
ovdovělou Riesenfelderovou (* 4. 1. 1888 Olomouc,
† Velká Británie), spolu vychovali syna Hanuše (též Jana, * 22. 10. 1923 Brno, † Velká Británie). 1922 obdržel koncesi
tesařského mistra se sídlem závodu na dnešní třídě Kpt. Jaroše
6 v Brně. Tehdy zahájila činnost na Dornychu č. 6 jeho
další firma Dřevařské podniky stavební Ing. Hugo E., jež vyráběla
okna, dveře, podlahy a další výrobky a od 1923 také
nábytek. K tomu získal stavitelskou koncesi se sídlem v dnešní
Úzké ulici č. 7. Spolu s bratry byl 1939 zatčen a vězněn na
Špilberku. Po propuštění se E. rodině a bratru Ottovi podařilo
uprchnout do Norska a později do Švédska, kde dožil. V listopadu
1945 získal jmenování národním správcem E. firmy
Otto. Národní správa byla zrušena v září 1947 a podnik přešel
na vdovu Helenu zastoupenou týmž. 1948 byla firma znárodněna
a 1949 začleněna do národního podniku Československé
stavební závody.

Bratr Artura a Huga, '''Mořic E.''' (* 10. 7. 1888 Bystřice nad
Pernštejnem, † 1972 Brno), byl rovněž stavebním inženýrem
(detaily o studiu však nejsou známy) a společníkem podnikatelství
bratra Artura. Zůstal svobodný a bezdětný. 1939 byl
zatčen a vězněn postupně na Špilberku, v Dachau, Buchenwaldu,
Ravensbrücku, Sachsenhausenu, Osvětimi a znovu
v Buchenwaldu, kde ho 1945 osvobodila americká armáda.
Po repatriaci se stal národním správcem stavební firmy Schurius
(dříve Artur E.), která byla po únoru 1948 znárodněna.
Předposlední z bratrů, '''Leo E.''' (* 18. 3. 1890 Bystřice nad
Pernštejnem, † 20. 2. 1943 Osvětim, Polsko), pracoval jako
prokurista banky. Oženil se s Emilií, roz. Kafkovou (* 19. 6.
1896 Sokolnice, † 1986 Brno), spolu měli syna Jiřího (* 1. 5.
1932 Brno). Po zatčení 1939 byl E. vězněn na Špilberku
a v Osvětimi.

'''D:''' stavby provedené podnikem Artura E. v Brně: přestavba nájemního domu,
1922, Úvoz 23–25; nájemní dům, 1923, Gorazdova 6; palác DOPZ,
1926–27 (projektanti Z. Kerekes, O. a K. Kohnovi), Moravské nám. 3;
vila, 1926–27 (L. Bauer), Preslova 1; hotel Avion, 1927 (B. Fuchs), Česká
20; Moravská zemská životní pojišťovna, tzv. palác Morava, 1927–29
(E. Wiesner), Divadelní 3; přestavba nájemního domu, 1928, Úvoz 21;
vila Tugendhat, 1928–30 (L. Mies van der Rohe), Černopolní 45; Všeobecný
penzijní ústav, 1931–32 (E. Králík), Burešova 20; nájemní dům s vlastním
bytem, 1932–37, Grohova 59; další realizace: židovský hřbitov, 1926,
Náchod; letištní stavby, 1927, Prostějov; přípravna tkalcovny, 1927, Červený
Kostelec; městská plynárna, 1932–33, Bratislava; obecná škola, 1934
až 1935 (J. Freiwald a J. Böhm), Bystřice nad Pernštejnem.

'''L:''' L. Kudělková, Ing. A. E., podnikatelství staveb. Příspěvek k dějinám
brněnské meziválečné architektury, in: Forum Brunense 2007, s. 177–184
(kde soupis díla, pramenů a literatury).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/105910 Bibliografie dějin Českých zemí]

Lenka Kudělková

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:74- Architekt]]
[[Kategorie:1887]]
[[Kategorie: Bystřice nad Pernštejnem]]
[[Kategorie:1944]]
[[Kategorie:Osvětim]]